Byli jednou dva písaři

Gustave Flaubert v závěru svého náročně nenáročného života a po vytvoření obou vrcholných děl (Paní Bovayrová stejně jako Citová výchova) prostě musel nějak rozptýlit, uvolnit, pobavit. A podařilo se mu to skvostně. Kniha poučná i zábavná jak v originále, tak v českém překladu Věry Smetanové. A navíc umožňuje různé přesahy; jeden z filmových od Dietla, Sováka a Horníčka není jen vydařenou, napůl improvizovanou, taškařicí, ale i poučením jak (v důchodu) myslet, mluvit a jednat. - Nebo si alespoň uvědomit, jak jsou tyto způsoby mnohým vzdálené. (28.12.2019)

"To byl postrach všech kurtizán!" "Co to je, kurtizán?" "To je taková ženská, která si od chlapa veme peníze a potom se na něj vykašle." "A v čem byl jejich postrach?" "On jim ty peníze dal a pak se na ně vykašlal sám..." A takových konverzačních perel najdete "u dvou písařů" bezpočet. Bohužel se mi časem improvizační umění pánů Sováka a Horníčka docela přejedlo a na rozdíl od většiny zdejších uživatelů bych těch dílů raději viděla méně... (06.12.2019)

Dva úžasní nezapomenutelní chlapíci Bouvard a Pécuchet v excelentním podání Sováka a Horníčka naplňují svět laskavým humorem, neotřelým řešením všeho možného a krásným přátelstvím. Když to sleduju, tož jim s povzdechem závidím to krásné bezstarostné bádání, duchaplné dialogy (Flaubert to napsal na způsob akčnějšího Gončarova, Turgeňeva nebo podobnýho týpka klasický ruský literatury) a geniální nápady... (13.02.2007)

Bezkonkurenčně jeden z nejlepších seriálů, u něhož se dokážu bavit pokaždé když ho vidím. Seriál je naprosto nepřekonatelný už jen tím že spousta scén je čirá improvizace, což by dnes nebylo možné ( neexistují tak bravůrní herci aby dokázaly z jediné myšlenky vytvořit dokonalou scénu ) No samo že 5 plných. (12.06.2013)

Nejkrásnější místo na světě je francouzský venkov! Skvělý nápad z pera romanopisce Flauberta o dvou potrhlých penzistech,kterým zbylo ještě dost energie na spoustu krásných objevů a tajů světa. Z celého seriálu na mne dýchá vlna krásy a nezlomnosti lidského ducha,obklopí Vás plno energie, pocítíte někde uvnitř velké napětí, silný vnitřní náboj. Říká se, že stárnutím se chlap vrací do dětských let-je to zde zřejmé, jen bych dodal, že spolu s životní moudrostí, jenž mu zůstala ...Kdysi jsem tento román četl po prvním shlédnutí seriálu ještě za totáče a stalo se, což je naprostá vyjímka, že jsem byl mistry Horníčkem a Sovákem natolik ovlivněn a s postavami svázán, že se mi román oproti tomuto filmovému zpracování zdál plochý a nudný. Samozřejmě tomu tak není, ale zkuste si pustit po tomto výkonu třeba tolik opěvovanou Nemocnici-nedá se,že? Co z toho tedy plyne na závěr? Neradno sledovat před hodnocením jiného seriálu! (04.06.2008)