Malá lež

V Číne majú vraj taký „zvyk” nepovedať umierajúcemu, že práve umiera, a tak mu to skrátka zataja až do úplne poslednej chvíle, keď sa už schyľuje k tomu najneodvratnejšiemu, čo sa mimochodom týka aj jednej z miliónov takýchto nezastaviteľných, smrteľných (rakovinových) diagnóz, i večne pozitívne naľadenej babičky Nai Nai, ktorej ostáva pár mesiacov života... Jeden z babičkiných synov emigroval pred štvrť storočím do Ameriky (do New Yorku), kde sa nadobro usalašil, že má milujúcu manželku a dcéru Billi, potenciálnu spisovateľku, keď druhý zo synátorov sa uchýlil do krajiny vychádzajúceho slnka. Cez mobilný telefón sa takto na úvod filmu rozprávajú babka s vnučkou, keď ale Billi nemá ani tušenia, kde sa akurát Nai Nai nachádza, je v špitáli, na vyšetrení, že jej sestra má známosť o výsledkoch, ktoré v zachovaní familiárnej pohody radšej utají, no na druhej strane všetko „vytrúbi do rozhlasu” smerom k najbližším príbuzným, ktorých citujem o pár riadkov vyššie. Všetci (najprv synovia) sa oboznámujú s vážnou, stresovou situáciou, že pôjdu ihneď navštíviť Nai Nai do Číny, ale s tým, že plánujú zostrojenie falošnej svadby, a to len kvôli tomu, aby boli s ňou v posledných fázach jej života, kedy sa kompletne ksichtia tak, akoby sa vôbec nechumelilo, skrátka nedávajú na sebe znať akékoľvek emócie, a preto so sebou nevzali budúcu spisovateľku, ktorá ale sama dorazí, keď absolútne nie je už isté, ako nakoniec skončia vzťahy v rodine, či sa Billi preriekne... ? _ Zhliadol som jeden z najdecentnejších filmov roku 2019 (aj z iných rokov), v ktorom prevažuje čínština nad angličtinou, keď taktiež príliš netlačí na pílu, kedy scéna za scénou plynie pokojným tempom bez strachu z toho, čo má prísť, s nepopísateľným hereckým koncertom-Shuzhen Zhao v úlohe Nai Nai, ale najmä Awkwafina ako Billi, do ktorej som sa asi na chvíľu i platonicky zamiloval, že má peknú, mäkkú zadnicu, ale samozrejme, nielen kvôli tomu, mimochodom, zahrala to maximálne skvostne ? Lulu vedela, čo robí, lebo je to priamo z jej vlastnej skúsenosti, a tak tomu dodala aj patrične neuveriteľný zápal po živote z pohľadu hlavnej protagonistky, „ktorá vôbec nevyzerá na to, že by mala čoskoro zomrieť” . Zbohom ? - (slovenský preklad pôvodného názvu filmu v angličtine The Farewell). Bude to tak ? (04.12.2019)

spíš drama než komedie,kterou celkem hezky vystihuje jeden z dialogů.Zatímco na západě je tvůj život tvůj,na východě je tvůj život součástí většího celku a je tvou povinností nést břemeno za ostatní (v tomhle konkrétním případě za babičku).Zní to sice trochu komunisticky,ale pěkně to ukazuje rozdíl v kulturách,se kterým v tomhle případě bojuje i hlavní hrdinka,která je sice číňanka,ale od dětství žije v USA a má už tak jejich pohled na věc.A upřímně sám nevím co je v podobném případě lepší.Upřímnost nebo "malá" lež?...70% (07.11.2020)

Velmi pěkná sonda do čínské kultury která je mnohem více drama jak komedie. Drama s pár momenty k pousmání. Toť vše. Awkwafina nic moc, ale zbytek jede docela slušný herecký standard a tak se na to kouká docela dobře. Bohužel celý film nemá zase tak co říct, žádné opravdu silné momenty ani rafinované scény, co by se člověku vryly do hlavy. A tak i přes to, že vlastně není vůbec špatný, upadá do filmařské šedi pomalého zapomenutí. (29.05.2020)

Hlavní hrdinka, bezvadně ztvárněná vycházející hvězdičkou Awkwafinou, je v podstatě režisérčiným charakterním a vzpomínkovým odrazem a lze skrze ni vnímat ústřední silnou emocionální tenzi, vznikající pronikáním dvojího přístupu k rodině a lidskému životu jako takovému - na jedné straně je starost o milovanou osobu a potřeba zachovat si upřímnost a rozloučit se, na straně druhé východní tradice, které rodinnou sounáležitost ještě zvýrazňují a upřímnost odstrkují ve prospěch milované osoby. Vyprávění nám přitom nepodstrkuje jednostranná východiska a netlačí nás do zřejmých interpretací, ale řadu motivů nechává spíše nenuceně rozvolněných a spoléhá se na samotnou sílu interakce. I díky typologicky dobře obsazeným hercům se divák v postavách bez problémů orientuje a dialogy si udržují atraktivitu jednak díky nepřetržitě přítomnému emocionálnímu dilematu, jednak zásluhou jemného humoru a vtipného poukazování na čínské tradice a tamního dogmatizovaného pohledu na Ameriku. A samozřejmě vše drží pohromadě hledisko hlavní hrdinky, které je globálně nejuniverzálnější a pochopitelné, ústící do nesmírně dojemné scény rozloučení. Film trvá střízlivých 90 minut a uteče poměrně rychle, neboť delší dialogové sekvence bývají pravidelně prokládány vtipnými konfrontacemi na úrovni vyprávění i stylu - nejde jen o střetávání východu a západu v rámci emocí a jednání postav (a mluvení, jako ve výborné scéně anglického rozhovoru s lékařem před nechápající babičkou), ale také o prolínání hollywoodských a asijských žánrových tradic. Jde o snímek nenápadně sestříhaný a pro mainstreamové publikum snadno stravitelný, ale nezapřou se v něm východní vlivy ve stylu dlouhých rozmluv u tradiční kuchyně či kompozičně extravagantní scény s výrazným hudebním doprovodem a inscenací v podobě obrazů či fotografií (úvodní scéna × focení na svatbě)... Komorní a ne stoprocentně divácký, ale velmi příjemný, přemýšlivý a chytře koncipovaný snímek na pomezí dvou různých postojů a tradic, který možná kdekomu příliš neřekne, ale divákovi ochotnému naslouchat a přijmout poselství ukryté mezi řádky nabídne vítané zpestření a podnět k přemýšlení. Lhát se sice nemá, ale v tomto stylu je libo malou lež podávat pravidelně. 80% (19.09.2020)

Milý film o čínské babičce, čínské rakovině a americké vnučce. Číňané mají takové přísloví: Když máš rakovinu, nezemřeš na ni, ale na strach z ní. Při sledování filmu jsem si uvědomovala kulturní odlišnost, ale přesto jsem ve filmu našla scény, které nám budou velice blízké. Například průběh svatby. Natočit citlivý film o umírání s takovým nábojem není jednoduché, a tady se to povedlo. (08.07.2020)