Deviata brána

Neviditelná ruka bibliografického LCF je otravně všudypřítomná. Hlavní hrdina, stylizovaný do neschopné loutky, si mé sympatie vážně nezískal. Ani přesto, že si výjimečně nešlapal na jazyk. Emmanuelle Seigner to ale jako ďáblici z Tibetu moc slušelo. Tichá paní atmosféra mi dokázala rozbušit srdce. (21.08.2011)

Výborný Johny Depp zachraňuje "body" pro tenhle velmi průměrný satanský film. Počáteční zaujetí vystřídá po čase, kdy čekáte houstnoucí atmosféru, spíš nuda (u Polanského filmů tak obvyklý jev :)..... add konec - obyčejně po nějakém vrcholu filmu titulky čekáte, tady vás asi překvapí. Mě osobně ale "vyřešení" konce vadilo nejmíň. (03.05.2004)

Komentář obsahuje SPOILERY, ničím nepodložený osobní názor a nevážně myšlený výklad, pročež by ho nikdo neměl číst... Jestli špatné hodnocení tohoto filmu o něčem svědčí, tak o tom, jak explicitnost filmů poslední doby okrádá současného diváka o vnímavost. Tam kde bychom u jiného režiséra viděli tmu a detail na hlasitě skřehotajícího havrana, tam u Polanského se za slunečného dne jen kdesi v pozadí ozve havran nesměle. Ale ozve se. Tam kde by jinde byla místnost ozdobená pentagramy, čísly 666 a obrácenými kříži, tam Balkan, ani ne v detailu, bez jakýchkoliv keců, třikrát zmáčkne jedno tlačítko a jen z pozice poznáme, že jde o šestku. Tam, kde by za zjevení se zlověstných znaků a atmosférické hudby za strašlivého trubkobití zřítilo se prastaré lešení, tam spadne za nezájmu orchestru lešení docela obyčejné. Koho nevtahuje atmosféra tak zdařile balancující mezi přirozenem a nadpřirozenem, ten k ní sám dost možná nepokusil se přijít ani o píď. Nevstoupil. Asi by si měl vzpomenout na citát, jenž uvádí jako Satanův největší úspěch, že přesdvědčil lidi o své neexistenci. +++++ A teď ten nevážný výklad: Každý výtisk knihy představuje část návodu, jak vyvolat ďábla. Je to vlastně část moci. Moc se obvykle dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Dejte všechny tyto tři moci dohromady a ďábel se opravdu zjeví, v podobě všemocného diktátora. Jeho moc však musí být absolutní, jinak skončí špatně. Hlavně armáda je důležitá, ta ho může ochránit (hrad na posledním dřevorytu symbolizuje armádu i obranu), ale i smést. Silné ****. (09.02.2009)

