Trh márnosti

Tento film opravdu není červená knihovna, jak se tu někteří snaží naznačit, William Makepeace Thackeray byl satirik a humorista, jeho tvorba pak převážně společensko- kritická, to už by k červené knihovně měla blíže Jane Austenová, nebýt tolik sofistikovaná. To, že tvůrci Jarmarku marnosti promrhali všechny své trumfy, je ale smutné a do očí bijící, a to posuzuji skutečně jen film, protože Thackeryho objemný román jsem v rukou nedržela přes dvacet let a v dohledné době na tom nemíním nic měnit. Za bohatou výpravou a okázale dekadentní barevností cítím prázdnotu, kterou nezachránilo ani zajímavé herecké obsazení většiny postav. Gabriel Byrne je zde trestuhodně nevyužitý, a Rebecca Reese Withersponeové v mých očích postrádá vnitřní inteligenci a integritu, která se mi na ní tolik líbila v „Pravé blondýně“ a ve „Walk the Line“. Jediní, proti komu bych asi neměla větší výhrady, tak zůstávají Jonathan Rhys Meyers, který zajímavost svede propůjčit každé roli a James Purefoy... Tomu, kdo by snad chtěl vidět, jak by takový příběh také mohl vypadat, mohu doporučit minisérii televize BBC z roku 1998. (30.09.2008)

Nadmíru sympatický James Purefoy a Rhys Ifans. Ďábelská Reese a nepříliš kladný, ale charizmatický Gabriel Byrne. Obsazení vskutku hvězdné, ale přesto nedokázalo vybočit z průměru daného žánru. Možná dlouhou stopáží, možná tím, že hlavní hrdinka ke konci ztrácí divákovy sympatie a sledovat její honbu za postavením je celkem náročné, když uvážím, co všechno je pro to ochotna obětovat. Reese předvádí dobrý výkon, ale její mužští "spoluhráči" se mi líbili více. (30.07.2009)

Becky Sharp (Reese Witherspoon) si vytycuje pretezky cil: dostat se co nejvyse v britske spolecnosti. K tomu ji ma pomoci jeji sarm, chytrost spojena s duvtipem a schopnost presvedcivosti zamoznych muzskych. Toto barvite a kostymove drama je po technicke strance dokonale, ale jak uz je zvykem nenadchne nudnym klabosenim, jez mohlo byt vice zabavnejsi a uvolnenejsi, navic je zbytecne roztahane. Resume zni. Stab si ukrojil sousto, jevici se pro obecenstvo tezko stravitelne. 60% (07.11.2006)

Málokdy se vidí film tak nudný a přitom hloupý zároveň. Režijně i scénáristicky nezvládnutý, kde scény nedrží u sebe, nenavazují jedna na druhou, postavy konají důležitá životní rozhodnutí na základě impulsu a z vteřiny na vteřinu. Není nám dovoleno být svědky milníků života postav (svatby, milostné scény atd.), zato musíme shlédnout tři dlouhá pěvecká vystoupení Reese Witherspoon, (u nichž jsem upřímně pochybovala, že je zpívá herečka samotná, znaje její pěvecký projev z Walk the Line) a jedno její absurdní taneční vystoupení. Člověk by čekal, když se jedná o historický film a všechno ostatní na něm selhává, že alespoň kostýmy a účesy budou věrné dějinám, ale opak je pravdou. Takhle historické látky nevypadaly, ať už po stránce materiálu, tak po stránce křiklavých barev, takové modely se nenosily a účesy dam a pánů byly svou výstředností taktéž krajně podezřelé. Navíc dáma, co se snaží dostat do vyšší společnosti, ukazující v před Viktoriánské Anglii na večírku holé stehno? Jako fakt? I ukázat kotník by tehdy bylo skandální. Nevím, zda se tento film stal nudnou fraškou vinou předlohy, kterou jsem nečetla, tudíž netuším, jak věrně se jí snímek drží, či je-li na vině scénárista, nebo režisérka, ale takovou překolorovanou spatlaninu, jejíž "historičnosti" by nevěřilo poslední mimino, jsem dlouho neviděla, pokud vůbec. A super je i poslání filmu - být sobeckou prodejnou zlatokopkou, které je úplně jedno, kolik životů kolem sebe zničí, se vyplácí. 1*. (23.03.2018)

K adaptacím slavných literárních děl zaujímám velmi skeptický, především těch amerických. Souhlasím s názorem, že národní literární klenot může úspěšně natočit pouze ten stát, jehož občanem byl autor onoho díla. Od W.M.Thackerayho jsem bohužel žádnou knihu nečetl, vzpomínám si jen z gymnaziálních let, že byl představitelem realismu v Anglii a tepal šplhounství, kariérismus, pokrytectví, snobství a sobeckost. Jarmark marnosti je jeho nejznámějším dílem a podle filmu soudím, že do něj všechna svá témata zahrnul. Pokud mám tedy hodnotit film neznaje knihu, líbil se mi velmi moc, dialogy byly propracované, několik nadčasových pravd bilo do očí a sešla se zde pestrá herecká sestava. Reese Whiterspoon už pro mě tedy není jen Pravá blondýnka, světice z Nebezpečných známostí a duch z A co když je to pravda?, ale také Rebecca Sharpová, žena inteligentní, bystrá, vzdělaná, ovšem bez urozeného původu, což v Anglii devatenáctého století hrálo velkou roli. Na povrchnost vyšších vrstev chtěl určitě Thackeray poukázat, nepřekvapuje mě, že právě v anglické literatuře vystupuje silná a obdivuhodná ženská hrdinka. Velmi se mi líbila také Romola Garai, ne nadarmo si ji do svého Scoop vybral Woody Allen, ten se nikdy ve výběru herců nemýlí. Rhys Ifans a Jonathan Rhys-Meyers odvedli svůj standard. Takových zfilmovaných klasik bych si dal líbit klidně víc a víc. (16.09.2008)