Corpus delicti

Zatím nikdo nenatočil lepší svědectví o tom, co přinesla revoluce. Ten film vznikl dva roky po ní, takže tam je samozřejmě ještě znát trocha toho revolučního patosu, navíc to Irena Pavlásková občas přehání s ... nevím, jak to správně nazvat... chlapáctvím? ..., ale přesto se na změny, které nastaly, dokáže dívat se střízlivou objektivitou, která se snad nejvíce projevuje v postavě Karla Rodena. A navzdory tomu, že tu nejsou figury, se kterými by šlo jednoznačně sympatizovat a že ten film je na sledování díky své pravdivosti vlastně až nepříjemný, musím říct, že málokterý český film se mi do paměti vepsal tolik, jako právě tento. (28.12.2006)

-4* po delší době jsem našel film, kterému svými hvězdičkami výrazně zvýším hodnocení. O to víc mě těší, že je to film český. Líbil se mi od začátku -sice má i chybičky (jako snad všechno), ale za pozornost rozhodně stojí. Režisérka v něm ukázala velký cit pro detail a připoměla mi svým stylem Chytilovou mírně střihnutou se Švankmajerem ;-). Za dobrý dojem může i velmi dobrá práce s kamerou a střih. Kupodivu si mi líbili i herci, zejména Bohdalová - což bych si nikdy nepomyslel, že ji pochválím v nějakém porevolučním filmu. Taky mě překvapila tak brzká reflexe na dění za komunismu. Stylový, příjemný, i když trochu smutný, ale bavil jsem se, protože se tam najde dostatek decentních a nenápadných vtípků. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.08.2012)

Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? (22.01.2011)

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? (23.11.2004)

Od samého začátku si pokaždé říkám: bože, jak je to dobrý! A to i přes určitý typicky český sebelítostivý patos, který vnímám, ale u tohoto filmu mi nějak nevadí. Překvapením pro mne bylo, že za a) Lenka Kořínková byla na moment docela slušná kočka a za b) že člověk v tísni měl kdysi slušně našlápnuto i hereckým směrem. Působí přesvědčivě, protože neumí hrát, a tak to vypadá, že nejvíc hraje sám sebe. Člověk si až říká, tak to vidíš, jakými ideály to začíná, a somrováním za připínací sluníčka v metru to končí... Hláška: - "Šukáte, co? Mrdáte?" - "To vy, pane doktore, možná mrdáte. Já se se svojí Vikinkou miluju." se natrvalo zabydlela v mém životě a říkám ji vždy, když se hodí, a nakonec taky i když se nehodí, protože podle mě se hodí vždycky. (12.01.2010)