Jmenuju se Dolemite

O Rudym Ray Mooreovy jsem věděl jen díky videu o filmu Petey Wheatstraw od Red Letter Media, takže jsem nijak zvlášť informován nebyl, i to jedno video ale stačilo k tomu, aby ve mě vzbudilo zájem o shlédnutí tohohle filmu a musím říct, že jsem si ho moc užil. Eddieho Murphyho jsem asi v žádné lepší roli neviděl (celkově jsem ho asi neviděl v moc rolích) a i zbytek hereckého ansámblu je super... Jinak je to docela obyčejný, ale velice vtipný a sympatický biopic. BTW: Snoop Dogg je letos v samých dobrých filmech, zajímavé... (ok, ve dvou dobrých filmech) Slušných 8/10 (18.11.2019)

Prvú polhodinu som ešte váhal či táto streštenosť má význam vôbec pozerať, prišlo mi to úplne zvrhlé, praštené. Postupne to ale Murphymu dokáže zožrať a čiastočne si vás bezprostredním až detinským nadšením pre svoju vec podmaní a začnete mu fandiť aby sa mu ten vytúžený film podaril dokončiť. /60%/ (17.11.2019)

Po pravdě, už v průběhu filmu mě napadlo, že vlastně sleduji černošskou verzi The Disaster Artist Jamese Franca, s podobnou zápletkou a tématikou, pojednávající tedy o člověku, u kterého vítězilo nadšení a vůle, nad talentem a sebekritičností, i když abych zas ale v tomto ohledu až příliš nekřivdil Rudymu Ray Moorovi, neboť ten na tom totiž nebyl zas až tak katastrofálně, jako Tommy Wiseau, nicméně oba se rozhodli prorazit ve světě filmu, a přestože jejich osudy toho neměli příliš společného, tak zápletky těchto dvou filmů ano. Dolemite je ale každopádně natočen skutečně především pro afroamerické publikum, které jak skutečnou postavu R. R. Moora, tak tento životopisný film vnímá zcela jinak, dovolím si říci vstřícněji a přirozeněji, nicméně i já jsem si ho ale užil rozhodně příjemněji, než jsem očekával. Samozřejmě je to celé dost ukecané, hektické a živelnější, prostě zpracováno v klasickém černošském stylu, hodně se zde ale i fuckuje, nicméně dialogy jsou fakt zábavné, dost mě oslovila i působivá dobová atmosféra a vizuál, a samozřejmě obsazení, v čele se skvělým Eddie Murphym, který se tu herecky vážně vytáhl. Má to ale jinak i spád a koule, humoru se tu pak sice moc neobjeví, ale pokud už ano, tak je funkční a podobně je to i s dramatickými a emočními scénami, není jich moc, ale jejich kvalita filmu rozhodně neubližuje. Dolemite Is My Name je tak zkrátka takové odlehčenější životopisné drama, které sice v paměti neutkví, ale za pozornost rozhodně stojí, prostě nenudící, netuctová a hlavně zajímavá podívaná. (16.05.2020)

Give people what they want. Asi nejak takto by som túto pravdivú eskapádu popísal. Eddie's back, baby a treba povedať že vo veľkom štýle. Čo sa týka filmu, pri týchto „ historických “ udalostiach to je vždy na vážkach, no napriek tomu, že ide o trochu dlhý film a povedzme si pravdu, Rudy Ray Moore vtipný a originálny teda nebol, celé to nejak sadlo jak aj malo a mne tam veľa vecí neprekážali. (23.11.2019)

Skvělé herecké výkony, ale po filmařské stránce docela obyčejné až tuctové. Příběh je od začátku předvídatelný, v každém okamžiku víte, kam film směřuje. Ale srdci neodoláš. Story snílka s dobrým srdcem a velkým snem je úsměvná, místy dojemná a inspirativní. Jako člověk bez talentu s hlavou plnou snů se s tím dokážu ztotožnit a přehlédnout nedostatky, které tento film určitě má. Pohodová komedie pro líný víkendový večer jako vyšitá. "How'd my life get so small?I came out here with such big plans. I was gonna do it all! Concerts! TV! Movies! The record store was supposed to be temporary. My "day job." But a million years later, it's all I got." (16.02.2020)