Réžia:
František FilipScenár:
Otto ZelenkaKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Radoslav Brzobohatý, Jan Pivec, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Marvan, Václav Voska, Eva Vosková, Jiřina Štěpničková, Dana Medřická, Jana Brejchová (viac)Epizódy(13)
-
Malý František Věk (E01)
-
Student (E02)
-
První láska (E03)
-
Mozartovy dvacetníky (E04)
-
Divadlo (E05)
-
Návrat domů (E06)
-
Kněz, nebo kupec! (E07)
-
Úspěšný kupec (E08)
-
Klavír (E09)
-
Slovař český (E10)
-
Korunovace (E11)
-
Svatba (E12)
-
Naděje (E13)
Obsahy(2)
Televizní ztvárnění rozsáhlého románu Aloise Jiráska z období našeho národního obrození je dílem autora Otto Zelenky, režiséra Františka Filipa a dlouhé řady dalších významných umělců. Historie pokořeného a ujařmeného národa, který hledá a nalézá svou ztracenou tvář, získala po vstupu armád Varšavské smlouvy v nových politických souvislostech nový smysl. Divák v ní právem nacházel podobenství s tím, co právě prožíval. A tak se staly pro schvalovatele jakékoliv zmínky o národním sebevědomí a duchovní síle víry nepřípustné. Při premiéře v roce 1971 nesměl být poslední díl F. L. Věka uveden. Teprve po roce 1989 bylo poprvé možné uvést seriál v jeho původní podobě. (Česká televize)
(viac)Recenzie (220)
Proč dvě* , herecké výkony - skvělé a poslaní filmu také.Bohužel příliš zdlouhavý.Asi jsme se zastihli vzájemě ,ale v blbé době.Učitelka co vyučovala marxe-lenina, mě začala nutit po změně režimů najednou koukat na "trezorovej seriál"odsral jsem to koulí a po hádce s učitelkou i dvojlkou z chování /nejen za to/.Od té doby jsem si přečetl hodně věcí od Jiráska,ale s dovolením sám a dobrovolně, tak by si to jistě přál i Alois Jirásek. ()
Jeden z nejzářivějších klenotů české televizní tvorby, který by se dneska prostě už nenatočil. Jako český patriot shledávám období českého národního obrození velmi přitažlivým, a možná právě proto nedám na tenhle seriál absolutně dopustit. Celý Věkův příběh je podaný takovou příjemně laskavou formou, takže věřím, že i po čtyřiceti letech je přitažlivý i pro dnešní mladou generaci (byť možná ještě ne teď, ale časem se k němu dostanou). V seriálu se představí celá plejáda těch nejlepších český herců své doby a myslím si, že pro samotného Radoslava Brzobohatého byla titulní úloha jedním z vrcholů jeho kariéry. Osobně považuju F. L. Věka za nejlepší český seriál všech dob (a při pohledu na dnešní tuzemskou seriálovou produkci dost pochybuju, že se mu někdy něco byť jen přiblíží). Btw nechápu, co komančům tak strašně vadilo na tom posledním, třináctém dílu, že se nesměl vysílat. Možná ta Věkova věta: „Copak se dají myšlenky zakazovat?“ - to se soudruhům asi fakt nelíbilo... ()
Dnes čtenářsky mrtvým autorem strašívali dříve neposlušné studenty. Neprávem; Alois Jirásek ve svých vrcholných spisovatelských výkonech, podložených vlastním odborným vzděláním, dosahuje úrovní minimálně středoevropských. Osvědčený tým tehdejší Československé televize k tomuto základu přidal vlastní tvůrčí přínos, odrážející radostné pohnutí a po 21. srpnu 1968 naopak zklamání a bolest z událostí Pražského jara. Poslední díl tohoto na dobu svého vzniku velkého projektu je vědomě komponován jako přímý nesouhlas s korupcí i kolaborantstvím husákovské a bilakovské prosovětské kolaborace a zrady. Úsvit prvních počátků znovuobrozeného národa je cenný svým pohledem na ty, kteří sice velké myšlenky a všelidské ideály nevytvářejí a ani vytvářet nechtějí, bez nichž však, bez jejich vůle, pochopení, zanícení, étosu nikdy nemohou vstoupit do společenské reality. Malá pozitivní práce! Pojem tolikrát políčkovaný, a přece nenahraditelný! S úctou se znamená a vše to na vědomost dávat ráčí vždy Váš spěšnoved Sýkora ()
