Nech žijú duchovia!

Film je spíše dětského ražení, teda ne spíše, ale je dětského ražení. Jako malý jsem ho zbožňoval, hlavně díky jeho hudbě a dialozích: "Tak už se neboj a poď" "no ale, když mě se chce jenom tak na půl" "jak jako napůl?" "No jako že vršek by šel a spodek nechce". Už je to pro mě taková klasika... mám malého bráchu, který prožívá to samé jako já za malda. (19.09.2004)

Tento film (a jemu podobné) jsem jako kluk ho nikdy neviděl, protože nadšená mládež, budující kolektivně světlé zítřky - to jsem nesnášel už jako kluk. Mé děti se na to dívat chtějí, takže jsem jim to sehnal a pustil. Děti si z příběhu vybírají až naivně milý příběh a pobrukují si u toho snadno zapamatovatelné písničky. Mé trauma však zůstalo. Z mého pohledu jde o angažovanou agitku, využívající či spíše zneužívající dětský motiv, k adoraci kolektivního myšlení, bezbřehého nadšení a oslavy budování, ať už to smysl má nebo ne. Vysloveně nepříjemné je přivlastnění si zříceniny hradu formou diktátu (ve dne náš, v noci Váš), přičemž k vyjednávání je vlastník přinucen a jsou mu vnuceny podmínky, které by jinak nepřijal (scéna, kdy Sovák nechce přistoupit na uvedenou podmínku, spadne do díry a mládež ho z díry vytáhne jen tehdy, když bude souhlasit...). Paralela s chováním KSČ v období jejich vlády, je zde zřejmá. Nezlobte se na mě, ale tohle je doslova odporné. Dětem film hanět nebudu, ale až trochu poberou rozum a zeptají se, povím jim to bez servítek. (24.03.2013)

Film Ať žijí duchové dostává v dnešní době zcela brutální rozměr. Duch doby, kdy film vznikl, povstal a zvítězil v komunálních volbách roku 2012. Soudruh ředitel z normalizační pohádky znovu zasedne za úřednický stůl a znovu prosadí vůli lidu. Ať žijí duchové na jednu stranu brojí slovem proti tehdejší vládní garnituře („Rytíři už neexistujou, že jo, soudruhu řediteli?“), činem (vedoucí prodejny, soudruh Antonín Jouza, je postava záporná a veskrze zlá). Na druhou stranu film bojuje za soužití dětí a dospělých, soudružské vedení a pochopení jiných, ideově zapomenutých, hodnot, přetavených v jasnou socialistickou morálku (Leontýnka se vzdává feudálního původu, odmítá nesmrtelnost a chce dožít jako řadový občan a zapojit se do výrobního procesu). Zajímavé je ovšem pojetí vedoucího Jouzy, který ví, že nikdy nebude profitovat z vedení prodejny a přijde s koncepčně celkem zajímavým návrhem, jak naložit s prostory chátrajícího hradu Brtník, o který KSČ zjevně přestala mít zájem. Domnívám se, že hrad byl v padesátých letech zdevastován, když se z něj stala kasárna. Jouza je od počátku ukázán jako naprostý pitomec (počty mu nešly a v mateřském jazyce zaostával). Dokonce je trestán za to, že přemýšlí tržně, když chce dětem objednat 200 pribiňáků jen proto, že si to přejí. Jeho podnikavý duch opravdu nemá šanci, i když je mottem filmu heslo: Ať žijí duchové. Navzdory všem snahám (zastrašování zfanatizovaných dětí, znárodnění vozidla Hradní střela k přepravě hnoje) je jeho plán, který obci mohl přinést nějakou tu kačku navíc, zcela převálcován agilními pionýry, kterým v těžké hodině pomůže hajný Kochánek tím, že jim osobně doveze několik kmenů stromů. A protože děti, byť pionýři, nedokážou kuláče samy otesat, bývalý feudál, rytíř Brtník, jim dohodí několik submisivních trpaslíků. Strana a vláda se však těmto archaickým dříčům odmění tak, že je nechá zesádrovatět. Jaké byly původní plány s hradem Brtník už nikdo neví, ale tím, že za ně trpaslíci opravili střechu, celá akce končí a pionýři jdou zase o dům dál přeměnit zase něco jiného k obrazu svému. Filmu dominují písničky, které častým opakováním zlidověly. Přitom je to taková moralizující agitka, že to snad ani není možné. „Sekerečku vezmi a zatni. Copak to jde? Les je státní, zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka!“ Přesto všechno, občas na diváka pomrkává inteligentní humor. Například, když pionýr zvaný Zrzek špicluje jednání Dlouhého Jendy s nomenklaturou Města o budoucnosti ruiny Brtníku a řekne: „Zatím to vypadá na houby,“ když zjistí, že jejich naivní plán ustupuje komerčnímu záměru s žampiony.. (13.12.2012)

Plný súhlas s Trevorom, z dnešného pohľadu je film veľkým prežitkom, nemá nič stále, ktoré by oslovilo po dlhých rokoch, nadčasovosť prakticky nulová. Možno deti v sedemdesiatych rokoch šaleli, kto vie, ale dnešné pri tomto určite odvrátia pozornosť. Pesničky sú príliš časté, fádne a väčšina hercov ani nevie spievať. Keď tak rozmýšľam, tak scenáristicky asi najslabšie dielko z pera Z. Svěráka. (08.03.2021)

Poněkud přeceňovaný snímek, na kterém zpětně oceňuji především to, že byť se v podstatě celý skládá z písní, je bez problémů sežvýkatelný. Samozřejmě, že Lipský, Sovák, či Brodský jsou výborní, jistěže hudba je chytlavá a některé motivy nesmrtelné, dějově je to však dost slabota. Jako celek film nicméně funguje nad očekávání dobře a, jak už jsem naznačil, na to, že se jedná o dětský muzikál (téměř synonymum pro filmové odpady všeho druhu), je dosažený výsledek až neuvěřitelný. (25.12.2008)