Creature Comforts
Série(2) / Epizódy(26)
Obsahy(1)
Když v roce 1990 získal Nick Park, britský výtvarník a animátor, za snímek Creature Comforts Oscara za nejlepší krátký animovaný film, bylo to první - ale zdaleka ne poslední - ocenění jeho tvorby i práce celého studia Aardman Animations. Vzniklo už v r. 1976 a specializovalo se na trojrozměrnou animaci plastelíny. Creature Comforts, pětiminutový film, pojatý jako "sociologická" anketa mezi obyvateli zoologické zahrady, si nejen získal srdce milionů diváků, ale také inspiroval reklamní kampaň společnosti Heat Electric. (Kampaň, která byla nedávno v Británii vyhodnocena jako jedna z pěti nejlepších televizních reklam všech dob!) Po deseti letech (během nichž získal další dva Oscary za 2 příběhy ze seriálu "Wallace & Gromit" a řadu dalších ocenění) se Nick Park ke svému tehdejšímu nápadu vrátil a rozvedl jej do třináctidílného seriálku osmiminutových hříček. Řekl o tom: "Nosil jsem tenhle projekt v hlavě víc než pět let. Cítil jsem totiž, že ten námět ještě zdaleka nebyl vyčerpán, že i mimo zoo je plno bytostí, s nimiž se dá pracovat, do nichž je možno se vcítit, že ve světě kolem nás existuje spousta paralel mezi lidmi a zvířaty. A princip, který používáme, bude tak dlouho zábavný, dokud budou existovat zajímaví lidé. A těch je kolem nás pořád ještě spousta..." Princip, o němž Nick Park hovoří, je stejný jako u původního snímku: do úst plastelínových zvířátek, pohybujících se v nejrůznějších prostředích, se vkládají záznamy skutečných rozhovorů s reálnými lidmi o světě kolem nás, o všem, co může dnešního člověka zajímat. O práci, o jídle, o nemocech, o zahradničení, o cirkuse, o moři, o mimozemšťanech... Vzniká tak půvabné, vtipné pokoukání plné laskavého humoru i poetiky, které osloví diváky všech věkových kategorií a jehož kouzlo spočívá právě v oné zajímavé konfrontaci pohádkového obrazu s nejreálnější zvukovou realitou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Úžasnost tohoto díla ještě zvětšuje skutečnost, že dialogy ve filmu jsou autentické zvukové záznamy skutečných rozhovorů s lidmi na různá témata. Tvůrci vzali tyto nahrávky a vložili je do úst plastelínovým zvířatům, která tímto způsobem komentují různé situace. V titulcích jsou jednotliví představitelé označeni souhrnně jako The Great British Public („Britská veřejnost“). ()
Oproti jiným počinům Nicka Parka je to trošku nudné. První části jsou ještě zvládnutelné, ale po čase se začně zdát, že se to až příliš opakuje a nepřinese to už nic nového. Nejvíce se mi líbí asi to, že to má více rovin. Pro děti to může sloužit jako zábava a taky trochu výchovně, "dospělejšímu" publiku pak jistě neunikne nejedna souvilsost mezi "zvířátky" a skutečnými lidmi, hlavně brity. ()
Nebylo to tak dokonalé jako příběhy Wallace & Gromita, ale většinou zábavné a vtipné. Některé hlášky vyznívají z úst (tlam) zvířátek opravdu bizarně a v řadě scén je zase vtipnější to, co se odehrává na pozadí. Takovýchhle seriálků bych klidně bral i víc. Druhá řada seriálu už mi ale přišla o hvězdičku slabší. ()
Nápad byl moc dobrý a neotřelý. I zpracování je až návykově milé. Ale když ono to není vtipné. Hravé to sice je, ale po chvíli to omrzí. Nickovi Parkovi jde stále produkce od ruky, stále je schopný tvůrce, ale příště by si mohl najmout schopnější scénáristy, kteří by dokázaly z tak slibného námětu vymáčknout o něco víc, než hravou blbůstku s plastelínou. ()
Nápad to bol fakt dobrý, ale zdalo sa mi to nedotiahnuté. Je síce pekné, že zvieratá tu majú ľudské problémy a zasvätene hovoria o všeličom možnom, ale čo z toho, keď je to len minimálne zaujímavé a hlavne málo vtipné. Aardmanov mám rád, ale tentokrát u mňa nezabodovali. Niekedy proste len dobrý nápad nestačí. ()
Galéria (10)
Fotka © Independent Television (ITV)
Reklama