Fotograf z Mauthausenu

Zase Španělé a zase tleskám, bravo ! Mario Casas se pro mě stává klíčovým hercem klíčových a zapamatovatelných rolí, ve filmu Contratiempo byl taky skvělý. Další z mnoha příběhů koncentračních táborů a vězňů, tentokráte "zase trošku jinak" vyprávěných. A pravda je, že pokud někomu vadí nedostatek autentičnosti, nebo nereálně málo brutální vykreslení, je potřeba brát v potaz fakt, že z každým etnikem se zacházelo tehdy jinak, tady zrovna španělé oproti například polským židům žili vážně "jak v bavlnce" a dostávalo se jim "výhod", o kterých se jejich polským kamarádům ani nesnilo......................moje hodnocení = 7,5 z 10. (02.12.2019)

Mauthausen je obluda i nyní, když je udržován s pověstnou německou (rakouskou) pečlivostí. Představit si ho jako lidský mumraj, jako "spojené národy" určené k likvidaci kombinací podvýživy a těžké práce, je nejen obtížné, ale i nebezpečné. Maru Targaronovi se to podařilo také jen částečně: z KZ Mauthausen vytvořil tábor, který pravděpodobně znal z občanské války. Mauthausen byl ale Babylonskou věží, kde se mátly jazyky i rozumy, a jejíž schody měly sahat do "Himmlerova" nebe. Přestože jde o film, který je v tomto smyslu velice úsporný, je přece jen vložený do tehdejší reality - a také rozdíly mezi představou režiséra a diváka nutí spíš k pokornému zamyšlení než k ráznému odmítnutí. Reálie viz Volodimir2 ***. (02.05.2020)

Tak si tady čtu komentáře, koukám na to chabé hodnocení a nevím co si o tom myslet. Lecos jsem o táborech smrti četl a tak trochu vím jak to tam chodilo. Koncentrační tábory byly vyhlazovací a pracovní. Někdy se z pracovního stal vyhlazovací aby posléze se stal ke konci války při nedostatku lidí opět pracovním. Každý tábor si držel také svůj stav lidí pro svůj chod. Měl tedy kuchaře, členy sonderkomand, čety k plynovým komorám či ke krematoriím, různé řemeslníky udržující chod elektřiny, budov atd..., třídiče věcí, které si sebou vězni přivezli, ošetřovatele, lékaře, archiváře... Ne tedy každý transport šel hned do plynu. Někdy Němci po roztřídění ty co šli využít pro výše uvedené práce nebo pro otrocké práce v lesích, kamenolomech či přidružených továrnách ihned nahnali do práce. Čas od času pak tyto pracovníky díky nemocem a vyčerpání ,,obměnili'' nově příchozími pokud to nebyli nezbytní specialisté. V táborech byly různé sekce, ze kterých k sobě lidé neměli prakticky až na pár vyjímek přístup. Rozděleny byli ženy a muži, ruští zajtci, židé i lidé kteří dostali koncentrák jen jako trest na pár let či měsíců např. za příživnictví či potulku. V oborech jež jsem zminil byly některé, které se daly nazvat práce snů. Byla to obsluha kuchyně, třídiči věcí, obsluha zeleninových polí, protože tito lidé si vždy bokem přišli ke kousku jídla. Jídlo znamenalo sílu a větší odolnost nemocem a více sil na práce... Fotograf byla také jedna z takových prací. Kdo měl kliku, mohl to dotáhnout při troše chytrosti a štěstí na takovém místě až do konce války. Nevadí mi tedy nijak, že v tomto filmu nejsou masové vavražďovací scény jak to tady leckomus chybělo. Pravda občas těch vězňů bylo na appelplacu poskrovnu i těch dozorců a toho jednoho kápa. Ale beru to tak, že jsme koukali jen na život v jedné ze sekcí tábora. Prostředí se myslím podařilo ztvárnit velice věrně, jediné co bylo divné byla ta samotka s radiátorem... Řada vězňů ve skutečných kobkách zmrzla. Když jsem viděl ty závěrečné zachráněné skutečné fotografie nacistických zvěrstev a porovnal je s filmem, musel jsem se poklonit umu filmařů. Mně tedy Španělé ohromně překvapili a proto dávám za 4 ruličky schovaných negativů. * * * * (31.05.2020)

