Pretty Woman

Klasika mezi romantickými komediemi je takovou zmodernizovanou variací na Popelku a Pygmalion. Z dnešního pohledu možná trochu překvapuje, že Richard Gere je tu za pěkného hajzla (než ho láska změní a zachrání). Julia Roberts byla opravdu krásná, což tady úplně stačilo. Po letech si také více všímám, jak profesionálně film Garry Marshall natočil – tady má každý záběr své místo a každý nám o postavách či prostředí něco říká. Tohle je pohádka, kterou zvládne bez reptání i chlap. (04.08.2019)

Špatnejm věcem se věří líp.. Preferovala bych původní koncept sociálního dramatu o prostitutce, která má problémy s kokainem :-) Ale k filmu konkrétnímu; je to opravdu pěkná pohádka, asi tak jako ta o Popelce. (Žánr "pohádka" zde chybí, když už jsme u toho), ale je to klasika a přestože je to nevěrohodné, je to velice podmanivý příběh, který baví i po několika letech. (29.11.2013)

Film ze stejného rodu jako "Duch" nebo "Hříšný tanec". Romantické přeslazené limonády, které jsou bohužel velice často opakované v našich televizích. "Popelkové" téma se poměrně povedlo, navíc se slušnými hereckými výkony půvabné Julie Robertsové a charismatického Richarda Gerea. Okoukaný, ale i tak poměrně koukatelný slaďák. (27.12.2005)

Novodobý příběh popelky, který všichni moc dobře známe. Nesčetněkrát viděná romantika, která nikdy neomrzí. Neuvěřitelný příběh, který se stává jen v naší fantazii. Ano, tohle vše vystihuje snímek, který je naplněn po okraj růžovou pěnou s nasládlou příchutí Vanilky. Klišé a kýčovitost je jaksi prvotní jev, kterého si člověk všimne, ale jinak je to vcelku povedený film. Mně osobně nikdy nevadil a vždycky jsem se na něj rád podíval. Není to bůhvíjaká pecka a nemůžu říct, že bych tento žánr přímo vyhledával. V tomhle případě mi to ale nikdy nevadilo. Zkrátka mi tam Gere a Roberts nějak sedli. Ideální film pro dva, který vyplní detaily romantického večera. 80% (22.11.2010)

Kultovní slaďák, na který se nelze zlobit. Mezi Richardem a Julií to nehorázně jiskří, humor po většinu času funguje a příběhové schéma, jakkoli neoriginální a vtíravě deklamující svou romantickou variantu "Amerického snu", je dostatečně ucelené a soudržné. I po letech je radost sledovat Vivianin počáteční zmatek, když po letech strávených šlapáním na chodníku náhle čelí mimozemským rozhodnutím, co si vzít na sebe, kdy mluvit a kdy být raději zticha nebo jaký správný příbor použít na hlavní chod a který na dezert. A vůbec nejsladší ze všeho je samozřejmě happyend, který je sice očekávaný a nutný, ale tu pozitivní náladu prostupující celým příběhem takřka dokonale podtrhuje.... Takové méně kouzelné Prázdniny v Římě devadesátých let. (17.08.2012)