Euforie

Je to deziluzívne, frustrujúce, temné, ambivalntné, občas štýlové a "cool"... je to stredná. Sam Levinson sa vo svojej detabuizujúcej sérii, ktorá si nerobí žiadne ilúzie a falošné predstavy, stáva tým, čím bola Amy Heckerling (Fast Time at Ridgemont High) pre roky 80te, Clark a Korine (KIDS) pre roky 90te a Terry Zwigoff (Ghost World) pre nulté roky. Načatie coming of age žánru aktualizovanými témami a mimoriadne temnou, pochmúrnou vizualitou nie je iba trendom ani manierou, ale citlivým pochopením podstaty ducha doby a jeho požiadaviek na prilehajúci vizuálny jazyk. Euphoria navyše nakopáva zadočky všetkým netflixovým Koncom skurvených svetov, Sexuálnych výchov a Divnoláskovým Alexom, wannabe autentickým a taboo-breaking projektom, ostávajúcich mentálne a ideologicky nejednu dekádu pozadu. (12.08.2019)

Po prvej sérii by som nemal problém ísť na maximálne hodnotenie, ale druhá polka druhej série ma neskutočne frustrovala. Dúfal som, že sa tak originálny seriál vyhne neduhom typu flasbacky. Nehovorím o jednom, dvoch, ale o vyslovene nosnom koncepte. Ten ja považujem vo väčšine prípadov za čistý podvod na divákoch. Tiež zasadit dej do divadelnej hry ktorá sa prelína s realitou? Nie, záver druhej série sa nepodaril. Dovolím si ten luxus a zostanem na stále výborných 4/5, ako celok si to Eufória stále zaslúži. (7/10) (29.06.2022)

1. série: Euforie začala pro mne v celku netradičně. Postupně se ukázalo a vykrystalizovalo, co v sobě seriál skrývá. Dokáže si totiž pohrát s detaily zpracování, které by jen tak nikdo nevyužil a jen tak by nikoho nenapadly. Mluví se o tom jako o novém Skins, ale já si tedy nepamatuji, že by britská verze byla tak propracovaná a osobitá. O každé osobě máte na začátku medailon a dozvíte se mnohem více z nitra samotných postav, které se z vedlejších v celku snadno stanou hlavními, když je to potřeba. Seriál umí docela i zaskočit tím, co se kolem naší mládeže dokáže dít i s největšími prvky psychopatie. A závislosti samozřejmě. Hodně závislosti. Plus k tomu musím připočíst skvělý soundtrack, který dokázal být zároveň moderní a přesto zcela adekvátní a i pro mne plně vyhovující. Ono je to vlastně další teenage drama. Jenže! Za žádnou cenu to není jako Riverdale nebo nedej bože Elite. Proč? Není to to tolik irelevantní a nechtějí vám vypadnout oči z důlku, jen protože někdo řeší něco totálně stupidního. Máme zde problémy, které jednoznačně byly zpracovány dost originálně a to jak už ve scénáři a nebo v rámci kamery a střihu. Finální scéna sama o sobě epická jak nikdy. Zatím si to asi neuvědomuji jako u mnoha dalších věcí podobných, ale myslím, že tohle je jeden z těch materiálů, kde se na druhou sérii budu ještě dost těšit. <b>2. série</b> I když druhá série oslovuje trochu méně, než ta předchozí, stejně zde máme další kvalitnější materiál toho, co může v současné seriálové produkci vzniknout. Příběhy pubertálních postav dokáží být kupodivu poutavé a zajímavé. Poté to mnohdy pokulhává právě na troše té pubescentní demence, ale i tak se dá oko přimhouřit. Teď si zase počkat pět let na další sérii. Jen stále se ve vzduchu nese ten strašák toho, jestli děcka jsou tak blbá a myslí si, že toto je život. (07.09.2019)

Když jsem se k tomu poprvé dostala, tak jsem si neodpustila srovnání se Sexuální výchovou od Netflixu. Má to spojitost v mládí, otázce sexu a lásky, je tu provokativní nahota, problémy osobnosti. Ale celkově se to od sebe neuvěřitelně liší. Zatímco sexuální výchova je spíš plná humoru a nadsázky, tak Euforie je temná, melancholická a překvapivě i poetická v pojetí života a drog. Seriálu bych vytkla jen závěr, který měl slabá místa, kdy jsem měla pocit "trapnosti". 8,5/10 (23.01.2021)

Čůráčci a čůzinky ve strhující generační výpovědi další ztracené generace, kde nahota, sdílení, omamné látky, závislosti, úzkosti, rodiče co nic nechápou a videa hrají prim. Hledají sebe sama i objevují sexualitu; tedy věci, kterými si prošly veškeré generace. Akorát to hledají skrze jiné prostředky a jinak než generace před nimi. Výtečně podané, zahrané, celou dobu mrtě znepokojivé a nepříjemné způsobem ne nepodobným svého času Requiemu za sen. Místy to působí až moc literárně; speciálně sáhodlouhé monology Rue na počátku epizod, kdy stačilo bohatě informaci předat vizuálem (což se děje) a není třeba to celé minuty a minuty i popisně a nadbytečně říkat. To je však detail. Jediná skutečná výtka snad k tomu, že to záhy řekne v podstatě vše a pak se to... Ne, že přímo točí v kruhu či mlátí prázdnou slámu, ale s trochou nadsázky platí "viděli jste jednu epizodu, viděli jste všechny". Jsou do jedné stejně dobré, silné, vypovídající a bez výjimky jde o "echt silnou kávu", ale ten pocit, že to možná nemusel být formátem až tak seriál jako minisérie, ten nezmizí. | S1: 4/5 | (21.02.2021)