Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Překvapuje mě, jak je Depeše přijata pozitivně, jak ochotně divácká obec naskakuje na další Andersonův zasněný vlak cestou k vlastním vzpomínkám, lítostem a tužbám. Chybí totiž onen pověstný krok směrem k divákovi, který mu takovou cestu obvykle usnadňuje skrz fantaskní svět Života pod vodou nebo hravou animaci pana Lišáka. Tentokrát se citují styly, uctívá se forma, střídají se povídky a tempo je vzhledem k proměnlivé délce a náladě jednotlivých segmentů až zrádné. Když se ale povede tenhle protivítr překonat, jde o nápaditou, ztřeštěnou i zamyšlenou mozaiku všeho a všech, ze které ale pod tíhou laviny různých podnětů začne v závěru téměř bolet v tu dobu již nestíhající hlava. (17.02.2022)

Nejsem Wesovým bezmezným obdivovatelem, dosud jsem od něj viděl "pouze" tři filmy, ale poslední dva (Psí ostrov a Grandhotel Budapešť) dostaly každý po pěti hvězdách, tak jsem se na Francouzskou depeši těšil. A zřejmě o to větší bylo moje zklamání. Ano, je to typicky andersonovské, potěší všichni jeho oblíbení i "neoblíbení" herci, ale ty jednotlivé povídky jsou tak k uzoufání nudné, o ničem a bez pointy, že to snad ani možné není. V průběhu sledování, poté, co jsem zjistil, že kvalita povídek je stejná (či stejně špatná), jsem už doufal v co nejdřívější oponu. Promiň, Wesi, ale takhle opravdu ne... 40% (25.01.2022)

Andersonova pocta novinám a novinářům,které nechybí jeho typický rukopis,ale úplné a čiré nadšení jako u jeho  předchozích filmů se tentokrát nedostavuje.Obsazení je sice opět skvělé a vizuál okouzlující,ale třeba Alexander Desplat na jehož hudbu sem se extrémně těšil tu jede tak nějak na půl plynu.Samotné povídky/reportáže jsou sice správně bizarně vtipně dramatické,ale také působí vyumělkovaně a méně životně a velmi často mi v nich chybělo ono Andersonovské srdčíko,kvůli kterému jsme si zamiloval jeho předchozí filmy.Po hříchu tak vítězí forma na obsahem.Nejde sice o nejslabší Wesův film,ale i tak se bude French dispatch řadit do té spodní poloviny...70% (20.12.2021)

Wes Anderson je rozhodne veľmi kreatívny a zaujímavý filmový tvorca. Jeho filmy sú vždy iné, vždy ma dokážu zaujať a majú v sebe to svojské čaro, čo cih robí výnimočnými. A "The French Dispatch" nie je žiadnou výnimkou. V prípade tohto režiséra sa dá povedať, že hoci viem, čo môžem očakávať, nikdy nemôžem predvídať to, aké karty Anderson vytiahne. Je to vždy celkom slušné prekvapenie. Tentokrát tu máme niekoľko krátkych príbehov, ktoré spájajú jedny noviny. A možno by bolo teda fajn si o nich niečo povedať. Pravdou je, že úvod je celkom dobrý, časť s Owenom Wilsonom na jeho bicykli je celkom unikátna a vtipná. Ponúka nám taký obraz na mesto a celkom to vie baviť. Klenot však prichádza počas príbehu od Tildy Swinton, ktorá nám povie story o talentovanom maliarovi z väzenia. Musím povedať, že táto časť bola pre mňa fenomenálna. Vynikajúco natočené, dobre spracované, skvelé finále a nemá to v sebe dokopy asi žiadny predvídateľný moment. Proste genialita. Ďalší príbeh nám podáva Frances McDormand, ktorá opisuje život mladého chalana, ktorý píše svoj prvý veľký manifest a je uprostred veľkých protestov. Tento je podľa mňa fajn, ale osobne mi toho prináša asi najmenej z celého filmu. Napriek niektorým vtipných scénkam, hlavne počas úvodu.  No potom prichádza Jeffrey Wright a jeho finále, ktoré je podľa mňa opäť vynikajúce. Dokonca obohatené o časti s 2D animáciami. To je podľa mňa dosť kreatívne. Musím povedať, že som sa skvele bavil, užíval si tie príbehy, užíval si tú tvorivú kreativitu Wesa Andersona a vo výsledku ide pre mňa o skvelý film. Možno som čakal, že ma to opäť odpáli ako jeho predošlé filmy, no kvality jeho filmárčiny tu spochybňovať nebudem. Kvalitný film, ktorý ale mohol byť medzi najlepšími. Hodnotenie: B+ (21.12.2021)

Nový Andersonův počin se mi nesnadno hodnotí. Tím nejzjevnějším a nejbanálnějším důvodem je jeho rychlost. Ustíhat rychlopalné dialogy v květnaté, archaizující angličtině a do toho stíhat jednak vnitrozáběrovou kompozici, která se neustále proměňuje, a jednak svižné přechody mezi záběry..., to aby člověk film viděl alespoň třikrát. Další aspekty jsou ale spíš diskutabilní a závislé na ochotě diváka přijmout, nebo odmítnout režisérovu vizi. Jisté je jedno: Francouzská depeše je rozhodně stylově nejpřepálenějším Andersonovým filmem. Koncept "hlavní postavy", už dříve problematizovaný, je zde úplně hozen do koše. Známá jména se tu střídají jako na orloji a většina postav neřekne víc než pár vět. Jednotlivé povídky mají trochu odlišný styl a diametrálně jiné tempo. Barevné a černobílé záběrování se tu střídá bez zjevné příčiny (byť k potvrzení dojmu bych potřeboval snímek nasledovat důkladněji) a v jedné z povídek se dokonce přidá i animace. A k celkovému dojmu samozřejmě přispívá i to, čemu obykle rozumíme pod slovem "příběh". Děj Francouzské depeše je fakticky rámovaný jako filmové převyprávění novinářských esejů. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě jen o autorskou mystifikaci, pastiš, který přináší překombinovaný sled dějů, které se s každou další povídkou více a více odklánějí od původního tématu (třetí "esej" má pojednávat o známém šéfkuchaři, ale samotný kuchař v něm hraje prakticky vedlejší roli a namísto něj se příběh soustředí na únos syna policejního komisaře, což je divákovi zprostředkováno skrze televizní rozhovor novináře s moderátorem). Ze všeho nejvíc je Francouzská depeše samotná filmovou esejí o možnostech kinematografie a o jejích počátcích v tableau vivant. V Andersonově tvorbě nejde o žádnou novinku, ale nový snímek je v tomto ohledu rozhodně nejdůslednější poctou těmto kořenům. Od diváka chce každopádně výdrž a velkou míru pozornosti. (07.12.2021)