Laurel a Hardy zdedili ostrov

Poslední společný snímek Laurela a Hardyho Atol K je bezpochyby jejich nejlepším celovečerním filmem. Nejde zde ani tak o gagy, ty jsou spíše identifikujícími aluzemi na předešlá slavná léta (např. scéna s obědem a skrytým lupičem), jako spíše o sebereflexi stárnoucích komiků, jejíž největší silou je rozpouštění hranic mezi smíchem a smutkem. „Nelze dojít klidu,“ glosuje tento filmový epilog L & H snahu dvou věčných smolařů o Utopii, ztělesňující nejen ideální sociální stav, ale i filmové umění (to, že všechny ty pády a kopance musejí dojít svého konce). To, že se tímto filmem jen málokdo "pobaví" (přes několik dokonalých humorných motivů, z nichž např. vztah Laurela a humra považuji za skutečně královský), je toho důkazem. Film, jímž se zákonitě muselo skončit. Film, který přešel přes hranice slávy i zapomenutí. (05.10.2008)

S Laurelem a Hardy jsem na tom byl vždycky tak, že kdyby před kamerou jen nehnutě stáli, minimálně do pěti minut se stejně začnu smát. Z filmu jde vidět, jak už jsou oba staří, nemyslel jsem si však, že byl natočen až tak pozdě, jak ve skutečnosti byl. Každopádně, první půlka filmu, vlastně do okamžiku, než L & H s kolegy vystoupí na ostrov, to jde, vtipů jak nasráno, smál jsem se i nahlas, protože jim to i v požehnaném věku stále jde. Pak to ale všechno spadne do sraček, po vtipu ani památky a začne to mít ne zcela povedený sociílně-kritický (a ještě jaksi prvoplánovitě, zkratkovitě a ploše) podtext. Jednoduš nic, řemu by se dalo zasmát. Škoda. Nutně totiž musí dojít k velkému zklamání, ke mně došlo. Dokoukával jsem to prakticky jen z jediného důvodu - ze zvědavosti, jestli ještě dojde k nějakému povedenému vtípku. Nedošlo. ty tři hvězdičky tak prakticky hlavně jen za tu první půlku. (10.11.2012)

Film svojho času dávali v kinách socialistického Česko-Slovenska. Pamätám si ho veľmi dobre. Ide totiž o môj prvý film v kine. Nie úplne prvý, ale prvý ktorý si dodnes pamätám. Bol som naň zobratý mamičkinou známou Renátou. A ona pribrala svojho vtedajšieho frajera, neskoršieho manžela. Film som s nadšením sledoval asi dvadsať minút. Potom sa dostavila pekelná nuda. Ale ani tá netrvala dlho, pretože s úžasom šesťročného decka som pozoroval, čo všetko dokážu urobiť Renáta s frajerom, sediaci vedľa mňa. Domnievali sa zrejme, že ja, malý fafrnok, som dostatočne zaujatý filmom. "Výborná groteska", tak vraveli pred filmom. A ozaj - dlho som sa tak nepobavil. Lenže nie na filme, ten bol väčšinou o ničom. (10.12.2015)

Posledný film komického dua Laurel a Hardy z roku 1951 je vo francúzsko-talianskej koprodukcii. Stan a Olie zdedia loď a ostrov. Posádku lode doplnia večný tulák bez štátnej príslušnosti - kuchár Antoine (Max Elloy) a taliansky vysťahovalec Giovanni Copini (Adriano Rimoldi). Stroskotajú na neznámom ostrove, kde sa k nim pridá krásna Chérie Lamour (Suzy Delair). Vytvoria slobodný štát Crusoeland, príval imigrantov však čoskoro vyvolá na ostrove revolúciu. (12.04.2012)

Poslední film legendární dvojice, která již byla dávno za zenitem své úžasné kariéry a v éře poválečného barevného zvukového filmu o jejich služby v Hollywoodu již nikdo nestál. Přijali tedy nabídku z Evropy (původně se mělo točit filmů více) a začali točit zde. Jak je však patrné přímo z filmu, Stan Laurel byl již hodně nemocný (jeho strhané stařecké rysy mnohdy vyvolávají spíše lítost než veselí...) a celý film byl v podstatě velké fiasko...problémy s režiséry, se štábem (natáčelo se prý více než rok, přičemž své nejlepší filmy točili vždy jen několik týdnů)... Přesto se ve filmu najde spousta světlých momentů odkazujících k tomu, že Laurel a Hardy skutečně byli kdysi fenoménem. Zjevné jsou sociální a významové podtexty filmu - aluze k robinsonádám, k slavnému filosoficko-politickému traktátu Moreovy Utopie (1516), k levicovému hnutí a myšlenkám o beztřídní společnosti... Atoll K (alternativní název je právě Utopia) není aktuálním reliktem doby, je to spíše fosílie, kterou vyplavila na povrch snaho o velký comeback...ten se sice nepodařil, ale Laurel a Hardy odešli ze scény světového filmu se ctí... Nostalgicky smekám... (01.07.2008)