Leto

Mimoriadne stráviteľná filmová jazda, prešpikovaná trpko-úsmevnými epizódkami a výbornými hudobnými vsuvkami. Priznám sa, že o ruskej undergroundovej scéne "zlatých sedemdesiatych" toho príliš veľa neviem, ale pozeralo sa na to fajn, bolo to uveriteľné, plné lásky (nielen) k hudbe, príjemnej nostalgie, mladíckej energie, a to všetko podfarbené horkosladkou pachuťou alkoholu. Palec hore za Skeptika a všetky scény s ním. 8/10. (20.03.2019)

Velké překvapení karlovarského festivalu. Zdejší anotace mě totiž příliš nezaujala, a tak jsem nechala zhlédnutí až na Ozvěny. No a vyplatilo se. Hodně nezávislý, hodně jiný, hudební snímek o počátcích rockového undergraundu v Rusku (SSSR). Spíš než o dramatizaci jde o romantizaci celého období. Přesto v divákovi zůstává hořká pachuť nesvobody. Skvělá hudba, hravý vizuál nebo podmanivá romantická linka dohromady s příjemně ospalou náladou vrcholícího léta dávají vzniknout unikátnímu zážitku. (11.08.2018)

Tak to neboli Vesiolye rebyata alebo Алла Пугачева (Миллион алых роз) ktorých som kedysi dáááávno videl na Bratislavskej lýre.  Hlavní protagonisti sú Viktor Coj (Ви́ктор  Цой) frontman kapelky Кино a Mike Naumenko (Майк Науменко) frontman skupiny Зоопарк ktorá sa pokladá za priekopníka ruského rocku. Keď niekto očakával celý príbeh Coja bol sklamaný. Toto bol len začiatok jeho skvelej kariéry. Zomrel tragicky pri autonehode ako 28 ročný, jeho Moskvič bol na šrot. (Mark Bolan z T-Rex  v Mini 1275GT ako 29 ročný. Vo filme je prezentovaný skladbou Children Of The Revolution https://www.youtube.com/watch?v=VcCQCYok3pg). Výstih doby podfarbený v čierno-bielom formáte nemá chybu. Asi chýba len viac vodečky ktorá sa stala pliagou pre Mika Neumenka. Rád by som spomenul ešte jednu výraznú Ruskú skupinu ktorá začala s Rock na konci ´70 rokov. Je to Nautilus Pompilius (Наутилус Помпилиус) ktorej hudbu mnohí možno poznajú s kultového filmu Brat. A text  skladby "Зверь" je k tomuto filmu ako šitý na mieru. https://www.youtube.com/watch?v=Oo2VqW4zamE (03.01.2022)

Leningrad, jedno léto na začátku 80. let, sovětský pre-perestrojkový rock-underground zfilmovaný černobíle s vybranými barevnými akcenty a vloženými Scratch-animacemi. Důraz je kladen především na vztahy v hudební komunitě. Politika přichází do popředí velmi málo a pak se s ní zachází decentně, není to žádná agitka jak ji známe z hřebejkových takyfilmů. V roli Nataši je vycházející hvězda ruského filmu Irina Staršenbaum. Můžeme tedy Rusům závidět nejen šikovnou režii. Ostatně pokud chcete vidět v českém filmu trochu schopnou mladou herečku, která trhne sexappeal hvězdy současného českého filmu Simony Babčákové, musí tato být ze Slovenska, z Maďarska nebo třeba z Tatarstánu (Elizaveta Maximová). (04.07.2020)

V roce 2018 vešel do kin zprvu nenápadný počin Bohemian Rhapsody, óda na život a hudební genialitu zanzibarského rodáka Freddieho Mercuryho, jenž následně vybobtnal do masivního kasovního trháku a rozšířil fanouškovskou základnu Queen o miliony nových poslucháču a ze snímku se stal evergreen, jenž pokud někdo ze skupinky mladistvých neviděl, tak byl automaticky označen za exota a trapáčka těmi, co se chlubili několikanásobnými návštěvami. I já jsem patřil k těm, co BoRhap adorovali jako skvělou věc i když s menšími výtkami, ale o nejlepší hudební počin toho roku, a vlastně celého nového subžánru, se rozhodně nejedná. Toto pomyslné místo patří snímku Léto, jenž má podobné vyprávěcí postupy jako BoRhap, také se více zaměřuje na oslavu hudby jako takové než na životopisnou zpověď. Na rozdíl od našich přátel z Británie na to šli Rusáci zcela jinak, odvážněji a vlastně mnohem lépe. Oslavu hudby vzali mnohem šířeji, s notnou dávkou obdivu i nostalgie se tu vzpomene na mnoho pilířů rockové hudby, jmenovitě třeba na Davida Bowieho, T. Rex, The Velvet Undergroud, Beatles, The Rolling Stones, The Who a mnoho dalších. V rámci životopisné je to taky výrazně odlišné, co tak vím, tak nepravd a přibarvení skutečnosti pro snadnější tvorbu dramatických oblouků je podstatně méně a snímek se zaobírá i trpkým životem v Sovětském svazu společně s představením undergroundové hudební scény, jež byla soudruhy tolerována ani ne napůl, což je podníceno mimo jiné i černobílou estetikou zdárně prezentující typickou šeď takového života. Léto má však i jiné slibné atributy, například muzikální čísla, jež svým freneticky živým tempem a hravou choreografií dokáže vyprodukovat vskutku zapamatovatelné variace na klasické hudební klenoty (nejvíce ve mě rezonuje All the Young Dudes) a mnoha další nápaditosti, jež tu nebudu nijak rozepisovat, ať z toho taky něco máte. Léto je perfektní hudební snímek a asi nejlepší z té už celkem početné skvadry jemu podobných, jenž svou odvahou a nečekanou souhrou několika ryzích nápadů a kvalit drží pohromadě jako monumentální klasika, již se aspoň v mých očích už stala. Jestli chcete neuvěřitelně pohodovou, hravou i dravou podívanou se smyslem pro existenciální melancholii, tak Léto je ta správná trefa. 9/10. (24.06.2020)