Lucie, postrach ulice

Bývalá česká detská filmová hviezda Žaneta Fuchsová sa ešte pred tým ako zažila dobrodružstvo s "Chobotnicami z druhého poschodia" objavila vo filme s podobnými oživlými plastelínovými postavičkami. Stvárnila postavu šesť ročnej Lucie, ktorá sa za pomoci modrého a zeleného formeláka snaží zapadnúť do partie mladistvých výrastkov. Film "Lucia, postrach ulice" natočil v roku 1984 v československo-západonemeckej koprodukcii režisér Jindřich Polák. *** (12.04.2018)

Nezapomenutelná Růžová 15 kam se sjely všechny vozy pohotovostní havarijní služby. Jak seriál tak oba dva filmy patřily neodmyslitelně do mého dětství. I po letech jsem dokázal dobře ponořit do fantazie, kterou se díky dobře udělaným trikům postav z plastelíny podařilo reálně vytvořit. Většina dětských rolí je s přehledem zvládnutá především pak samozřejmě výborná Fuchsová. Po celý příběh se tvůrcům daří držet navozenou atmosféru a tempo vyprávění. Jeden z nejhezčích zážitků, mimo jiné, je zamrzlý obývací pokoj, krasobruslení v podání děvčat a tvrdý hokej podaný výrostky. (15.04.2008)

Lucie postrach západoněmecké ulice. To vše určeno primárně pro německé západní děti žijící v NSR. Ovšem není důvod aby se nepodíval i děti v ČSSR a také DDR. Ta rozdílná “západní” mentalita je dobře viditelná v roce 1984 kdy jsme to viděli poprvé tam něco nehrálo, malý kluk s helmou a skejtem v ruce, dědeček v obleku a nažehlený oproti našim odrbaným důchodcům nemaje nic natož Mercedes. Kolářová ošmigáná jako správná Němka i Hanzlík je německý typ tedy “casting” vše na 1 co se týče námětu kluci s plastelíny nebo německy formely, budiž. Jen jsem nikdy nepřišel na chuť “uječen锎anetě Fuchsové, ta se mi nevadila až jako větší méně upištěná v české verzi s nádechem také západní Evropy tj. Chobotnicím které se mi líbilo víc než malá zlodějka co štípla Formelu od Necrmanna. (05.05.2023)

Friedrich und Friedrich action Geselschaft. Díky tomu, že Lucie byla produkována pro západoněmeckého diváka, měl divák československý možnost vidět něco neskutečného: svůj vlastní život na adrese Růžová 15 bez komunistů. Ale depka šťastného dětství v betonu mezi světelnými křižovatkami a výkladními skříněmi je táž. Emanuelo nečtěte ten dopis! (22.02.2012)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)