Coby mainstreamová hra na mysteiózní horor působivé a velmi elegantní. K tomu přidejme, že Depp hraje svého Corsa přesně tím stylem, který mě dostává (doslova: závidím Corsovi jeho styl, jeho tichou zdatnost). Dvouhodinový pobyt mezi starými knihami, obvykle v krásných starých evropských domech – velmi příjemně strávený čas. Coby Polanského práce nejprve zklamání: od něj jsem zvyklý na něco zajímavějšího, než je šablonovitý žánrový biják. Ale přece jenom je to Polanski a tak mi stojí za to vzít ten příběh vážně. Takže: Horor? Ďábel? Pravděpodobně ne. Spíš „kam až vede sběratelská vášeň“. Po celou dobu se setkáváme s lidmi fascinovaně hledícími do starých svazků a zbožně vychvalujícími vazbu, tisk, drobné kazy. Obsah vlastně nikoho nezajímá. I u té důležité knihy jde nakonec jen o devět obrázků. Čert si vem čertovu knihu, ale jsou tam dvě krásné ženy a obě toho lucky bastarda ojedou. Balkan uhoří nikoli proto, že poslední rytina byla podvrhem, nýbrž proto, že se polil benzínem a zapálil. A přece Ďábel. Nebo co vlastně? Lucifer – Světlonoš. Nositel světla. Ale kde? Dva andělé strážní: jeden černý, druhý bílý, oba se zlatými vlasy. Lidé posedlí knihami a lidé posedlí – čím vlastně? Ďáblem? Posedlostí? Mocí? Hlubinou, vysokostí? Sebou? A mezi nimi jeden skromný chlápek, který chce jen peníze. Zpočátku. Co chce ke konci? Vědět? Zkusit? Být? „Absolutní moc“? Samozřejmě divák pochopí dříve než Corso, že Zelenoočko je tím hlavním hráčem. Je ona samotným Luciferem? Proč ne? Zlo skryté v Dobru. Nebo naopak? To On (ona?) chce, aby se obrázky šťastně dostaly k sobě. Všechno jde jako po másle. Poslední pravá rytina padá Corsovi k nohám, hrad už na ní nehoří, nýbrž z něj září hvězda a Corso vstupuje vstříc... Čemu? Corso se při každém telefonátu s Balkanem ptá Where are you? a správně tuší, že velmi blízko. Kde je Ďábel? Dle mého soudu ve značce firmy Shell, která se ve filmu několikrát velmi zřetelně objevuje. Ta satanistická děvka měla na zadku obrázek požírajícího se hada. (15.08.2011)

Jeden z vôbec najslabších Polanskiho filmov, kde postava Deana Corsoa v podaní Johnnyho Deppa zažíva také vypäté, strastiplné, absurdné, až by som normálne podotkol, že neuveriteľné, a predsa uveriteľné situácie, keď okolo neho umiera každý jeden človek, ktorý sa tesne predtým s ním stretol, kedy horlivo diskutovali o prekliatej knihe: Deväť brán do Kráľovstva Tieňov, ktorej spoluautorom je sám veľký, azda najväčší vládca pekla „LCF“ . Na svete sú ešte dve kópie tohto zväzku, ktoré sú ukryté u zberateľov v Európe, kam má Dean vycestovať, aby si ich porovnal so „svojím” originálom od bohatého podnikateľa Borisa Balkana, ktorý ho zasvätil do zaťažkávajúcej úlohy plnej nástrah a nebezpečenstviev, z ktorých si akosi pozoruhodne nerobí ťažkú hlavu, že sa väčšinou pohybuje po tenkom ľade, a pritom sa taktiež ani nezamýšľa nad dievčaťom, „anjelom strážnym” , alias nad manželkou samotného režiséra Romana Polanskiho, Emmanuelle Seigner, že sa zakaždým objaví u jeho prahu dverí, keď sa niečo zaujímavé stane, alebo si už veľmi dlho uvedomuje, že je ňou sledovaný, skrátka, nevidí do zákulisia, čo je všetko za tým ? U sexy Liany Telfer (zmyselná Lena Olin) aspoň dobre vie, odkiaľ vietor fúka, keď mu nedávno takmer oči vyškriabala po predchádzajúcom divokom vzplanutí, a tak sa ani extra nečudujem, že má maximálny strach z vdovy po Andrewovi Telferovi, ktorý sa na úvod doma obesil, čo bolo dotvorené perfektnou atmosférou, ktorá sa postupne vyparovala (vytrácala), ako ranná hmla. Určitý čas parádne účinkovala, či aj skvostná Deanova výprava jej zručne sekundovala+istoitne i DP Dariusa Khondjia vytvárala to, po čom vždy túžim v danom žánri. Opakujúci sa hudobný motív Wojciecha Kilara mi nevadil, alebo občas už prehrávajúci sa Johnny Depp bol strašne COOL (i keď v jednom kuse fajčil a pil), ale toto všetko nakoniec vyšlo do prázdna, kedy sa tieto zložky nevkusne zmixovali (sparodovali) do akéhosi filmového nevkusu, ktorý si to sprvoti určite nezaslúžil, pretože si niečo najprv pekne systematicky budoval, a potom si to sám i nehorázne zbúral, a to je podľa mňa-premárnený potenciál ! (01.11.2019)