Psie popoludnie

Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt (10.09.2008)

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥ (22.08.2010)

Tak tohle bylo hodne husty, asi nejlepsi filmove prepadeni banky a docela dost originalni. Navic me potesilo, ze to neni stylem planujeme, planujeme a v posledni pul hodince sup do banky, tady ubehly zhruba tri minuty a uz tam byli narvany. I kdyz ve filmu az na uvodni scenu neni hudba, tak to vubec nevadi, protoze se neustale ozyva nejakej hluk nebo nekdo s nekym neco resi. Tenhle film me dokazal udrzet napnutyho az do konce, i kdyz samozrejme bylo jasne, ze se jim utek nepodari, leda, ze by se v konci odchylili od pripadu, ktery se skutecne stal a podle ktereho je film natocen, coz se nestalo. Taky je fajn, ze se nak zvlast neresila homosexualita a bralo se to tak, ze to proste je, nehodilo by se to, hrabat se v tom. I kdyz ma film nekolik slabsich casti, herci to vzdy zachrani, hlavne vynikajici hystericky Al Pacino a cool Cazale. Taky se tu poprve predved Lance Henriksen. Jeden z nej Lumetovo filmu. (28.03.2006)

Ak budete mať niekedy pocit, že všetky americké filmy o bankových lúpežiach a prepadnutiach nemajú reálny základ, tento príbeh vás (rovnako ako mňa) rýchlo vyvedie z omylu. Perfektne vynervovaná dráma, ktorá po trošku rozpačitom a neistom úvode začne naberať veľmi zaujímavé kontúry. Realistickosť situácií je na vrcholnej úrovni, presvedčivý dojem z filmu majú na svedomí hlavne dokonalé herecké výkony (Pacino vedie stádo) a pevná ruka režiséra, ktorý po úvodných minútach ani na chvíľu nezaváhal a držal ma v napätí až do konca. 85%. (13.07.2009)

Důkaz toho, že ty nejlepší scénáře občas napíše sám život... Příběh dvou lupičů, z nichž jeden loupí kvůli operaci na změnu pohlaví svého homosexuálního přítele, se totiž od počátku stává víc groteskou s oběma aktéry v hlavních rolích než bankovní loupeží. Zajatci banky se učí nakládat se zbraněmi lupičů, stejně jako volají domů svým známým. "Promiňte! Manžel chce vědět, kdy budete s tou loupeží hotoví." A tak ony dva lupiče nenapadne nic jiného, než si nechat přivézt autobus, odjet na letiště a navždy někam zmizet. "Podívej, jestli odsud odjedeme, už se do Států nikdy nevrátíme... Je nějaká země, kam bys chtěl speciálně jet?" "Wyoming." Pak ale první půli nahradí půle druhá a komedii pomalu nahrazuje drama o přežití. Je to zvláštní, ale i když v tomhle filmu nemáte ani pět minut plánování loupeže, jen čisté dvě hodiny života v jedné přepadené bance, nenudíte se u toho ani minutu. Nejlepší bankovní film, co jsem zatím viděla, ani po těch třiceti letech se mu žádný z novějších kousků nevyrovná. (21.08.2007)