Big Bít

Plné hodnocení patří autorům tohoto seriálu, který se snažil jedněm připomenout, a druhým ukázat, jak těžké to měly kapely, které se odlišovaly od hlavního proudu nejen hudbou, ale i svou filozofií. Seriál mapuje všechny novovlnné spolky, punk, bigbeat, a věnuje jim prostor, který si rozhodně zaslouží. Kde jsou ty časy Létajících břitev, Mrtvých maminek, Odvážných bobříků a Třírychlostních Pepíčků.. :) (08.06.2007)

Klipy, hudební informace, zpovědi a výpovědi, to vše v této televizní nádheře, nejen pro znalé televizní diváky (z oblasti populární hudby), z doby kdy světu vládl ještě big-beat. Hudební skupiny známé, málo známe nebo dokonce dnes už úplně neznámé a zapomenuté. Mejla Hlavsa a Plastici nebo Dežo Ursini, nejlepší jednoznačně tvorba z 60 let, doba Normalizační a proměna celé této oblasti mě už nikdy tolik nebrala. Takových to pořadů by to chtělo jednoznačně víc, a proto naléhám na tvůrce pořadu s prosbou že kdyby to jen alespoň trochu šlo a bylo to v jejich možnostech, tak by nebylo vůbec na škodu, udělat ještě podobný pořad alespoň v tomto duchu ale o světovém beatu a bigbeatu. Jako celek ovšem vynikající a na našich obrazovkách téměř ojedinělý hudební projekt, srovnatelný snad jen s "Manželskými etudami", "Teleautomatem", "Hledáním ztraceného času" nebo s "Mistry Českého animovaného filmu". Za 5* jednoznačně. (07.03.2007)

Jeden z nejlepších a nejucelenějších televizních dokumentárních projektů na česko(slovenských) obrazovkách. Jeho rozsáhlost a kompaktnost z něj dělá svého druhu televizní encyklopedii. Škoda že k ní není přístup v jiném než televizním formátu, řekněme na DVD. Ale jinak obrovská poklona tvůrcům v čele s producentem Čestmírem Kopeckým a režiséry Zdeňkem Suchým a Václavem Křístkem... Uctivě smekám! (26.02.2007)

Upřímně, nebýt tohoto dokumentárního seriálu, neměl bych možná dnes co poslouchat. Jsem ročník ´87 takže jsem dobu kterou pokrývá nezažil a z kapel které jsou v něm zmiňované dnes už funguje pouhá hrstka. Možná že jsem zaznamenal jeho vysílání už v dobách puberty, ale tehdy mnou cloumaly bandy a žánry populární v té době, četl jsem Spark, valil všelijaký metal a opovrhoval jeho kořeny, inu jako každý mladý a blbý tvor. Časem jsem se ale metalu tak přeposlouchal že už jsem to neunesl a musel "vysadit", necítil jsem se nikdy jako pravá "metla", jen mi ta hudba byla blízká kvůli mým depresivním stavům, neuměl jsem si to ale dát do souvislostí a svoji diagnózu zlehčoval. Stále jsem ale hodně četl, a kdesi se dozvěděl o kdysi populární kapele Flamengo a jejich jediné desce Kuře v hodinkách. Album jsem si stáhnul a jal se poslouchat. Ten den jsem ho sjel ještě asi dvakrát, pak objevil seriál Bigbít a tím se mi otevřel zcela nový svět! Metal byl v mých uších najednou příliš hřmotný, těžkopádný, buranský. Díky Bigbítu jsem objevil takové skvosty o kterých dnešní mladí nemají páru jako třeba Rebels, Progres 2, Collegium Musicum, Blue Effect, Stromboli, Už jsme doma, Krásné nové stroje, atd, atd... Dnes už si metal pouštím jen velmi zřídka. Deprese zmizely. Spark nekupuju. (27.08.2022)

Povedené. Snad až na díly ze 60. let, které jsou nudné stejně jako jimi mapované kapely (je kuriózní, že jde zrovna o zlatá šedesátá). Pravda, tenkrát byl český bigbít v plenkách, ale myslím, že některé amatérské rockové kapely si v dokumentu dopřály až zbytečně velký prostor. Nejraději mám novou vlnu 80. let, proto i díly z této doby mám nejraději. Tvůrci si zaslouží pochvalu i za zajímavé vizuální ztvárnění série, kdy nahrávky, ke kterým se nezachoval obraz, jsou doplněny mnohdy skutečně vynikajícími archivními i současnými ilustrativními záběry. (17.09.2010)