Fanny a Alexander

DVD s tímto filmem jsem měla na stole asi 2 měsíce, než jsem se odhodlala obětovat mu tři hodiny svého času. Nelituji. Děj ve filmu je plynulý a nenásilný a přitom ne zdlouhavý, je zkrátka jako splav, na který se dokážete dívat i několik hodin a přitom vám na mysl vyvstanou klidné obrazy z vašeho dětství. Ve filmu není nic, co by urazilo, nic navíc, ani tam nic nechybí, přesto se k němu ve vzpomínkách nebudu vracet často, neboť naopak neobsahoval nic, co by mě vytrhlo a nedalo mi spát. (06.07.2008)

Uz som sa bal, ze si u Bergmana nenajdem v jeho filmografii ani jeden film, ktory by ma jednoducho bavil a zdal sa mi byt jednoduchy a hlavne nie nudny. Ci uz to bola SIEDMA PECAT alebo LESNE JAHODY, obe z roku 1957 alebo aj psychologicka PERSONA (1966), ktora ma bavila o trosku viac, ale ani jeden film ma nezaujal az tak ako FANNY A ALEXANDER. Je pravda, ze pri 180 minutovej verzii sa mi zdala byt prva polhodinka trosku zdlhava, (bolo treba spoznat postavy), ale zvysok filmu na to, aky bol dlhy mi ubehol ako po masle a take mile prekvapenie som od Bergmana naozaj necakal. Proste ma to bavilo. Vidiet ako sa zivot po smrti otca a manzela moze zmenit rodine na nocnu moru nie je nic prijemne, ale o to zaujimavy bol tento film, ktory sice vyhral az 4 Oscary, ale okrem toho bol nominovany aj v kategorii najlepsia rezia, avsak väcsie stastie mal v roku 1983 reziser James L. Brooks za romanticku dramu CENA ZA NEZNOST (1983). ________ Pernilla Allwin - (Fanny Ekdahl) +++ Bertil Guve - (Alexander Ekdahl) +++ Börje Ahlstedt - (Carl Ekdahl) +++ Allan Edwall - (Oscar Ekdahl) +++ Ewa Fröling - (Emilie Ekdahl) +++ Jarl Kulle - (Gustav Adolf Ekdahl) +++ Jan Malmsjö - (Biskup Edward Vergerus) +++ Hudba: Daniel Bell +++ (28.12.2010)

Před chvílí jsem vyšel z Bergmanova malého světa, z toho jeviště plného lidí, nosících různé masky... a stále těžko hledám slova. Fanny a Alexandr je geniální film. To říkám se vší jistotou. Geniální proto, že se v něm zrcadlí velký svět. V té kolosální a rozmáchlé epopeji jedné švédské rodiny se vyjevují hluboce filozofické otázky směřující k samé podstatě toho, kým jsme. Pravda a lež. Láska a nenávist. Víra a pochyby. Realita a fantazie. Bergman divákovi otázky neklade. Nechává je "dít se" před jeho očima. A divák se musí ptát. A divák musí hledat odpovědi. Princip vlastní evropské kinematografii: ptát se, ne tupě čumět a nechat se bavit. Tenhle film vyžaduje pozorného diváka, který umí číst mezi řádky, hledat, zaujímat názor. Kolikrát se slovo a obraz rozebíhají a postavy vyprávějí příběhy. A jste to vy, kdo si je musí tvořit pomocí fantazie, Bergman vám jen dá impulz a otevře prostor pro imaginaci. Fanny a Alexandr je skutečně mistrův opus magni. Zračí se v něm rozjitřená mystika, zobrazovaná explicitně, fyzicky; hluboká psychologie, která dělá z každé postavy komplexní vesmír a jemný humor (felliniovsky laskavý a obyčejný). Nemyslím si, že tenhle snímek je idylizující a hymnický, naopak, pod všemi oslavnými tóny jako podzemní řeka protéká proud tragiky. Vina, která nás provází a zjevuje se tehdy, když ji nejméně čekáme. Čas, který nezastavíme a který se nám připomíná zvukem hodin. Všudypřítomné jizvy, které jsou daní za naše skutky. Ani Alexandr ve strhujícím magickém splynutí s podivuhodným Izmailem neodolá nenávisti, která ho poznamená... A přece – veškerou naději vkládá Bergman do nově zrozeného života. A také do tvůrčí fantazie, která – ať už tragická, nebo humorná – dokáže přetvářet svět... Bergmanův filmový svět je zázračným světem dítěte, kde věci vyzařují náladu okamžiku, dějí se tím nejobyčejnějším, a přece nejpodivuhodnějším způsobem... a snad proto je jejich kontrast s chladným, zlým a racionalizovaným světem dospělých (ztělesněný biskupem Edvardem Vergerusem) tak drsný a bolestivě příkrý. Fanny a Alexandr je svět ve filmu, oživený výsek jiné reality, kam můžete zapadnout, ale nemusíte. Pro mne je to svět, ve kterém nacházím vše, co dělá film mocným médiem a především – UMĚNÍM! Lidičky, běžte na to a ověřte si, zda se ještě (po všech těch kolosálních velkoprodukcích dovedete na film více než jen dívat! (22.02.2004)

"Ten mrňous dává pusy jako velký mužský!" Začalo to docela pěkně, Gustav Adolf byl prostě jenom na ženský, ale pak... Nutno sledovat minimálně jako seriál s delší pauzou, protože jinak není možné tolerovat tu absenci soundtracku, jehož nepřítomnost činí divácký zážitek doslova utrpením. Jinak je to samozřejmě lépe přijatelné pro pravidelné diváky Bergmana, člověk si tu najde jeho oblíbená témata (náboženství, mezilidské vztahy, gender), známé tváře a může se lehce zamyslet nad vývojem švédské společnosti v posledním století. Jako solitérní film a první setkání s Bergmanem vysloveně nedoporučuji (i právě proto, že právě tímto filmem byla utužena ta prapodivná éra artových filmů v Levných knihách). (21.05.2013)

Nemám nejmenší tušení, co k filmu napsat, a dokonce ani nevím, jak moc se mi líbil. Přesto jsem si jistý, že tento komentář bude mít alespoň 5 řádků. Za zhlédnutí film rozhodně stojí. Především proto, že je tak jiný. Dal by se přesně uprostřed rozdělit na dvě naprosto odlišné části. První část končí smrtí, zatímco ta druhá končí zrozením. Zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal. O nudě rozhodně nemůže být řeč. Ve vzduchu jsem zaregistroval několik filosofických úvah, přesto se osvícen ani trošičku necítím. Ani po 10 ranách rákoskou bych nepřipustil, že se mi film nelíbil. Jen prostě nejsem cílová skupina. Film je hrozně dlouhý a o 5 hodinovém režisérském střihu se mi jistě bude zdát ještě několik nočních můr, přesto jsem si téměř jistý, že kdyby byl jen o malinko kratší, tak to filmu kvalitu spíše ubere. Ani ty 3* z toho prostě nevytřískám. (03.02.2013)