Jistě, pane premiére

Přestože se v pokračování Jistě, pane ministře styl humoru moc nezměnil, je v lecčem odlišný. Vše vlastně vychází z povýšení Hackera z ministerské funkce do úřadu premiéra. Jednotlivé díly se tak zabývají větším rozsahem politik, nikoli pouze úzkou oblastí administrativy a dalších agend mnohdy nelogicky přidělených Hackerovu ministerstvu. Premiér navíc nemusí svá rozhodnutí přizpůsobovat politické linii výše postaveného politika, tudíž je jeho konání mnohem volnější. Ale především, vzhledem k silnější pozici premiéra vůči siru Humpreymu, než měl jako ministr, dává Hacker státní správě mnohem častěji pořádné kapky. Jen nevím, jestli je seriál po těchto změnách vtipnější. Spíše je to stejné, ale o trochu víc mě přecejen baví ministerská verze sitcomu. (02.01.2012)

Excelentní, ale nemůžu si pomoct, původní seriál je o chlup lepší, tady je přecejen víc slabších dílů. Proto dávám o jednu hvězdu méně, ale možná po dokoukání celé série si to ještě rozmyslím. To zobrazení státní mašinerie a celá ta absurdita veřejné správy je podána skutečně neodolatelně, byť mám pocit, že seriál dost zjednodušuje a ukazuje vše příliš jednostranně - komicky. Ale ona to sranda někdy není. Na druhou stranu to tenhle seriál ale dělá skutečně vtipně. (10.01.2011)

Podle mého názoru je toto pokračování stejně tak zábavné, intelektuální a důstojné, jako první seriál. Moc mile mě překvapilo, že kouzelný Bernard již nestojí v pozadí a zapojuje se víc do akce. Zejména se mi moc líbily ty jeho legendární hlášky, které se objevily vždycky, když jsem to nejméně čekala. Humphrey je taky úžasný (ostatně jako vždy) a Jima mám ráda čím dál tím víc. Moment, u Ministra jsem říkala, že Jim je pro mě neutrální postava? Beru zpět, jako premiér je naprosto k sežrání. Seriál je důkazem, že k dokonalosti stačí pouze tři až pět místností, kvalitní zábavný scénář a také tři nesmírně sympatičtí, úžasní herci. (16.06.2011)

K někomu byli scénáristé štědří (zejména Jim Hacker několikrát přelstí Sira Humphreyho), ke zbytku ústřední trojice už tolik ne - jak jsem psal, Humphrey postrádá dokonalé machinační schopnosti, za což taky může představení mírně Mary Sue protipólu (on byl však Marty Stu, takže je to jen fér). Bernard si uchoval hlášky, většinou však místo trefné pointy vypadá jako osoba na autistickém spektru, co bere vše doslova. Annie také ubylo. Velké štěstí, že ale na satiře nebylo ubráno a divák často prozkoumá i zákoutí ministerstev, na které v Ano, pane ministře nezbyl čas. Místo variability humorných situací z předchozích sérií jsou tu tak 3, které v obměnách probíhají dokola - již zmíněné Bernardovy doslovné výklady nebo například jazykolamy hodné Princezny Caroline z Bojacka Horsemana. (02.03.2019)

I přes kongeniální český dabing se vyplatí trochu pohnout s angličtinou a dát si seriál v originále. Přesto, že žánrově jde o sitcom, klidně bych zařadil celý počin mezi hrané dokumenty. Brání tomu snad jen to, že jednotlivé politické tahy a postavy nejsou podloženy reálnými jmény (určitě by to nebylo zas tak těžké) a zůstávají v rovině narážek. I mrazivé narážky na politiku "železné lady" Margaret Thatcher lze dešifrovat jen se znalostí dobového kontextu. Přesto mě mrzí, že Angličané (zatím všichni, které jsem potkal) v tom žádnou dokumentární hodnotu nevidí. Díky za herecký koncert Nigela Hawthorna v roli sira Humphreyho. (29.05.2011)