Jiří Suchý

Milý dokument o legendárním českém hudebníkovi, herci, básníkovi, spisovateli... Který sám je velice milý. Olga Sommerová se soustředí spíše na ty příjemné věci, hezky se tu vzpomíná na některé velkolepé chvíle v životě Suchého. Možná škoda, že potom na mě působilo, že film trochu klouže po povrchu, protože ty vážnější a smutnější věci se spíše jen naťuknou (smrt syna, Jiřího Šlitra a boj Semaforu s režimem..). Celkově však velice fajn podívaná, hlavně proto, že Jiří Suchý je prostě borec. (8/10) (07.03.2020)

Mramorizace Jiřího Suchého jeho vlastními slovy aneb audiovizuální pomník, který udělá fanouškům nejen divadla Semafor radost. Jak je u nás zvykem, dělí naši kulturní historii na 60. léta a současnost, mezi tím nebývá nic, co by stálo za řeč. Útržky z dobových klipů potěšily, Suchého šlágry už stihly zlidovět, ale je to jen film, který se lehce sleduje, ale s ničím se nepere. (30.09.2019)

Jiří Suchý bude brzy slavit devadesátku. Dlouho žil z podstaty fenoménu SeMaFor a S+Š. Další polovinu století prožil po boku se svojí Melicharovou. Peripetie jeho kulturní kariéry nejsou ničím neznámým, už před lety ČT realizovala bilanční cyklus SeMaFor atd. Proto jaksi postrádám výrazný důvod pro realizaci tohoto nového dokumentu. Sommerová opět jen sestříhala mnohokrát sestříhané, notoricky známé ukázky a nechala k nim namluvit několik nových komentářů, ovšem od lidí, kteří stejné informace vyprávějí celý svůj život. To je ten Forman, který miloval semaforské zákulisí a natočil mmj. vlastní Konkurz. To je ten Gott, který v semaforském souboru začínal a se Suchým se osobně mnoho let neviděl... Snad, kdyby Sommerová více řešila posledních 20 let, mohla přinést cosi nového. Ale ona jen zbilancovala již zbilancové, notoricky známé. A obávám se, že stejný problém bude mít nový dokument o Werichovi. (21.08.2021)

příjemný dokument jehož jedinou ambicí je pobavit a připomenout,že Jiří Suchý je tu stále a i v pokročilém věku by strčil do kapsy mnohem mladší kolegy (snad jen na nějakou tu MeToo hru bych fakt nešel).Osobně jsem měl sice vždycky radši Cimrmany a ze Semaforu Šimka s Grossmanem,ale těch víc jak 100 minut tu bylo fajn....70% (19.05.2020)

Je to pamětnicky laděno bez nostalgie či stesku. Není to příliš chronologické. Sledování dokumentu vyvolává nakažlivě pozitivní náladu v rytmu swingu a rokenrolu. Líbila se mi improvizace Suchého při výpadku paměti nebo jak si v klatovské lékárně zahraje na malého kluka. Jsou zde krásné černobílé archivy. Suchý si nás pustil i do své rodiny kde syn přesně vystihne podstatný rys otcovy povahy, když sdělí: „Mám po něm mírnost.“ . Starými fotografiemi Suchý listuje bez sebedojímání a zábavně. Období normalizace Sommerová shrne jedinou obecnou větou, protože asi z Suchého dostávat ukřivděnost. Je to trochu na mě dlouhé, ale přistihl jsem se, že si prozpěvuji. (17.05.2020)