Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Westernový film přepsaný a přenesený do gangsterského žánru postavou Sama Pecpipnaha, který tu nenabízí osobní mytologii, ale doslovnou autobiografii – nikoliv tedy už klasická tragédie kladného hrdiny z divočiny, který má věci pod kontrolou, nýbrž samolibý a násilnický muž je v centru dění, jehož sebedestruktivní porážka pramení z téměř mechanické nevyhnutelnosti. (05.06.2009)

Líbilo se mi to víc než slavná Divoká banda, ale stejně mám pocit, že Peckinpah nebude zrovna můj šálek kávy. K atmosféře, syrovosti (likvidace prostitutky mě v dobrém slova smyslu naprosto šokovala:) i Warrenu Oatesovi nemám výtky, pravdou však je, že občas začala prosakovat nuda. Posledních 20 minut filmu bylo tak trochu zadostiučiněním, hlavně nekonečná jízda s hnijící hlavou v autě byla báječná. Samotný závěr filmu, kdy hlavní týpek odmítne milion dolarů a místo toho se nechá radši zabít, mě však akorát pořádně nasral a zkazil jinak velmi dobrý pocit z filmu. (14.08.2010)

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. (03.11.2007)

Nejen Buñuel si odskočil do Mexika natočit nějaký ten provokující kousek se surrealistickým nádechem... HLAVA Aldreda Garcii je pro mě osobně zatím ten nejlepší film Sama Peckinpaha, jaký jsem viděl. Osobitý, zábavný, napínavý i bizardní, ale bizardní takovým způsobem, že obsahem je přesto smysluplný děj s krásně fungující strukturou vyprávění. Dovoluji si říct, že Peckinpah doslova vytasil v rámci žánru westernu nový rozměr, když zasadil svůj dobrodružný příběh o drsném boji jednoho muže proti všem, z rovněž divokého prostředí, do tehdejší současnosti 70. let. První polovina si plyne nejednou ve znamení poezie, romantiky, humoru a dobrodružství na cestách, v zásadní scéně na hřbitově nastává zvrat, po kterém se brzy rozpoutá nekompromisní rošada plná nejen střelních zbraní, rychlých auťáků, ale i špíny, smradu, chlastu... Chvílemi až autentická atmosféra si zaslouží osobitou pochvalu, vizuální stránka je fascinující nejednou už sama o sobě, ale ten hnusný zápach dochází ve vybraných z obrazovky skoro až divákovi. Nemusím brutální zobrazování násilí ve filmu, ale přijde mi, že Peckinpah ho tentokrát (narozdíl od Divoké bandy, která mě příliš neoslnila) dokázal podat s obrovským nadhledem, jenž doprovází celý tento ujetý snímek a výjimečně mi vůbec nevadilo, ba dokonce umocňovalo můj osobitý filmový zážitek spíše pozitivním způsobem... a jinak, Warren Oates je jako novodobý antihrdina parádně stylový! 90% (12.11.2020)

Kam se hrabe Garrett & Kid, tady to je jiný kafe a po právu kultovka. Oates snad životní role, přímočará a stylová grindhousová zápletka, sebedestruktivní post-hippie atmosféra, vyprahlá mexická krajina, kozy, smrt a tequila. Další nekompromisní must-see v rámci 1970s. Peckinpah: "For me, Hollywood no longer exists. It’s past history. I’ve decided to stay in Mexico because I believe I can make my pictures with greater freedom from here." (29.08.2023)