Tohle je moje srdeční záležitost. Pamatovala jsem si z něj jen tu národní písničku, kterou zpívala maminka svému synáčkovi. Časem se František naučil spoustu věcí, koupil klavír a mamince tu píseň zahrál a ona zpívala. Slyšet po letech znovu titulní melodii byl pro mně balzám na duši. Vrátit se do doby, kdy se více chodilo pěšky, než jezdilo na koni nebo v kočáře.Lidé tam měli k sobě blíže, více spolu mluvili, zpívali a hráli divadlo po hospodách. ()
Neumřela česká řeč, jen spí. Postihnout význam a nadčasovou hodnotu Jiráskovy pětidílné národoobrozenecké epopeje by znamenalo zamyslet se nad zlomovými okamžiky naší dějinné historie, která se v pravidelných časových periodách ocitala v útlaku svých tradic a práv. Rozvržení natáčecího plánu v době posrpnové sovětské invaze se pochopitelně nemohlo minout účinkem; tento rozhodný a zcela otevřený manifest národního sebevědomí a svobody pak jakoby završoval předcházející léta těžce překonávaného mlčení a marného odporu (čtyřistaleté područí v habsburské monarchii je nahrazeno totalitárním systémem dvacátého století). Životní příběh dobrušského buditele, tohoto bytostného venkovana, tu ovšem neslouží pouze jako sjednocující pásmo rozsáhlého příběhu; vlastní prostor tu nacházejí reliéfní motivy jako zánik benediktinského řádu, počátky divadelní kultury, Mozartův pobyt v Praze nebo vlastně nepřetržité seznamování s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího veřejného života. Věk se zpočátku pražskému uměleckému a vědeckému prostředí okouzleně obdivuje, ale zčásti se k němu staví také kriticky a později, v rozhodných okamžicích, dává přednost životu na venkově před obtížnou a v podstatě riskantní existencí ve městě (mementem budiž trudný osud Václava Tháma). Prachem zavátý Jiráskův text, degradovaný na standardní výhrůžku školních škamen, se díky scénáristovi Otto Zelenkovi a režiséru Františku Filipovi proměnil v ryze aktuální téma o pokořeném národu, oděného do kostýmů konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Všeobecná glorifikace jednotlivých hereckých jmen je nošením dříví do lesa; neoddiskutovatelné špičkové výkony celého zástupu nejvýraznějších zástupců divadelní i filmové Thálie jsou právem označovány za legendární, ať už je to Pivec, Marvan, Höger, Nedbal, Růžek, Voska, Lukavský a Medřická, tak i Brzobohatý, Brejchová, Vránová, Bohdalová, Cupák nebo Tříska. Díky v případě VĚKA náleží nejen jeho duchovnímu otci a televizním tvůrcům, ale tak trochu paradoxně i komunistickým cenzorům, kteří se jeho urychleným uvržením do trezoru sami označili za spoluviníky tragédií našich národních dějin. To, oč před více než sto lety usiloval Alois Jirásek zůstalo a zůstává neměnné a budoucím generacím se tím de facto odkazuje jedno z nejdůležitějších poselství: nepolevující boj za vlastní identitu. I proto lze televizního VĚKA nazvat seriálem, který přišel ve správnou chvíli. ()
Galéria (45)
Fotka © Česká televize / Miloš Schmiedberger
Zaujímavosti (24)
- Když jede František (Radoslav Brzobohatý) na saních s Lojzíkem (Roman Skamene), projíždí okolo zámku, kde stojí socha Bedřicha Smetany. Ten se však teprve narodil o 27 roků později. (pávek)
- Poslední díl se poprvé vysílal až po roce 1989. (cariada)
- Dana Medřická s Jiřinou Bohdalovou ztvárnili matku s dcerou, přestože je jejich věkových rozdíl jen 11 let. (artcha)
Reklama