Sklenená izba

Architektonicky jedinečná vila jako němý svědek osudů dvou navždy spřátelených žen, jejichž životy ovlivnil (a na čas rozdělil) nástup fašismu, komunismu, manželské nevěry i lesbických vášní. Charismatické herečky Carice van Houten a Hanna Alström musely ve filmu projít dlouhý časový úsek. Od dvacátých let minulého století, kdy ještě neměly povislé hýždě a prsa jim stála i bez podprsenkové výztuhy, až po rok 1968, kdy už je měnící se pleť na popelavou a bělající vlasový porost odsoudily do babičkovského věku, v němž mají stále choutky po svých geront tělech. Režisér Julius Ševčík si připravil něco málo pro diváka nemravu. Jak je před kamerou, mimochodem kameraman Martin Štrba odvedl v tomto ohledu kvalitní vizuální pochutnání, sexuální mrška Carice van Houten, hned může divák očekávat menší spád dramatických událostí a větší spád erotických akcí. A tohle je ten případ filmu. Sotva Karel Roden v roli proslulého architekta von Abta zmizí po svém úvodním vystoupení z filmu, tak se do popředí derou obě mezinárodní ženské herecké akvizice, aby ukázaly, no vlastně neukázaly, co jim příroda nadělila v oblasti ženských intimních partií. A i když už obě načínají čtyřicáté hormonální období svého života, jsou na tom stále geneticky dobře, akorát se jim moc nechce z těsných dobových šatů, podprsenek a kalhotek. A tahle hra na nemravnost v podstatě má zabavit diváka většinu filmu, který solidně zběsile a nepřehledně zkratkovitě skáče v historických liniích a údobích. Dabing zahraničních herců nepůsobí přímo nevalně, má ale své nemalé rezervy. Aňa Geislerová dabuje Hannu Alström. Kateřina Winterová nadabovala Carice van Houten. Dabing ostatních herců už opravdu z velké části nevalný je, hlavně osobní předabování českých i slovenských herců je odstrašující. Město Brno je na svůj historický skvost jménem vila Tugendhat náležitě pyšné, takže nebyl problém film finančně z jeho prostředků podpořit. A vznikla tak pěkná, (poeticky) táhlá a zpomalenými záběry komponovaná reklama na vzácnou architektonickou památku, jejíž interiéry na čas obýval filmový štáb, který mohl svému filmu dopřát více scenáristických a režijních ambicí. Erotické ambice nad všemi ostatními ambicemi značně převládají. 6/10 (08.02.2023)

Vám se to nelíbilo? To je škoda. Mně se Skleněný pokoj líbil moc. Je pravda, že předlohu jsem nečetla, takže v tomto kontextu nemohu soudit, ale jinak jsem spokojená. Miluji kameru Martina Štrby, okouzlila mě výprava, kostýmy, hudba, obsazení, herecké výkony, příběh rovněž. Nepohoršovalo mě zdánlivě pomalé tempo, ani velké posuny v čase... Je pravda, že film bych asi nedoporučila každému, chápu, že lidé mívají zálibu v jiném typu filmů, ale sama za sebe říkám, že se jedná o velmi krásný film. Jediná výtka, taková prkotina, poslední, doslova překrásný záběr bych nechala aspoň o deset vteřin delší. Rychlé utnutí mi vadilo, přestože tuším úmysl. Za to je ta srážka. Však nevylučuji, že hodnocení časem zvednu na plnou palbu. (17.03.2019)

Čo sa týka predstavovania jednotlivých režimov, úprimne by mi vôbec neprekážalo, keby v tomto smere išla Sklenená izba viac do hĺbky. Vojnové pozadie príbehu totiž mimoriadne svedčalo, pričom čas od času viac než vhodne dávalo pauzu od vzťahovej drámy medzi spomínanou dvojicou. Sklenená izba má svoje chyby krásy, ale našťastie ponúka dostatočne vábivý príbeh a vynikajúci herecký ansámbel, s ktorým som mal tú česť sedieť na svetovej premiére v Brne. 8/10 (14.03.2019)

Vilu Tugendhat v Brně jsem dosud neměl příležitost navštívit, nicméně jako stavba z pohledu zvenčí mne vůbec neuchvátila. S filmem o osudech několika lidí, v jejichž životě tento "Skleněný pokoj" hrál významnou roli, to nakonec nebylo výrazně lepší. Filmu nelze upřít krásnou vizuální stránku, nápad vyprávět osudy postav na pozadí historie v několika dekádách se mi velice zamlouvá a vyprávění probíhalo osobitou formou. Zatímco jiné domácí filmy z poslední doby, zasazené do historického času, se snaží vyprávět s dokumentární přesností, uvádět pomalu v každé druhé scéně přesný datum, Ševčík sází spíše na záměr udělat silnou pocitovou záležitost, spoléhá na náročnějšího diváka. Celkem se mi zamlouvalo, že jsem bližší období, ve kterém se děj právě odehrával, mohl leckdy uhodnout na základě různých indicí (postavy pracovníků z StB, hudba ve stylu rock'n'rollu bigbeatu, hláška o "Rusácích" a pod.). Přesto mne ten příběh nijak více nedokázal oslovit, měl jsem občas pocit, že forma zvítězila nad obsahem. Pomalé a dlouhé scény střídaly pro změnu velmi rychlé skoky v čase a rozehrané vztahy v útržcích působily na mne chladně. 55% (20.05.2020)

Film plný nezvládnutých výpůjček, dívání se na něj přechází z lhostejnosti k podrážděnosti, a od podrážděnosti k úsměvu, při kterým se odchází z kina, mnohdy předčasně. A tak si to sečtěme (alespoň do první třetiny): lesbická láska 13%, nevěra 17%, vila Tugendhat 42%, točení a přehrávání šotu z tehdejší kamery 9%, dětičky hrající badminton přes neuvěřitelně vysokou síť 6%, tragické dějinné pozadí 13%. A máme tu 100% fim. Ale čeho? Tosim** hned v prvním příspěvku říká "uměníčka" - tak ho nechme přitom. (15.05.2020)