Mučedníci lásky

Zmatené, nelogické, o ničem. Obávám se, že obrazová podobenství režiséra Jana Němce přesně vystihují charakter většiny snímků tzv. nové vlny: být za každou cenu odlišný. Ovšem tato odlišnost působí po čtyřiceti letech jako pěst na oko. Pravými mučedníky se tak stávají diváci, jimž podobná forma nemá - a možná ani nemůže - cokoli sdělit. A Marta Kubišová rozhodně nebyla osobností, která by si mohla dovolit experimentovat s filmovou kariérou. (17.06.2009)

Velmi bázlivý pokus o oživení tradice české avantgardy prohrává drtivě s Jirešovou halucinací Valérie a týden divů. Nepomohou ani odkazy na poválečný poetismus (jazz, němá groteska). Pokus o surrealistické ztělesnění bezvýchodnosti sexuální touhy pak působí naprosto směšně. Tahle freudovská sublimace je moc bezzubá a v negativním slova smyslu normální. V jedné scéně jsem měl i pocit, že Němec poukazuje na Rayův Návrat k rozumu. Všechny odkazy ale selhávají ve chvíli, kdy nestojí za řeč samy zobrazované události (úmyslně se vyhýbám slovu "děj"). Druhá povídka je o kus podařenější. Snad se snaží upomínat na Škebli a kněze, ale oproti mnohoznačné vizi Dulacové je to dost plytká nápodoba. Dokoukat třetí povídku už je skutečné filmové mučednictví. Můžu jen doufat, že tím režisér opravdu k něčemu mířil a já jsem tak hloupý, že to nevidím, ale je to dost chabá útěcha. Pokud vůbec něco stojí za zmínku, tak je to práce se zvukem a skvělá hudba. (26.11.2010)

Staromódní příběhy s estetikou šantánových inspirací 60.let, příběhy, jejichž poselství není příliš sdělné nejen dnes, ale nebylo zřejmě ani v době vzniku. Aby film úplně nazapadnul, hvězdička navíc je za pozoruhodnou formálně-řemeslnou zralost tvůrců - kamera, režie (detaily, vedení herců), střih. komentáře Mouzon, alanP (17.10.2013)

Slovy literárního teoretika "umění pro umění". Triptych povídek je založený na obrazovosti. A chtělo to soustředění na sto třicet procent, abych pochopil celou řadu metafor. Jako divák jsem se fakt ztrácel. Třeba někdy příště. Za hudbu a množství symbolů značících soukolí lidských vztahů by si snímky zasloužily možná o hvězdičku víc. (24.01.2009)

Jan Němec je zajímavá osobnost filmu v mezinárodním měřítku, ale jeho filmy se pro mne často pohybují na zcela odlišné vlně, než jakou jsem schopen strávit. Tohle byl jen velice těžko zadefinovatelný experiment, který se ve třech povídkách pohybuje tak trochu na hraně němého snímku, poetického žánru a videoklipu. První povídka mne absolutně minula a navíc dost štvala častým střihem mezi tichem a hlučnou živou hudbou, další dvě mi (snad díky staromódnímu prostředí) sedly mnohem lépe. Účast tehdejší zlaté slávice Marty Kubišové v malé filmové roli jakési pošťačky mi nepřijde ničím výjimečná, zato ústřední filmová píseň Jakube, Jakube tvoří zajímavý protipól k jejímu tradičnímu repertoáru z té doby. To platí i o zdejší nadžánrové písně v podání Karla Gotta; zpívající misionář patří rozhodně k těm obstojnějším filmovým rolím našeho legendárního zpěváka. Filmu jako celku dávám 3 hvězdičky za nádhernou hudbu i kostýmy v druhé a třetí povídce. Zdá se to možná jako velmi malý výčet aspektů na tak relativně vysoké hodnocení, ale vzhledem k tomu, že dějová linka zde jde naprosto do úzadí, to zřejmě stačilo na poměrně zážitkové dojmy z filmu. Za naprosto skvělé vyvrcholení filmu považuju samotný závěr, kde se setkají (celkem tři) hlavní postavy z jednotlivých povídek a kráčejí spolu lukou. 50%                   . . .                   PS: Zajímavé je i zjištění, že Jean-Luc Godard nebyl jediným režisérem, který ve svých dílech z 60. let stihl do filmu různými způsoby zakomponovat odkazy na aktuální filmové novinky! Zde se v první povídce na několik vteřin v scéně z nočního podniku opět objevují Jitka Cerhová a Ivana Karbanová coby zlobivé Sedmikrásky z filmu Věry Chytilové. :-)) (30.08.2019)