Euforie

I přes poněkud rozpačitý závěr je pro mě Euforie v záplavě jiných, podobných seriálu jasným vítězem. Hlavní zásluhu na tom bezesporu mají Zendaya a pak Hunter Schafer, jejíchž herecký výkon a podivné přátelství, nebo možná vztah, to je asi to nejhlavnější co jsem si z těchto osmi dílů odnesl. Kromě faktu, že tátové a synáčci nejsou tím, čím se zdají být a drogy jsou svinstvo, samozřejmě. (05.08.2019)

Původně jsem neměla chuť seriál ani vyzkoušet. Ale po prvotních reakcích ostatních jsem mu dala šanci. Tvůrci se nebojí ukázat realitu drog a alkoholu, naopak to ještě podtrhují. Věnují se patřičně i světu depresí a dalších psychickým problémům, které v dnešním světě trápí mnoho lidí. A to zpětně uznávám, že se jim povedlo. Každá postava má svůj něčím poničený životní příběh, který se nám postupně rozuzluje. Styl jakým je nám to na začátku dílu je velmi dobře provedený. Na to jsem se snad z kždého dílu těšila nejvíce. Co mě naopak moc netěšilo, bylo až moc velké tlačení na pilu s tématem sexuality. Ať si každý dělá co chce s kým chce, ale rozhodně si nemyslím, že je potřeba to vsouvat do každého filmu a seriálu. Ze začátku jsem byla této tématiky zastánce, ale poslední roky je to spíš rušivé a otravné. Takové až moc "koukejte kdo jsem, potřebuju být středem pozornosti" a to mě už přestává bavit. Normálně bych dala hvězd pět, ale za tohle jednu strhávám. "It was like there was no more air left in the world. And I was gasping, and I was panicking." (21.05.2024)

Není to "feťácký seriál", jak jsem se obával — je to temná, nápaditá, herecky a filmařsky impozantní teenagerská vztahovka / sonda do Gen Z. Závislost jako únik před depresí, vzájemný klam a bodaní se do zad, zmatený děcka na střední, kde nehledě na status má každý svoji porci sraček a trápení. Zároveň zde nikdo není jednoznačně kladný nebo záporný, každá z postav buduje sympatie a má svůj neveselý background. I predátor je svým způsobem oběť, ve finále snad nejvíc hodný a charakterní je tu paradoxně drogový dealer... Přesto, že je Euphoria tvrdší a "stresuje své diváky" (x), je i plná naděje, pozitivních emocí a vůle srovnat se s bolestí. Druhá řada je ještě lepší, víc vypjatá a explicitní, bohatší po stránce silných chvil. Nejsem si jistý, kdo je vlastně cílovka, ale za mě dobrý binge. S01: 80% S02: 85% (28.02.2022)

PRVNÍ SÉRIE: Rue utíká před vlastním strachem, každopádně ona „tenhle systém nestvořila, ani ho nezkurvila.” Prostě je tady a snaží se nějak přežít. I pomocí chlastu a všemožných drog. Což je pro její vrstevníky děsivá norma. Velkou část uplynulého léta strávila na odvykačce. Nechala tu několik přátel, nové získala. Třeba Jules, která se přistěhovala z města. Zkažených kusů tady bude ovšem víc. Prakticky v každém díle tvůrci někoho blíže představili a vzápětí rozjeli sice nepříliš hutný děj, ale všechny ty tematické vztyčené prostředníky mnohé vynahrazují. Euphoria se zkrátka na uzdě rozhodně nedrží. Násilí, hledání sama sebe, sociální média, drogy, traumata, nahota, vrtkavá přátelství, vlastní tělo vnímající jako mechanický stroj. Postavy jsou jízlivé a sebeironické. Obsahově je to zneklidňující. Několik dílů bylo na pět hvězd (třeba lunaparková jízda – čtvrtý díl nebo ledvinový předposlední), herecky v čele se Zendayou je to skvostné. Tvůrci navíc po celou první sérii pracovali se svérázným vizuálním a hudebním mixem a téhle generaci, která sportuje zejména pomocí hbitých palců, nic nedarují. Scenárista a režisér Sam Levinson se vytáhnul. DRUHÁ SÉRIE: Ani druhá série nekope do těch, kteří sejdou z cesty, „pouze“ poukazuje na to, kam až může vést užívání drog. Na jedné straně podívaná plná barev, světel a hudby, na té druhé realita, na kterou se místy vůbec nedívá příjemně. Jízlivé a sebeironické postavy bilancují, vzpomínají, děsí se svých (dalších) strašáků ve skříni. A pak přijde premiéra hry s třeskutým obsahem, kdy cynismus šlape na maximum. Sofistikovaná vizuální estetika, spousta režijních nápadů, černý humor. A herecky zcela přesná Zendaya, která si krade řadu scén pro sebe. (14.08.2019)

1. série: Euforie začala pro mne v celku netradičně. Postupně se ukázalo a vykrystalizovalo, co v sobě seriál skrývá. Dokáže si totiž pohrát s detaily zpracování, které by jen tak nikdo nevyužil a jen tak by nikoho nenapadly. Mluví se o tom jako o novém Skins, ale já si tedy nepamatuji, že by britská verze byla tak propracovaná a osobitá. O každé osobě máte na začátku medailon a dozvíte se mnohem více z nitra samotných postav, které se z vedlejších v celku snadno stanou hlavními, když je to potřeba. Seriál umí docela i zaskočit tím, co se kolem naší mládeže dokáže dít i s největšími prvky psychopatie. A závislosti samozřejmě. Hodně závislosti. Plus k tomu musím připočíst skvělý soundtrack, který dokázal být zároveň moderní a přesto zcela adekvátní a i pro mne plně vyhovující. Ono je to vlastně další teenage drama. Jenže! Za žádnou cenu to není jako Riverdale nebo nedej bože Elite. Proč? Není to to tolik irelevantní a nechtějí vám vypadnout oči z důlku, jen protože někdo řeší něco totálně stupidního. Máme zde problémy, které jednoznačně byly zpracovány dost originálně a to jak už ve scénáři a nebo v rámci kamery a střihu. Finální scéna sama o sobě epická jak nikdy. Zatím si to asi neuvědomuji jako u mnoha dalších věcí podobných, ale myslím, že tohle je jeden z těch materiálů, kde se na druhou sérii budu ještě dost těšit. <b>2. série</b> I když druhá série oslovuje trochu méně, než ta předchozí, stejně zde máme další kvalitnější materiál toho, co může v současné seriálové produkci vzniknout. Příběhy pubertálních postav dokáží být kupodivu poutavé a zajímavé. Poté to mnohdy pokulhává právě na troše té pubescentní demence, ale i tak se dá oko přimhouřit. Teď si zase počkat pět let na další sérii. Jen stále se ve vzduchu nese ten strašák toho, jestli děcka jsou tak blbá a myslí si, že toto je život. (07.09.2019)