Záhada Blair Witch

Phileasi Foggovi vynesla sázka balík liber a indickou krasavici. Mně sázka zkrátila život minimálně o dva roky. Je to už nějaký čas, takže se směle přiznám k jedné z mnoha mou osobou spáchaných hovězin. Dlouho poté, co příběh zbloudilých studentů oběhl kina, aniž jsem ho zaregistrovala, jsem trávila víkend na chatě s partou podobně švihlých přátel. Dlouhý večer přímo nabádal k nějaké nepředloženosti a netrvalo dlouho a čísi třikrát prokletá ruka se natáhla po disku se ZBW. Předem navrčená ("nechápu, co na hororech může lidi tak děsit, dneska každej nechává po celým baráku rozsvíceno, sotva venku praskne větvička") jsem se připojila. Doběhly titulky a rozhostilo se ticho. Po chvíli kamarád povídá: "Lidi, jsem zvědavej, kdo by teď dokázal dojít pro pivo." Na vysvětlenou: do hospody to bylo dva kilometry lesem. Hádejte třikrát, který magor opovržlivě prohlásil něco o srabech a zvedl se s tím, že pro zlatý mok teda zaskočí, když pánové tvorstva mají v kalhotách. Sázka byla uzavřena a já jsem pevným krokem vykročila do tmy. Na kraji lesa krok zakolísal. Po dalších pár metrech klopýtl. Mozek nařídil kroku, ať se srovná, tepu, ať se zklidní, a zubům, ať přestanou cvakat. Krok, tep a zuby sdělily mozku, co jim může, nicméně mozek dělal co mohl, aby udržel tělo v pohybu a přesvědčil ho, že všechny zvuky má na svědomí vítr nebo malá zvířátka. Dohnal rozklepané tělo až k občerstvovacímu zařízení, kde se mě hospodský starostlivě zeptal, zda mi něco není. Nepřesvědčivě jsem zamumlala něco o nastupující chřipce, "v týhle době je toho všude plno" (byl červenec) a k pivu mi byla přihozena slivovice ("to vás postaví na nohy"). Postavit na nohy jsem potřebovala jak sůl, když po sto krocích zpáteční cesty něco zavrzalo vedle mě. Div jsem si nevyrazila lahvemi zuby a znatelně jsem zrychlila. Po další zhruba stovce mi těsně před nosem vzlétl rozespalý pták. Nadále jsem už kroky nepočítala, v tom poklusu to ostatně ani nešlo. Když po mé levici něco dutě zahoukalo a poté se ozvalo praskání větví, povolilo mé chatrné sebeovládání definitivně a zbytek cesty jsem zvládla tempem, které předčilo všechny medailové výkony Marion Jonesové. Osazenstvo chaty, vyhlížející můj návrat z oken, se nestačilo divit, když jsem dveře spíš vyrazila, než jimi prošla, hodila nákup do plenéru a vrhla se do nejbližší mužské náruče pramálo se starajíc, zda je to ta, do které patřím, s následujícím sofistikovaným projevem: "J-j-já už t-tam n-n-nikdy n-nejdu!" Ano, moji milí - tohle dokáže strach. Tohle dokáže Blair Witch. (24.04.2008)

Pár hvězdiček za ten nápad, neskutečně nízký rozpočet a geniální marketinkovou kampaň ... ale jinak - hraní si na horor, při kterém jsem se coby divák ani chvilku nebál, šílená schizofrenická kamera, ryzí amatérismus povyšovaný na kdovíco, pár divných bláznů běhajících v lese, podvod na diváky, NUDA BLAIR WITCH... (10.06.2007)

Jelikož jsem s Alíkem chtěla mrknout na trojku (film, ne porno) a zjistila jsem, že má navazovat na tuhle pitchovinu, tak jsem se zcela dobrovolně rozhodla, že si vyplním mezeru a mrknu na horor, kterej je považován za kult a zakladatele FF hororů. Je možné, že jsem to kdysi dávno pod vlivem LSD viděla, ale nepamatovala jsem si ani hovno a stejně tak dobře jsem tehdá mohla koukat třeba do zdi. Tak jsem se do toho směle dala. Že má aktivita bude, dle všeho, zkurveně blbej nápad mi došlo asi tak po pěti minutách filmu a po čtvrt hodině už jsem to věděla na beton. Dva píčusové a jedna neuvěřitelně votravná Vohrndíra se trmácej v lese, kde točej dokument o čarodějnici, která je tak tajuplná a záhadná, že nám jí tvůrci radši ani neukážou. Čeho ale uvidíme víc než dost jsou stromy a zmíněná trojice. A straší se tu prosím pěkně větvičkama a šutrama. Já vylézt ráno ze stanu a na zemi najít pár balvanů tak zaručeně dostanu infarkt. Šutry v lese, kdo to kdy viděl. A k tomu větve..ty píííííčo to už je hardcore. Místní uživatelé, píší jak prožívali intenzivní pocit strachu a já si tak říkám, co berou za drogy, že je ani já neznám. Zpět k příběhu - Naše banda dokáže zabloudit i mezi dvouma stromama, takže nadšeně chodej v kruhu, hádaj se, choděj v kruhu, hádaj se, choděj v kruhu..už vás to nudí? Bezva, mě to nudilo taky. Jeden píčus pak zmizí a je ouplně zmizelej. To vyšukuje zbylé dva (píčuse a Vohrndíru) a nastává další salva nářků. V okamžiku kdy Vohrndíra točí svůj vzkaz na kameru, leje jí z vočí, z rypáku a určitě i z kundy, jsem cítila nutkavou potřebu jí zabít. Toužebně jsem si přála, aby se objevila čarodějnice a mrdla jí šutrem, nebo píchla větví. A ono hovno. Čarodějnice jí prcá a opět se neukáže. Na konci utrpení se objeví domeček, kamera se rozklepe ještě víc než se klepala po celej film, Vohrndíra řve jako by jí nasucho do prdele vrazili šišku uheráku a pak konečně po zahlédnutí píčuse v koutě na hanbě (asi mrtvýho), chcípne. Nejsem negativně myslící rákoska, ale po zhlédnutí tohoto FF nebo spíše této KK (Kolosální Kokotiny) jsem se začala obávat, jaká mrdka mě čeká v trojce. (21.01.2017)

Já jsem se opravdu nebál, jenom až ke konci, kdy IMHO atmosféra velmi houstla a byla podle mě o hodně jiná, než v předchozích minutách :-/ V podstatě jenom za originální nápad dávám tolik hvězdiček, jinak by to bylo horší. Ale taky je možné, že Blairské lesy jsou natolik rozlehlé, že vám lezení na strom nepomůže a zároveň mají řídký porost. (22.07.2003)

Naprosto nefungující psedudohoror, který prostřednictvím zmatených, hloupých lidiček a neskutečně iritující "práce" s kamerou přednáší filmové peklo - bohužel ne v tom hororovém slova smyslu. Díky logickým dírám a opravdu otravným postavám, k nimž nelze přilnout, se nedá proniknout do atmosféry, díky nesmyslnosti celého projektu se nedá uvěřit a díky doslova (!) nulovému scénáři se nedá takřka nic jiného než nudit. Dejte komukoliv, kdo už aspoň jednou držel v ruce kameru, pár tisíc a natočí vám tohle... 2/10 (05.09.2010)