Ja, Claudius

Skvelé herecké výkony v podaní Claudia, Caligulu, či zo ženských postáv Lívie nezmažú len malý historický prínos a nepresnosť tohto diela. Takmer tretinu seriálu vidíte v hlavnej úlohe cisára Augusta, ktorý bol len karikatúrou skutočnej historickej postavy. Sám známy ako vzdelaný, podporujúci umenie a kultúru, vzhľadom skutočne vznešený. Lenže tu na obraz prichádza obrastený nechuťák, nemorálny ako všetci okolo neho, no Augustus bol práve naopak veľmi prísnym strážcom mravnosti. Ďalším na rade je práve spomínaný Caligula. Čo máme z vynikajúceho hereckého prejavu, keď bol zasadený do nesprávnej doby? Áno, Caligula bol šialený, ale šialenstvo sa u neho prejavilo až zhruba po pár mesiacoch jeho vlády, nie od malička a ešte za vlády Tiberia. Naopak, ako nový cisár bol vo všeobecnosti prijatý s veľkým nadšením. Svoju popularitu aj zvyšoval prvotnými rozhodnutiami, vládol mierne, zväčšoval moc senátu, odmietal božské pocty i stavanie sôch. Tu to nie je vôbec ukázané. Takéto chyby robia z divákov hlupákov a nesprávne ich informujú. Daný seriál teda treba brať aj pre svoju teatrálnosť len ako paškvil skutočnej histórie. (15.02.2016)

Poctivá adaptace kvalitní předlohy, žádné audiovizuální triky, čistá epika. Nízkorozpočtová televizní (tj. spíš divadelní) forma působí jako nedostatek jen místy, většinu času naopak vyzařuje svéráznou atmosféru a nahrává „spartánskému“ soustředění na tok vyprávění. Výrazová střídmost přitom kupodivu neznamená, že by emoce šly stranou, naopak – mimozáběrovou brutalitu některých scén jsem jako slabší povaha se stále přežívajícími zbytky fantazie a empatie těžko rozdýchával, v posledních dílech pak došlo i na stavy téměř meditativní. Ale ty knížky jsou (pro mě) stejně o něco silnější :-) (10.05.2010)

Jeden z nejlepších seriálů vůbec. Inteligentně, úsporně, historicky věrně natočených bezmála osmdesát let starořímského cířařství. Naprosto strhující, stěží si představit, že by se člověk ubránil vtažení do děje. Nelze si po shlédnutí neuvědomit, že moc chutná stejně u Mňačka jako u Gravese; Hitlerovi, Stalinovi nebo starověkým císařům. (05.03.2007)

Niekde som čítal, že tento seriál nie je dosť dobrý, pretože nemá dosť dobré kulisy. Odhliadnuc od toho, že ani megalomanské kulisy negarantujú kvalitu diela (o čom by iste mohla rozprávať Liz Taylor - stále nažive :-) i od toho, že "claudiovské" kulisy mi pripadajú celkom postačujúce, miestami dokonca špičkové (niekto si dal námahu a pozrel sa na to, aký štýl fresky volila Lívia Augusta pre svoju vidiecku vilu), povedal by som, že všetko mohlo byť pokojne nasnímané pred neutrálnym pozadím a výsledok by bol (takmer) rovnaký - režisér mal totiž dva úžasné tromfy: scenár (dnes je dôležitejší nápad než scenár) a hercov (dnes - keďže nápad je všemocný - naozaj dobrý herecký výkon je dokonale postrádateľný). Asi budem jediný, kto povie, že rovnaké uznanie ako Derek Jacobi a John Hurt si zaslúži i Sian Phillips v úlohe "praktickej" ženy. Jej postava nevyžadovala expresívne herectvo, potrebovala inteligentnú osobnosť, ktorá by nevytvorila stereotypne poňatú karikatúru niekoho, kto si založil súkromný cintorín. Naturalisticky povedané - úsporne a pritom nesmierne efektívne narába s repertoárom tvárových svalov. Kamenný výraz sa u nej nerovná emocionálna plochosť (napr. zbožný, pritom krajne rezervovaný pohľad, ktorý vrhne na inkriminované plody figovníka). Jej výrazne rytmická dikcia reči prezrádzajúca odchovanosť na klasickom divadle a recitácii anglickej poézie je očarujúca. Táto "Šán Filips" doviedla aristokratickú blazeovanosť k absolútnej hereckej dokonalosti. Je to velšský národný poklad (Richard Burton a Zeta-Jones láskavo prepáčia) a "Ja, Claudius" je britské "rodinné striebro". PS: Seriál spoľahlivo zodpovie otázku, prečo Ridley Scott na Johna Hurta tak naliehal, aby mu zahral postavu Kanea vo Votrelcovi, hoci vedel, že herec má voči sci-fi averziu. (17.02.2009)

O kvalitách tohoto seriálu jsem sice tušil, ale i tak jsem z něho měl trochu obavu, jelikož tyhle studiové inscenace obvykle trpí poměrně rozvleklým tempem. K mému překvapení tomu bylo však úplně naopak. Dialogy byly obvykle svižné a vše tak nějak osýpalo jak mělo. Ano, sem tam se objevila hlušší místa, ale rozhodně jich nebylo tolik, aby se člověk začal vysloveně nudit. Herecky samozřejmě skvěle obsazené. Jacobi i Hurt byli ve svých rolích výborní, ačkoliv já si nejvíc užíval Briana Blesseda a jeho Augusta. Jediné co trochu zamrzelo, že moje oblíbená postava Germanika dostala tak málo prostoru. Ale tak chápu, že vzhledem k objemnosti obou románů, se to trochu proškrtat muselo. (11.11.2015)