Moulin Rouge

Asi po patnácti minutách od začátku projekce jsem měl na jazyku slova jako nesnesitelná přestylizovanost, nevkus, kravina... a nebyl jsem daleko od vypnutí. Ale pak, a ani jsem si nestačil všimnout, kdy přesně se to stalo, jsem si uvědomil, jak moc se mi to začalo líbit. Takovýhle totální názorový obrat během sledování filmu jsem u sebe snad ještě nikdy nezpozoroval. Sice si nedovedu dost dobře rozumově vysvětlit, proč dávám takovému kýči pět hvězd, ale prostě - jinak to nejde. (21.08.2009)

Jelikož muzikální žánr je pro mě bezpečně ten NEJMÉNĚ oblíbený, přistupoval jsem k Moulin Rouge dost skepticky, avšak to co na mě po rozhrnutí opony vybaflo byl ten nejpříjemnější šok, o kterém se mi ve spojení s muzikálem ani nesnilo. Vtip, nadhled, sympaticky ujetá a svižná režie, spoustu barev, dokonalých kostýmů a zremixovaná Nirvana? Geniální. A když k tomu připočteme ještě úžasné herce/zpěváky Nicole Kidman, která dokáže zahrát svůdné děvče i dámu na úrovni a Ewana McGregora, jemuž nedělá problém vystupování nesmělého chlapce i opravdového muže, vyjde nám dokonalost sama... Aspoň do doby, než dozní píseň Spectacular Spectacular, pak už se u mě bohužel začal projevovat faktor antipatie k muzikálům. Zmizel totiž vtip i dynamika a podle klasických muzikálových postupů byly nahrazeny na mě až příliš veklou porcí nešťastné lásky a (někdy ucajdaných) love songů... Řemeslně tedy jde o téměř dokonalé dílko, které se stane extází pro všechny muzikálové příznivce, za mě však "pouze" 8/10 (01.05.2008)

I po (zhruba) desátém zhlédnutí považuji Moulin Rouge za geniální postmoderní muzikál, originálně pracující s popkulturními odkazy a citacemi a zároveň brilantně vyvažující scény zběsile přehnané těmi intimně emocionálními. Luhrmann zkrátka zcizuje ostošest, aby vás zároveň drtivě dojal. U mě se mu to daří vždycky stoprocentně. P.S. Blu-ray teď bude určitě jeden z mých nejprotáčenějších vůbec. Je famózní. (28.11.2010)

Tunu cukru, medu a kýče povařte s paletou nekřiklavějších barev šíleného malíře na LSD, přidejte kolekci největších milostných šlágrů moderní populární hudby, dva herce, kteří pějí jak slavíci a mezi kterými to jiskří silou atomové elektrárny, neskutečně banální, telenovelový příběh, geniální choreografii a režii, všechno pomíchejte tempem epileptického šílence... s trochou štěstí byste měli dostat omáčku tak lahodnou a sladkou, že spolehlivě zalepí hubu i kovaným cynikům. Moulin Rouge... nedokážu si vysvětlit jak to mohl Baz natočit... Ale je to jedno... Becasue we CAN CAN CAN...zhlédnout výsledek! Kdo neviděl, opravdu nepochopí 100% (-mimochodem, vřele doporučuji dvoudiskovou edici na DVD, druhy disk obsahuje neuvěřitelné množství bonusů, pro obdivovatele tohohle filmu povinnost) (18.06.2006)

Zpočátku jsem nevěřila vlastním očím, na jaký že nechutný kýč to vlastně koukám - vcelku pěkné, většinou notoricky známé hity, předělané do moderní podoby a nastrčené do těch nejabsurdnějších scén (nejvíc mě dostal kus Smells Like Teen Spirit, zpívaný úchyláky, kteří se chtějí v Moulin Rouge "pobavit") - avšak po chvíli mě napadlo, že je to vlastně docela originální a koneckonců i celkem sympatické - a právě tu originalitu nemohu neocenit, jelikož jsem na originální věci dosti vysazená. Naproti tomu románek dvou hlavních postav mě nechával docela v klidu - chlapec mi byl snad až trochu nepříjemný. No celkově bych řekla, že za to, že jsem se asi téměř celou dobu nenudila a za zmiňovanou sympatickou originalitu, bych ty ušmudlané 4* mohla dát - ruka mi z toho snad neupadne...(doufám) (10.01.2007)