Člověk bestie

Gabin - bestie. Výprava do hlbín duše strojvodcu parnej lokomotívy, ktorý sa zaplieta do príbehu plného lásky a nenávisti, roztáčajúcom kolotoč postupných vrážd. Človek, stratený v hlbinách úpadku a zatratenia, spytujúci si svedomie a zakrádujúci sa v najtemnejších kútoch ľudskej mysle. Depresívne filmárske dielo, ktoré však trpí unavenosťou tvorcov, odrážajúcou sa na tempe a záživnosti. A to je škoda, lebo látka je to skutočne silná. 70% (30.11.2013)

Člověk bestie připomíná parní lokomotivu s vyhaslým kotlem, co už dávno ztratila svůj cíl. Jean Renoir vypráví o životních útrapách titulních hrdinů se stejnou lehkostí a nonšalancí, jakou mají těžkotonážní vlaky na kolejích, to jest nulovou. Díky Bože za ty dary v podobě Jeana Gabina, ten totiž ani v takovém filmu neztrácí nic na svém charismatu. (29.09.2009)

Před dvěma lety jsem zůstal fascinován z Velké iluze, dneska jsem si konečně pustil od stejných filmových tvůrců Člověka bestii a přinesla mi téměř stejný podmanivý zážitek. Oba tyto filmy vnímám jako velkolepá díla francouzské meziválečné kinematografie. Člověk by neřekl, kam až různé odkazy můžou sahat, když i Jaroslav Marvan v Železném dědkovi o 10 let později říkal své milované lokomitivě úplně stejně jako Gabin „Lízo“... Déle jsem se filmu s obavami vyhýbal, osobně mívám rezervovaný vztah k tzv. „encyklopedickým“ snímkům, které bývají uznávané pro něco novátorského, ale coby diváka mě přesto někdy nedokážou bavit. Nicméně psychologický příběh o probouzení běsů v člověku na pozadí napínavé kriminální zápletky mě zaujal nejen tematicky nadčasovým obsahem, ale v nejedné scéně mě k mému překvapení dokázal uchvátit i svým uměleckým zpracováním. Souhra sehraného aktu, kamery, střihu a hudebního doprovodu nese v některých scénách přímo závan geniality, zejména ty s přítomností vlaku jsou v tomto směru až rytmickým způsobem nádherně vygradovány. Nasnímané projížďky vlaku z pohledu strůjvodce už tvoří kapitolu samu o sobě, v tragickém vyvrcholením se pak ve mě působivě s nadšením z filmu kloubily pocity mrazivého smutku. Renoir, Currant a Cosma se předvedli v plné tvůrčí síle... stejně jako Jean Gabin, o němž jsem se opětovně předsvědčil, že své nejlepší výkony před kamerou až na výjimky odehrál právě jako mladý na sklonku 30. let. 90% (12.02.2021)

Příběh člověka (hraje ho Gabin), který trpí duševní poruchou - někdy ho přepadají návaly úzkosti, a v takové chvíli dokáže i vraždit. V kontrastu s tím je jeho civilní stránka, která zabít nedokáže (viz. scéna, kdy chce zabít z lásky). O to silnější a nečekanější jsou pak jeho výbuchy násilí. Renoirovi se povedlo věrohodně přenést na plátno pocity člověka zmítaného někde mezi láskou a nenávistí... Zklamalo mě nasnímání jednotlivých sekvencí v kombinaci s dialogy (patetické,naivní...) , které jako by evokovaly divadelní představení, nebo, ještě lépe, románovou předlohu. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že to všechno je jenom jako, že herci hrají v kulisách, že je vše vytvořeno uměle... a to by se mělo jednat o realismus, ba naturalismus... I přes to je intensita některých scén vskutku mocná, takže si Člověka bestii (český název filmu) nenechte ujít. (12.12.2004)

Samotný příběh je dobrý, přece jen je to vlastně francouzská klasika, ale v tomhle podání je výborný hlavně díky hereckým představitelům, kteří se zde sešli. Jean Gabin patří k nejlepším francouzským hercům, a tohle je snímek, který to docela pěkně dokazuje. I když je to na první pohled obyčejná historka z železnice, člověk zde hraje hlavní roli. (02.05.2017)