Chalupári

Máte štěstí, že se nesmím rozčilovat. Moc veliký štěstí máte! Co dodávat k tomuto skvostu české kinematografie? Paušálně netřeba dlouhých slov. Seriál, z jehož každé scény sálá neuvěřitelná pohoda. P.S. Ve druhé epizodě s názvem Kapr, je jedna neskutečně poetická scéna. Je to ta, ve které si pan Sovák sedne k rybníku, rozbalí rybářský prut a zasněně se rozhlíží po okolí. Do toho zní až dojemná hudba, která má obrovskou sílu a aniž by při této sekvenci padlo jediné slovo, vše je vyřčeno. Kdo má srdce a cit pro přírodu či venkov - ten prožije to, co já. Děkuji tvůrcům za tento nádherný filmový okamžik. Věřím, že i pan Menzel smekl brýle... (19.02.2018)

Kecy o stranických výborech jsou jasně trapné, Sovákova kreace cholerického dědka se neomrzí, i když jí chybí jakýkoli další rozměr, jak tomu je např. v Písařích. Normalizační seriál, který se odehrává na tak typickém místě pro socialistické Československo a dá se sledovat s docela viditelnou chutí, už třeba jen kvůli výborné hudbě Luboše Fišera :-) (25.03.2008)

Ľudový televízny seriál z dôb socialistickej utopie. Však svoje čaro určite má. Hlavne vďaka skvelým hercom, ktorí sa na tomto projekte zúčastnili. Raz darmo pán Jiří Sovák bol veľkou osobnosťou českého filmu. Úlohu odmeraného penzionovaného revízora, ktorý odchádza žiť z Prahy na dedinu, stvárnil okúzľujúco. Výborný boli tiež Josef Kemr ako jeho spolubývajúci v jeho novej chalupe a koketná Jiřina Bohdalová. Neviem či to funguje aj na súčastnú mladú generáciu divákov, ale ja to kľudne ohodnotím troma hviezdičkami. *** (18.02.2008)

Roztomilá, úsměvná a odlehčující sentimentální vzpomínka pro letní televizní obrazovku třeba někde večer na dovolené na chalupě u rybníka či lesa, ... když zrovna negrilujeme. Je prima se opět podívat na herecké umění Kemra, Sováka, Filipovského, Bohdalky, Vinkláře, Větrovce, Ilji Prachaře a mnoha dalších skvělých českých herců. Kdy jsou ty doby. Dívat se dnes na ty mladé, herecky naprosto nezkušené, zato hodně ambiciózní je utrpení. (26.06.2012)

Myslím, že tak jak ukazuje seriál Františka Fiipa, tak tak jsme žili. Není v tom nic tendenčního, tak to bylo. Dnešním mladým lidem (kteří mohou cestovat kam chtějí) se to zdá zřejmě nemožné, ale mnoho věcí na které oni dnes dosáhnou, se mohlo nám starší generaci v tom 40.letém marasmu, jenom zdát. A tak chalupa někde v horách nebo na vesnici byla možností, jak se seberealizovat anebo jak utéci aspoň na weekend od toho (vtloukaného nám) socialistického "blahobytu". Závěrem bych chtěla ještě dodat, že to s "NORMALIZACÍ" NEMÁ ABSOLUTNĚ NIC SPOLEČNÉHO. (19.10.2007)