Bez vědomí

První díl výborně připraví atmosféru detektivky říznuté špionážním dramatem, druhý a třetí se chovají jako tuctová hra na špiony a dost mě nudí. Od čtvrtého dílu však nastává zlom, tempo nabere dech a najednou je tu úplný konec s pointou, která se málokomu bude líbit. Velice mě potěšil vizuál, který minimálně dobře evokuje osmdesátá léta v Československu. Daly by se samozřejmě vytknout detaily, ať již je to seconhandový nábytek, který v té době měl málokdo, nebo naproti tomu exkluzivně naleštěná auta (jasně, já vím, že tyhle vozy už jsou dnes oficiálně veterány a jejich majitelé o ně pečují jako o zazobanou tetičku na smrtelné posteli, ale aspoň trošku ušmudlat se před projížďkou mohly), případně šedé sloupy pouličního osvětlení (moc jich v seriálu není, mohly být opatřeny červeným obalem a natřeny žlutou). Zachariáš napětí umí, opět to potvrdil. Seriál je zcela mimořádný z pohledu české polistopadové tvorby, nekope do komunistické mrtvoly, ukazuje špínu pozadí tajných služeb bez ohledu na politickou či národní příslušnost. (27.12.2022)

Poslední seriálová spolupráce Ivana Zachariáše s HBO sklidila diváckou i kritickou odezvu, bezútěšná minisérie Pustina byla po všech stránkách skvělá. Hlavně dokázala neustále překvapovat. Bez vědomí takové bohužel není. Alespoň pro mě. Žádná euforie z blížících se změn, ale skepse na každém druhém kroku. Viktor a Marie. Disident a houslistka. Dva emigranti jsou několik týdnů před hlavním milníkem roku 1989 zpět v Praze, na kterou nezapomněli a situaci v komunistickém Československu z Londýna bedlivě sledují, a věří, že touha po svobodě zvítězí. Jenže v noci je srazí černé auto a od té doby je její manžel nezvěstný. Jejich případ je v rukou StB a všichni od toho dávají ruce pryč. Snad jen bývalý kriminalista Berg rozčarovaný ze systému, naopak vyhořelý estébák Vlach jej od pravdy odrazuje. O vliv a rozdělení pozic mezitím soupeří britská MI6 se sovětskou KGB a mezi nimi se snaží nezapadnout „naše” Státní bezpečnost. Zbytečně moc si nás tvůrci drží od těla, ač chápu, že to má být pojaté řádně temně. Scénář informace poměrně umně zadržuje, tempo je velmi pozvolné a plíživé jako se pomalu hroutí jeden systém, aby jej vystřídal jiný. Postupně zjišťujeme, kdo z aktérů je hráčem pro jakou stranu. Velmi se daří v případě dekorací, lokalit, designu a kostýmů. Vše temné a chladné coby metafora dobového společenského klimatu. Nakonec to do sebe zapadlo, ale do vzduchu rozhodně neskáču. 3 až 4 hvězdy. (31.12.2019)

„ONI JSOU SCHOPNÍ VŠEHO. SVINĚ!...“ /// Strasti a slasti disidentský dcery (rodiny). Komunisti u moci (- to pro ty blbý…) a takhle to prej tenkrát bylo. Hele věřím. I díky tomu castingu. Prolínají se roky 1977 a 1989 (ještě furt tam visí Husák…)... přichází parádní dramatickej zlom a z disidentskýho dramatu tady máme (disidentskou) krimi a pak zase socialistický drama – čímž nemyslím strkanice ve frontě na banány. Občas to překvapí zlomem ve vyprávění, nebo odhalením. Vypovídá hodně o tý době a to člověk nemusel bejt ani špión. Sice mě trochu irituje, jak paní Skálová neuvěřitelně hrdinsky napodobuje uprchlíka Forda a zjišťuje skandální věci. STB, KGB, CI5… zahraniční rozvědky si z nás tady prej dělali prdel, takže hodnocení ovlivní, jak vám to všechno bude připadat uvěřitelný. Sám mám občas problémy… ale příběhu to nevadí a přestože se někdy pohybuje po tenkým ledě, vychází z toho na konci hodně dobře. Navíc žasnu nad hereckou variabilitou Hofmanna. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád si poslechnu legendu o neznámém chlapci. 2.) Po revoluci jsem měl na výběr. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (22.12.2019)

Vždycky strašně nerada dávám tři, když je to filmařsky a herecky na daleko vyšší úrovni než standardní česká produkce. Bohužel závěr staví na šokující pointě, ale když se nad ní zamyslíte, je ve finále hrozně trapná. To, že jedna osoba špatně vyhodnotí situaci, je jedna věc, ale že se stejně idiotsky chovají i tajné služby několika zemí, už je na pováženou. Fakt, že tohle by se v ČR nestalo, mě netrápí. Co mě ale trápí, je naprosto zbytečná překombinovanost. Navíc se pět dílů vrší otázky a v tom posledním je sotva čas na dokončení děje a zodpovězení všeho, co bylo nahozeno. Ani mi nevadí, když se v seriálu někdy ztrácím, ale tohle už je úplný galymatyáš. (31.01.2020)

Říká se, že ďábel je ukrytý v detailu, ale tady by jste ho hledali jen těžko. Vedle ošuntělých lokací, kterých je Praha bohužel i bohudík plná, si Zachariáš dal práci s takovými titěrnostmi, jako je lampa pouličního osvětlení nebo květináč. Polistopadové generaci to možná tolik neřekne, ale pamětníci to jistě ocení. Dobovou atmosféru pak podtrhuje fízlující kamera, která je pro námět jako dělaná. O samotném ději se příliš rozepisovat nebudu, protože bez spoilerů by to šlo těžko, nicméně jedná se o výtečně promyšlenou špiónštinu, která se může směle rovnat kdejaké zahraniční produkci a jako přidanou hodnotu vidím reflexi dnešní doby. Výhradu mám vlastně jen jedinou a to Táňu Pauhofovou. Tedy ne že by zahrála špatně. Stejně jako všichni ostatní byla výborná, ale její postava toho nesla na hrbu příliš, což občas působilo krkolomně. O to je větší škoda, že režie víc nevyužila Martina Hoffmana, který se přímo nabízel. Ale ani to mi celkově výborný dojem nezkazilo a jsem zvědav, s čím se Zachariáš vytasí příště. 85% (29.11.2019)