Pásky z Nagana

Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood. (04.03.2018)

Svoboda (který z ovládané země utekl za snem hrát NHL) je Freedom. Tak se v překladu jmenuje střelec zlatého gólu na turnaji století a po odhalení žasne nejen novinář Tal Pinchevsky. Je to další střípek k dokonalosti někdejšího českého hokejového zázraku. Turnaj o otloukáncích z východního bloku, o národní hrdosti, pospolitosti, na který se nezapomíná. Úspěchu party okolo kapitána Vladimíra Růžičky se je tak něco nevyrovná, napadá mě památný výkon české fotbalové reprezentace z Eura 2004 s Nizozemskem, které vedlo už 2:0, ale Nedvěd, Koller, Rosický, Poborský a další výsledek otočili. A samozřejmě dvě zlaté medaile Ester Ledecké z roku 2018. Hudečkův dokument je velmi svižný, myšlenkově bohatý a pestrý, navrch s dosud nepublikovanými záběry. Nostalgie je mocná. (28.03.2018)

Samozřejmě...Kdo nepláče, není Čech!. Ke konci to ani jináč nejde, nicméně počáteční výlet do komunistické zoo s cedulí Československo plus story about Pítr Svobouda, který je zde prezentován jakoby emigroval s hokejovou výzbrojí na zádech již v padesátých letech a to jen pomocí lopatky a tunelu pod ostnatými dráty, mě docela vyděsil, když si k tomu člověk ještě přidá aktivity americké vlády a armády od konce čtyřicátých let dodnes, musí bojovat s těžkým pokrytectvím. Neznámý režisér Hudeček to celé pojal pěkně "poamericku", show must go on, řekl si nejspíš, ona ta nostalgie a slzy přijdou samy. Každopádně kouzlo celého dokumentu tkví v různorodém přístupu samotných hokejistů. Zámořské superstar, u kterých doma při vyhlašování nominace národního týmu náhodou sondují novináři s kamerami a foťáky a proti nim hokejový talent, jenž se zrodil v okleštěné zemi v obnošené hokejové výstroji v kabině hokejového klubu v zapadlých městech kdesi na východě Evropy. Nyní jsou na stejné úrovni. Smysl celého dokumentu? Američan si udělá pořádek v tom, že Československo a SSSR jsou dvě rozdílné země, Kanaďan bude do konce života orodovat proti nájezdům a nesnášet tehdejšího kouče nároďáku, Fin a Švéd dokument pozorují jen zpovzdálí a Rus je vděčný, že se na jeho vyjádření vůbec dostalo...jen Čech pláče, hrdý na své zlaté hochy...zase jednou i na svou zemi vzpomíná na staré dobré časy, které byly, dle tvůrců, plné frustrace z rychle nabyté svobody a ještě rychlejšího nástupu slabého odvaru kapitalismu, který byl v zámoří již v úpadku a měl za sebou již několik krizí. Obyčejní kluci, kteří si s sebou do Nagana přibalili i své srdce a maximální odhodlání k vítězství, jež dosahuje vrcholu při Hašanových zákrocích, jeho euforii a hlavně při prohlášení. "Já jsem se náhodou dozvěděl o svém draftu, ale já jsem tady měl rodinu, kamarády, svojí babetu, já zůstal doma. Americký dokument u kterého Čech roní slzy, lehce paradoxní, podobně jako vítězný gól emigranta jménem Svoboda, který po patnácti letech a naposledy oblékl dres své rodné země. (28.03.2018)

Samozřejmě, že to je lepší než 95 % českých dokumentů - bylo by překvapivé, kdyby nebylo. Hudečkovi a Vansovi patří každopádně respekt. Rozhodli se dát do 73 minut celé socio-politické pozadí Nagana, což určitě vyžadovalo pořádnou akrobacii s nůžkama. Neobešlo se to bez obětí - Na začátku je prominentně představený hokejista Svoboda, aby pak o něm hodinu nepadla ani zmínka. Pozornost přeskakuje z jedné postavy na druhou a je jich hodně - většinu času jsem nevěděl, kdo je kdo, nicméně sestaveno to je natolik intuitivně, že jsem vždycky přesně chápal, kde jsem. Pro lidi, kteří cítí k Naganu jakékoliv emoce, to bude pravděpodobně maximální zážitek a pro Američany neznalé české historie vzrušující pohádka se šťastným koncem, přitom ne zvlášť patetická. 4 a 1/2 (28.02.2018)

Ondřej Hudeček na pána. Libová práce. Perfektní vytěžení ikonického momentu českých (sportovních) dějin a vydrcení na max po stránce fanouškovsko-emocionální, nostalgické i řemeslné. Nejlepší film českého režiséra minimálně za posledních pět let... a doufám, že Frank Marshall přehodnocuje režiséra Indiana Jones 5 :) (09.03.2018)