Asistentka

Julii Garner mám díky Ozarku docela rád a celkem chápu na co tady režisérka a scénáristka v jedné osobě "narážela",ale bohužel to udělala pro mě natolik nudným a nezáživným způsobem,že i těch 85 minut bylo hodně.Nevím do jaké míry to ovlivnil můj názor na celý ten MeToo hon na čarodějnice,každopádně vím,že tohle už nikdy nechci vidět znova...40% (24.05.2020)

Juliu Garner mám ako herečku stále radšej. Je to veľmi zaujímavý typ a podľa mňa aj veľmi dobrá herečka. Čo sa týka príbehu, bol skromný a až do jeho konca som nevedel, čo chce vlastne povedať. Páčila sa mi atmosféra, to neznámo, dusnota a viditeľné psychické a fyzické vyčerpanie hlavnej hrdinky. Len som stále čakal a dúfal, že sa ako divák dozviem, pre koho to pracuje. Bol to náročný deň, a ja som myslel, že to boli aj dva týždne. 6,7/10. (28.04.2020)

Jeden pracovní den junior asistentky v nadnárodní ale jinak nejmenovaný mediální společnosti, ale všichni tak nějak víme, o koho jde, nebo kde alespoň byla silná inspirace. Asi by si nikdo neřekl, že bude zábava někoho sledovat jak dělá kafe, uklízí v kanceláři nebo řeší "osobní" schůzky pro nejvyššího šéfa. Jenže tady se omývaj blíže nespecifikovaný skvrny na gauči a schůzky se domlouvají s hezkýma aspirující herečkama v luxusních hotelech nebo večer v opuštěnym kanclu. Hodně nenápadný, pomalu plynoucí, působí to strašně obyčejně, ale ve finále je to hodně slow burn a Julia Garner je v tom prostě boží. A ze scény "You have nothing to worry about, you're not his type" je mi na blití ještě teď. (05.05.2020)

Největší sračka, jakou jsem za posledních pár let viděl. Pokud chcete znát definici filmu o hovně, kde se vůbec nic neděje, doporučuju tuhle kancelářskou krysu. Zabitých 85 minut života, který mi už nikdy nikdo nevrátí. Děj neexistuje, zápletka už vůbec ne. Sledujeme zastydlou kundu, co obrací papíry, zvedá telefony a jezdí výtahem. Toť vše. Už během prvních 20 minut jsem měl chuť si radši podřezat žíly. Naštěstí jsem to měl zapnutý víceméně jako zvukovou kulisu při přebookování letu a hotelu, jinak bych asi prokopl televizi. (15.08.2020)

Kitty Greenovou si zapisuju do škatulky "nadějná mladá žena". Povedný hraný debut. A jestli se ptáte, proč takové filmy vlastně existují, tak třeba komentář zdejšího osvíceného uživatele Eldricka napoví: „Největší sračka, jakou jsem za posledních pár let viděl. Pokud chcete znát definici filmu o hovně, kde se vůbec nic neděje, doporučuju tuhle kancelářskou krysu. Zabitých 85 minut života, který mi už nikdy nikdo nevrátí. Děj neexistuje, zápletka už vůbec ne. Sledujeme zastydlou kundu, co obrací papíry, zvedá telefony a jezdí výtahem. Toť vše. Už během prvních 20 minut jsem měl chuť si radši podřezat žíly. Naštěstí jsem to měl zapnutý víceméně jako zvukovou kulisu při přebookování letu a hotelu, jinak bych asi prokopl televizi.“ (28.04.2021)