Jáchyme, hoď ho do stroje!

První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. (05.11.2007)

"Každýmu z nich jsem tady na tý točně řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš." Střežím přísně utajované tajemství rozklepávaného nejtku, nebojím se Donaldů schovaných na lustrech, umím zmlátit uklízečku na čerstvě vytřeném tatami, dosud jsem se nezbláznil z braní úplatků a jsem tak plachej, že bych si nikdy nedovolil vytočit doktora Chocholouška tak, aby začal organizovat střelbu houfnicí na pohyblivý terč. Navíc jsem patrně jeden z nemnoha lidí, kteří položku "vylovení, vysušení, odbahnění" dosud nezaznamenali na své výplatní pásce a tak se za judistou Františkem Koudelkou neomylně vydávám vždy, když můj kondiciogram hýří samými mínusy. (25.12.2012)

Jeden z mnoha skvělých námětů cimrmanovské dvojice Svěrák - Smoljak je stále aktuální kritikou moderních technologií, které nepokrytě manipulují duševním stavem člověka v ryze kontraproduktivním směru. Plejáda nesmrtelných a dnes již legendárních scének, dialogů, výstupů a samozřejmě hereckých výkonů mění JÁCHYMA v jedno z nejsvěžejších děl normalizační kinematografie. Osobně pak oceňuji zářivý, i když bohužel vlastně jen meteoritní comeback někdejší star prvorepublikového filmu Věry Ferbasové coby nádherně roztomilé svérázné tetinky. Nestárnoucí titul. (03.09.2009)

Kdybych měl být zcela upřímný, tak by bylo moji povinností přiznat, že tento film je docela velká nuda. Já upřímný být chci, takže to tímto přiznávám. Ve filmu se mi zamlouvala pouze ta pasáž, kdy Luděk Sobota prožíval svoje šťastné dny. Dále byly úžasné role Ladislava Smoljaka a Václava Lohniského. Celkově vzato film zklamal a řadím ho k těm méně povedeným klasikám našich líbezných končin. Slabé 2*. Ale alespoň obdařil naši vlast o pár kultovních hlášek. (11.08.2012)

Důkaz toho, že i v dobách "velkého soudruha" se dala natočit komedie, která by nečpěla moralizováním dle pravidel žití socialistického člověka. Přitroublý Sobota spolu s naivní Vančurovou a sebevědomou Ferbasovou (samozřejmě jen ve svých rolích), vytvářejí neprůstřelnou trojici k zulíbání. Škoda, že už dávno minula doba zaručeně pravdivých počítačových kondiciogramů. Možná bych se dozvěděl, kdy už konečně můžu přestat pracovat, aniž bych se obával, že v penzi nebudu mít co do huby. :-) (22.08.2007)