Králiček Jojo

Taika Waititi natočil svůj nejlepší film a stylem má hodně blízko k Tarantinovi. Velmi originálně zpracovaná válečná Satira se silným příběhem. vkusným humorem, poutavými dialogy, skvělými hereckými výkony ( Scarlett Johannson na oscara, ale potěší i Sam Rokwell, Taika Waititi v roli Hitlera či malý šikovný Roman Griffin Davis. Největšími highlighty je úvodní tréning mladých Nácků, návštěva Gestapa či samotné finále. Film několikrát dokáže překvapit, drží si slušné tempo a humor občas vystřídá studená sprcha. Zástup dětí v kině mi přišlo mimo. 8/10. (05.01.2020)

Nejlepší použití Beatles za poslední roky... Jinak Taika servíruje už delší dobu neviděnou parodii nacistické říše, která je opravdu vtipná (trochu až chvílemi připomíná skeče Monty Pythonů). Ačkoli je hlavní hrdina malý nácek, je sympatický a jako divák víte, že dříve nebo později se probere z nazi brainwashingu. Malý Roman David ho hraje opravdu roztomile. Z dospěláků se mi líbila maminkovská Scarlett a vysloužilý voják Sama Rockwella (oba svým rolím dávají víc než by museli). Dá se ho filmu s náckovskou tématikou říct, že je fajn? Jj, určitě. (18.02.2020)

Rusové se blíží a jsou prý úplně nejhorší. A Angličané jsou na tom podobně. „Slyšel jsem, že jedí děti a mají sex se psy. Musíme je zastavit, než nás sní a přefiknou všechny naše psy.” Malý blonďák má v nacistickém Německu jasno. Židy je potřeba pochytat, knihy spálit, Hitlera uctívat. Posedlý a poslušný nacista v černohumorné látce, kterak se měl na speciálním tréninkovém víkendu stát mužem, ovšem skončil na operačním sále. Tvůrci se vrhli na hodně tenký led s nejasným výsledkem. Mohlo to vyznít trapně a nepatřičně, nebo to klapnout na všech frontách. B je správně. Ve finále mísí několik linií včetně pohledů na fanatismus dětskýma očima i na nesmyslnost válek či prvních pohybů motýlů v břichu. Mnohdy našlapuje velmi opatrně, jindy se nebojí do toho zostra šlápnout. Potěší imaginární přítel Áďa, výborně vedení mladí herci (Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie), kapitán K. Sama Rockwella, který přišel o oko a který ví, že konec se nenávratně blíží, na více židlích sedící maminka (výborně hrající Scarlett Johansson zažila skvostný herecký rok), naopak Rebel Wilson je lehce neviditelná. Humor, naděje, příjemná nedoslovnost, myšlenka. Navíc fajn hudba, české lokace, osobitá stylizace i výtvarné podání. Něco funguje dokonale (dopisy od Nathana), jindy bych čekal větší emocionální dopad (střevíce oběšence). Každopádně velká spokojenost! Yorki, rulez. (04.01.2020)

Desetiletý Jojo a jeho imaginární kamarád Adolf by udělali pro Německo všechno. Jenže když malý hrdina zjistí, že jeho maminka doma schovává židovskou dívku, všechno se změní. Taika Waititi natočil vizuálně hodně nápaditý film, ve kterém se střídají dojemné a drsné momenty s humornými a Scarlett Johansson se Samem Rockwellem tu předvádí jedny z nejlepších hereckých výkonů svých kariér. (18.02.2020)

Filmy Taiky Waititiho rozhodně netrpí přemyšleností, což nemyslím ve zlém. Prostě to všechno na člověka háže a co se chytne, to se chytne - a protože to je vtipný a inteligentní tvůrce, tak se vždycky najde dost toho, co se opravdu chytne. Paradoxně právě díky tomu, co se nechytne, působí pak jeho věci tím bezprostředněji a opravdověji - jejich chyby a ne stoprocentní trefy do černého z nich dělají dýchající organismy. Jenže v případě Jojo Rabbita se Waititi pustil na extrémně tenký led, satira tohohle druhu může skončit nejen trapně, ale rovnou neeticky, nezodpovědně a možná i žalovatelně, což si všichni v týmu až moc uvědomují. Je jasné, že nad tímhle scénářem si lámaly hlavu nejspíš desítky lidí pověřených studiem, aby nehrozila žádná nezvládnutelná kontroverze - a to je první krok směřující proti Waititiho silným stránkám. Ten film si na sebe dává moc velký pozor a opakovaně se ujišťuje, aby nemohl být vykládán nevhodně - a na to Waititiho hyperaktivní duch není připravený. Takže tu je sice řada velmi vtipných gagů, bravurní vedení herců (vyzdvihnout se určitě musí perfektní Roman Griffin Davis, ten kluk je obrovský talent) a několik silných okamžiků, ona energie mířící k emocionální katarzi, jakou nabízel Hon na pačlověky, tu ale nedosahuje plné míry. Že poselství je jednoduché, by nevadilo, kdyby bylo emocionálně silné - což bohužel není. Předně proto, že k ničemu jinému film směřovat nemůže ani nesmí. Nedivím se, že pak na někoho bude působit zbytečně - jako že říká něco zcela očividného. A taky mechanicky, epizodicky a tonálně nevyrovnaně - protože takový je, protože každá jedna scéna byla opakovaně ošetřována a pilována, aby se nevymkla, až celek ztratil jasnou linku a vyrovnanost. Výsledek je pro mě pořád dost dobrý i v rámci těchto limitací. Dalo by se to pak ještě posunout na další rovinu a ptát se, proč toto téma vůbec zpracovávat prostřednictvím humoru, když pointa na něm nijak nezávisí a všechny dějové oblouky a smysl jsou zcela vážné. Humor je do tohohle filmu vložený, aniž by k něčemu dalšímu sloužil - dá se asi bavit o nějaké absurditě, ale ta by nakonec byla i v dramatu. Tady jsem ale ochotný přistoupit na vysvětlení, že tu je humor, protože Waititi je komik a chce ho tu mít. Jojo Rabbit je další film v řadě, ke kterému píšu komentář, který vyznívá poměrně negativně i přes vysoké hodnocení - poslední dobou se holt pro mě vyrojilo víc filmů, u kterých se potvrzuje, že aby byl film hodně dobrý, nemusí být dokonalý. Jojo je silný ve svých okamžicích a ztrácí jako celek. Ale i to se dá. 70 % (30.12.2019)