Coco

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)

Trailer k tomuhle novému animáku mě popravdě moc nezaujal, ale tím spíš jsem byla překvapená, jelikož mě film nejen chytl hned od začátku, ale musím uznat, že tak vyvedenou pohádku jsem už pár let neviděla. Pixar skutečně zaválel (jako většinou). A navíc přišel s novým námětem a kulturním zasazením, které jsou skutečně neokoukané. Příběh výborně napsaný a vystavěný, dva skutečně překvapivé zvraty k tomu, vše do sebe hezky zapadá, nechybí vtip, emoce, sympatické postavy... Konec mě dojal k slzám. Zkrátka a jednoduše, za mě není filmu téměř co vytknout. Snad bych jen přihodila nějakou o něco chytlavější titulní píseň, ale to je asi spíš subjektivní dojem a rozhodně to neznamená, že by hudba byla slabá, právě naopak se mi moc líbila. Velmi milá, moudrá a lidská rodinná pohádka, kterou ráda uvidím znovu. (Viděno v originále s titulky, ale možná se do kina vydám i na dabingovou verzi, jelikož mě zajímá, jak si s tím Češi poradili.) Aktualizace: Viděno podruhé i s dabingem a musím říct, že jsem nadšená ještě více - titulní píseň "Remember me" se mi nakonec přece jenom zažrala pod kůži, film mě dojal k slzám i napodruhé, no a český dabing je opravdu výborný včetně přezpívaných písniček (kluk, který daboval a zpíval hlavní postavu, maximálně překvapil). ~(4,6★)~ (26.01.2018)

Další Pixarovský film který je dokonalý. Nová pixarovka odehrávající se v Mexiku a její posmrtné verzi má dokonalý scénář což znamená, že každé pravidlo posmrtného světa dává smysl. Je to hodně emotivní film o rodině a naších blízkých a o tom, že i když nám někdo blízký odejde v naších pamětích pořád zůstává. Jak je u Pixaru zvykem každá hlavní postava má dokonale vykreslený charakter. Miguel je naprosto sympatický klučina, jeho pes Dante je výborná komická odložka a i každý člen rodiny je perfektní vybarven. Především je ale vidět, že je Coco od Pixaru kvůli tomu, že má naprosto dokonalou animaci která dokonce někdy vypadá... jako, že nenacházíme v animovaném filmu. Například vrásky Miguelovy prababičky Coco vypadají tak reálně a nebo záběr na dvě skleničky které vypadají jako pravé skleničky. A jede se i na emoce. Uvažoval jsem nad tím a už delší dobu (Opomeňme Posledního z Jediů a jeho dvě emotivní scény) mě nikdy nic tak nedojalo a posledních 5 minut jsem si myslel, že jsou ty chlapi z Pixaru snad opravdu z jiný planety. Pixar prostě opět nešlápl vedle a stačí doufat, že jim to ještě dlouhou dobu vydrží. Tuhle pohádku uchovat do trezoru a pouštět jí dětem i za 1000 let! (31.12.2017)

Že je Coco animák o rodinných hodnotách, to asi nikoho nepřekvapí. Zpracování tématu ale už určitě ano. Nemluvím ani tak o originální inspiraci mexickým svátkem mrtvých a výletu do záhrobí, které je vizuálně překrásné. Jde o neinfantilní poselství o rodinné dynamice, vzpomínkách na mrtvé a fakt, že vzpomínky na mrtvé nemusejí nutně vést k pláči. Právě kvůli poslednímu bodu bych film doporučila spíš dětem starším devíti let, které ho už budou schopné pobrat. Coco je pro mě jeden z nejpovedenějších animáků za poslední roky a třebaže je těžké nebýt na konci filmů citově pohnutý, Coco nikdy nesklouzne do takové té brutální formy citového vydírání. (27.01.2018)

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)