Žebrácká opera

Dodnes i po letech se mi nechce pochopit, proč to dopadlo tak průměrně. Vždyť tam hrají tak vynikající herci a režíruje to Menzel a hudbu dělal Klusák. A pak, po těch dvaceti letech, co jsem ŽO viděla znovu, jsem to pochopila. Tohle není film ale televizní film a bohužel to filmu ublížilo víc než si možná Menzel dovedl připustit. To, co funguje na divadle a ve filmu v reálných lokacích, paradoxně nefunguje v atelierech. Škoda. Ale i tak dávám tomu všemu ostatnímu a všem těm havlovým trojím až čtverým koncům tři až čtyři hvězdičky. (04.09.2013)

Na první pohled jakoby se zdá, že v polistopadové rozjitřené náladě bychom těžko hledali aktuálnější námět, jakým byla stejnojmenná Havlova hra. Bohužel film přišel ve špatný okamžik. Jak se z přiloženého bonusového slova režiséra Jiřího Menzela dozvídáme, barrandovské filmové ateliéry v čele s ředitelem Václavem Marhoulem tehdy razantně smetly ze stolu všechny rozpracované a chystané projekty, čímž de facto odsoudily i Žebráckou operu. Jak Menzel trpce vzpomíná, odbytý zůstal nejen scénář, ale zejména celková stavba, v závěru okleštěná v statické ateliérové monology. Mě bohužel nezbývá, než jeho slova potvrdit. Zatímco úvodní seznámení s hlavními protagonisty nespotrádá vtipnou pointaci a karikaturní nadhled, v následujících minutách se děj proměňuje v nefalšované nudné pronášení dlouhých filozofujících monologů, které ve filmu utrpěly snad nejvíce šrámů. To, co mohlo (a jistě mělo) na jevišti působit zajímavě, okázale, s přesně dávkovanou směsí ironie a sarkasmu, se na plátně stává neživotným sledem těžko stravitelných pouček a frází. Částečnou záchranou se zdají být herecké výkony, zastupované s až rozkošnicky poživačným elánem (Labuda, Freimanová, Vízner, Vetchý, Divíšková, oba Hrušínští); vedle Abrháma a Šafránkové bych vyzvedl dojemně tragikomickou figurku Jiřího Zahajského, který si z přítomných protagonistů vedl asi nejlépe. Prohlásil-li sám Menzel, že Žebráckou operu považuje za svůj nejšpatnější film, není to výrok do prázdna. Vinou systematické likvidace pozůstatků minulosti se zlikvidoval zárodek budoucnosti a řeknu-li to silně nadneseně, sametová revoluce smetla samotného Havla. V nastalém víru společenských proměn najednou nebyl čas na toho, kdo ještě před chvíli patřil mezi miláčky národa. Neuvěřitelné, jakými paradoxy tato země překypuje. (18.08.2010)

Když Menzel a Havel spojili síly, tak každý čekal zázrak, ale bohužel opak byl pravdou. Jejich hvězdná aura totiž vyprchá až překvapivě rychle. Z režisérské židle je cítit únava a rádoby vtipné fráze nedopadají na úrodnou půdu. Televizní vizuál tomu také moc neprospívá a z bídy film nevytrhne ani nejlepší možné obsazení, které svého času mohli dotáhnout na plac. (03.03.2022)

Film nemá dobrou pověst, ba co hůř, nehlásí se prý k němu ani jeho režisér. Ale já budu poněkud shovívavější. Mně se to líbilo. Celou dobu jsem se příjemně bavil. Postupné rozplétání složitých vztahů mezi podsvětím a policií bylo rafinované, šarmantní Mackeath, proradná Jenny, poctivý lupič Filch, filuta Lockith byly lahůdkově zahrané figury. Co mi možná trochu vadilo, byla přílišná ukecanost. Bravurní zdlouhavé monology, kdy postavy vznešeným jazykem hovoří o nízkých věcech, jsou dobré pro divadlo, ale do filmu příliš nepatří. Takže tady bych viděl určitý problém, ale jinak, jak říkám, to pro mne byl příjemně strávený čas. (22.01.2007)

Žebrácká opera je mnohaúrovňově vtipná, příjemně stylizovaná a bravurně zahraná parodická metafora. Havlův jazyk snad v každém dialogu úžasně stírá hranici mezi pravdou a lží, dobrem a zlem. Podsvětí je geniálně komplikované až k nepochopitelnosti (závěrečná promluva Hrušínského k Abrhámovi je mistrovské dílo) a čím víc si který gangster myslí, že přechcává ostatní, tím víc se zpravidla mýlí. Kouzelná je též proradná děvka Jenny "Dyť už du!" Šafránková. Nejlepší na tom ale je, jak dokáže film zamrazit při následném přemýšlení o něm. Třebas prostřednictvím Filche, člověka, který ctí slušnost starých časů a v nové mašinerii na něj prostě nezbyde místo. Nebýt některých zbytečně upovídaných pasáží, kde se Havel nechal možná příliš unést duchaplností svých dialogů, byl by to pro mě téměř hit. (11.03.2008)