Posledná aristokratka

Super, nepříjemný podzimně- zimní časy dostávají jeden velmi pohodový filmový doprovod. Film má postavy, který si vzájemně náhravaj k vytváření humorných scén i dialogů. Samotná záplětka je sice taková fik - fik a "princ" na bílým koni působí až nechtěně úsměvně, ale tajit, že mě ve společnosti "aristokratů a jejich služebnictva" bylo fajn a mnohokrát jsem se zasmál by k filmu nebylo fér. Herecky je film nabitej jmény, aby ne, Jirka Vejdělek je z mého pohledu český filmový hitmaker, takže hvězdná jména si své "ne" dvakrát rozmyslí a ono to výslednému zážitku ještě přidá. Cupitání pani Dykové, hlášky prakticky hypochondra Pavla, ořechovka od paní Elišky, sarkasmus Martina Pechláta mě opravdu v celku pobavilo. Nejmilejším překvapením byla pro mě dosud neznámá Yvona Stolařová, jediný co jsem o ní zjistil, že studovala Janáčkovu konzervatoř, což je zřejmě dobrej oddíl, protože Yvona předvedla při svém debutu vyzralý výkon, působila přirozeně, neokoukaně a i ve scénách s mnohem zkušenějšími kolegy se neztrácela. Kamera Vladimíra Smutnýho je opět něco neuvěřitelnýho, opět dokázala zprostředkovat atmosféru filmu. Jediný dvě výčitky, pro mě tvůrci neukázali prasákův kabinet, tak jsem se těšil. A nějak jsem nepobral, proč američani mluví česky, nebo to byli čechoameričani, to mě opravdu nějak uniklo. Nicméně přes to se lehce přenesu, teda přes prasákův kabinet zase tak lehce ne. (24.10.2019)

Letní kino na Vinohradech/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// PLUS: zábavné a v mnoha situacích překvapivě vtipné, vlastně co záběr a scéna, tak vždy nabízí několik (spíš situačních) vtipů naráz, dobře zahrané (Čermák opět dokazuje, že umí i komediální roli), Eliška Balzerová byla roztomilá, Yvona Stolařová přirozená a sympatická a Liška, ten byl zase Liška, potěšila mě účast Zdenky Procházkové, hudba poctivě doplňovala atmosféru MÍNUS: jiný by řekl, že hudba byla návodná, vtipy laciné, Tatiana Dyková přehrávala (už zase), scénář a vývoj příběhu prostý, zápletka vesměs žádná a možná nechybí moc k tomu, aby to byla jen standardní česká komedie/// Shrnutí: Čekal jsem právě ten standard, ale nakonec jsem se příjemně po celou dobu bavil. Je to vlastně taková pohádka, které musíte ledasco prominout, ale v dobrém kolektivu (v sále) s dobře naladěnými kamarády (diváky) může být snímek zábavnou podívanou./// Celkem 77%/// (31.08.2020)

Adaptace současného literárního bestselleru Evžena Bočka je sice typickým filmem pro nejširší diváckou obec, jeho humor ale není prvoplánový, spíše situační a vychází z celkem poctivě budované kritické sebereflexe. Schopnost nebrat se smrtelně vážně, slovní žonglérství, smysl pro rytmus a pointu – to vše přesvědčuje o tom, že Vejdělkovy filmy nemusí být pokaždé jen na jedno použití. Střet newyorských snů s krutou českou realitou, rámovaný pohádkově bílými zimními scenériemi, působí podstatně svěžeji a svižněji, mnohé situace jsou pojaté sice víc "divácky", ale v konfrontaci s některými porevolučními restitučními komediemi (Hotýlek v srdci Evropy, Ještě větší blbec, než jsme doufali) rozhodně nezaostávají. V žádném případě tu nejde o samoúčelný smích, vyluzovaný na základě laciných vtípků – diváci tu nejsou nuceni čekat na povel, kdy se mají právě zasmát, ale sami si volí, která situace je vtipná. Tomuto účelu zcela vyhovují skvěle typově obsazení herci – je nabíledni, že zaručený úspěch tu sklízí Eliška Balzerová v roli jadrné hospodyně, ale svou bezpečnou polohu tu nachází i všichni ostatní: Pechlát v groteskně střižené figurce suchopárného kastelána, hledajícího smysl života v odhánění muflonů, Liška coby poněkud směšný hypochondr, který na žádnou práci nesáhne, Čermák, jehož znovuzrozený hrabě naznačuje, že tento charismatický herec se univerzálním drsňákem současných krimiseriálů stal nejspíš omylem. Dyková vytváří v silně karikující poloze typickou newyorskou fiflenu, uvyklou zaoceánským móresům, vyznávající s téměř nábožnou úctou vše, co úzce souvisí s britskou královskou rodinou, zejména s princeznou Dianou, a vystavenou nepříjemným konfrontacím se světem deziluzí. Romantika je ponechána v souladu s oficiálním diváckým zájmem na příslušnících nejmladší šlechty v Čechách, tedy na sympatické Yvonně Stolařové a Zdeňku Piškulovi; kolorit ospalého zámeckého hnízda doplňují i nemnohá sólová vystoupení herců stojících na opačné generační křivce – za všechny připomenu třiadevadesátiletou Zdenku Procházkovou a její lipicány. Spor o to, zda film odpovídá knižní předloze je v tomto případě zcela irelevantní, protože to, co se na stránkách nenáročné Bočkovy knížečky jeví jako neotřesitelné, je filmovou kamerou jen nepatrně rozvedeno a zvýrazněno. V úhoru současné filmové komediální produkce je Poslední aristokratka vkusnou, nevtíravou a příjemnou podívanou, jejíž popularita by v jistém smyslu mohla vystrnadit i jeden z přeživších kánonů štědrovečerní obrazovky – Vorlíčkovu Popelku. Budiž jí to přáno. (11.04.2020)

Přijde mi to...takové...jaksi nedodělané. Na jednu stranu se jedná o fajnovou, odpočinkovou komedii. Navíc s pěknými záběry na české zámecké exteriéry a interiéry. Na straně druhé je ten humor ale takovej, trošku, prvoplánovej a kupodivu dost jednoduchej, myšleno trošku v duchu takových těch konzumních českých rádoby haha seriálů. Pořád si to ale drží originalitu v podobě samotného námětu pana Bočka a tak to se to s tím humorem docela zvládnout dá. Překvapuje mě ale, jak tu táta, alias Hynek Čermák, měl tak málo prostoru, aby dal na odiv stres z nedostatku financí. Například. V jeho případě to mohlo být daleko vtipnější, v knize minimálně je. Jediní opravdu využití do morku kosti jsou Eliška Balzerová, coby zámecká kuchařka a Martin Pechlát, coby kastelán.Kdyby byly všechny postavy tak skvělé, jako tyto dvě, byla by tato komedie geniální. Takhle je příjemná, ale legenda z toho bohužel nebude. Na rozdíl od knihy. (02.08.2020)

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)