Už mnohokrát som písal o histórii 2. svetovej vojny, ktoré sa môžu skladať aj z takých malých epizód, ktoré sa na prvý pohľad zdajú nevýznamné, ale v svojej podstate každý takýto príbeh je dôležitý a zaslúži si väčšiu alebo menšiu pozornosť. V pozornosť musím dať, že podstatu tohto filmu vytvárali väzni v koncentračnom tábore, tí vyčerpaní, vystrašení ktorí vedeli, že pre mnohých z nich to môže byť posledným okamihom. A aj tak neváhali a zapájali sa do táborového odboja a odporu. Španieli si spomenuli na svojich hrdinov, ktorí boli držaní v koncentračnom tábore v severnom Rakúsku v Mauthausene. Medzi nimi bol aj Francesco Boix, ktorý bojoval v Španielsku proti Francovej diktatúre v občianskej vojne (1936 až 1939), neúspešne. Nakoniec odporcovia Franca, republikáni, utiekli do Francúzska a pripojili sa k odporu proti nacistom po obsadení Francúzska. Gestapo a Vichistická polícia ich však v roku 1940 izolovali a všetkých španielskych bojovníkov odporu internovali v koncentračnom tábore Mauthausen. Francesco Boix sa dostal do Mauthausenu už v januári 1941 a keďže plynule ovládal nemecký jazyk robil tlmočníka a od augusta začal pracovať v Erkennungsdienste, fotografickom oddelení správy tábora. Jeho úlohou bolo vyrábať identifikačné fotografie väzňov a dokumentovať udalosti v tábore. Pomocou väzňov sa mu podarilo zachovať a schovať až 20 tisíc negatívov, ktoré boli použité v americkom procese v Dachau v proti 61 obvineným z Mauthausenu (23.4.1946 až 13.5.1946 vynesených 58 rozsudkov trest smrti a 3 rozsudky doživotného väzenia, po odvolaní 9 rozsudkov trest smrti bolo zmenených na doživotie). Ale hlavní vinníci, veliteľ tábora Franz Ziereis bol postrelený americkými vojakmi na úteku ale o 2 dni zomrel (25.5.1945), jeho zástupca pre výrobnú činnosť, mimoriadny sadista, Georg Bachmayer zastrelil svoju manželku, deti a aj seba 8.5.1945 a šéf táborovej polície Karl Schulz sa schovával v Československu. Zadržaný v roku 1956, 30.10.1967 vynesený rozsudok 15 rokov väzenia (ak by bol súdený v roku 1946 dostal by taktiež trest smrti). Schulz bol 10 rokov vo väzbe a tak po vynesení rozsudku mu zostatok odpustili a zo súdu odišiel, ako slobodný občan. Žil až do roku 1984, na rozdiel od nášho hrdinu vo filme fotograf z Mauthausenu Francesco Boix zomrel na zdravotné komplikácie, ako následok jeho pobytu v koncentračnom tábore v roku 1951, ako 30 ročný. (19.04.2020)

Mauthausen byl asi nejhorší koncentrační tábor, jaký ve třetí říši byl (samozřejmě, když vynecháme tábory čistě vyhlazovací, jako Treblinka, Sobibor nebo Osvětim). Být tam musela být skutečná hrůza. Většina lidí tam byla poslaná s poznámkou v papírech "rückkehr unerwünscht", návrat nežádoucí. Takže zabíjení vězňů bylo na denním pořádku a stráže se mnohdy bavily, kdo vymyslí nápaditější způsob vraždění. No - a z tohohle pekla se do filmu nepovedlo přenést skoro nic. Což je veliká škoda. Začínám si zvolna myslet, že Španělům tenhle žánr prostě moc nejde. (26.11.2019)