Krotitelia duchov: Dedičstvo

Moc pěkný odkaz, poklona a zároveň pokračování původních Krotitelů duchů. Změna prostředí z velkoměsta na americký zapadákov příběhu prospěla, stejně tak i změna hereckých hrdinů. Film funguje jako čistokrevná, dobrodružná zábava s parádními triky, tak i jako pocta, původnímu filmu, kdy nostalgikům nakonec ukápne i slza. Příjemné překvapení i pro ty, kterým původní Krotitelé, tolik neříkají. (19.01.2022)

„VÍŠ CO TO ZNAMENÁ? ŽE TVŮJ DĚDA BYL KROTITEL DUCHŮ …“   V hlavní roli děti – a nakonec proč ne. Tahle duchařina nemá primárně strašit, ale bavit a ty děcka jsou  celkem v pohodě. Ani děj není úplně blbej – prostě Ghostbusters, tady navíc s únosnou dávkou „vzpomínání“. Drží si to tempo, nikdo nic zdlouhavě nevysvětluje… prostě když nezapomenete, že je to vlastně pohádka…   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, kolik jich ještě žije. (Ne duchů…. herců.) 2.) Bavěj mě filmy plný parchanrů.  ///  Thx za titule „titulkomat“.                  PŘÍBĚH  ***  HUMOR  *  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (12.01.2022)

Jsem spokojený úplně stejně jako v roce 2015 s Jurským světem. Zase jednou se totiž podařilo fantasticky navázat na film, který kdekdo miluje, představit úplně nové hrdiny, nespoléhat jen na nostalgii, dvě hodiny bavit pamětníky i úplné nováčky, mít v kině lidi s úsměvem od ucha k uchu. Opravdu jsem nečekal, že se Odkaz až tak povede. Je to obrovské potěšení. Mile mě překvapilo, že film nemá hlavního hrdinu, nýbrž hrdinku (Finn Wolfhard promine, Mckenna Grace tu doopravdy vládne), a navíc tak skvělou hrdinku. Ale snad všechny postavy jsou vtipné, nikdy ne trapné, a Jasonu Reitmanovi o ně jde stejně jako o speciální efekty, které krásně kombinují digitální a praktické a jako na všechno je na ně radost pohledět. Koho nedojme už úvod, toho si závěr jistojistě podá. Další díl pro definitivní uzavření kruhu by se mi líbil moc. (07.01.2022)

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo. (14.01.2022)

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10 (17.01.2022)