Normální lidi

Jiný seriály na to potřebujou několik řad, Normal People to zvládnul za pár půlhodin. Pro tak přirozenou proměnu obou charakterů prostě stojí za to tuhle věc zkusit. A taky pro skvělej soundtrack. A za herce, díky kterým jsou Connell s Marianne v jejich krutě nehollywoodský romanci tak moc uvěřitelný. Lepší konec a bylo by to za pět. A to k němu bylo takhle blízko. (26.07.2020)

Seriál, který se zařadil do mého binge watching seznamu. Dvanáct dílů po půl hodině dělá krásných 6 hodin sledování, sledování plných emocí. Emoce jako zoufalost, vztek a naděje vám při sledování tohoto díla nebudou cizí a pokud jste fanoušek dramatických milostných příběhů, tak jste právě našli svatý grál. Seriál je naprosto obyčejný, zápletka není vlastně ani nějak originální nebo složitá, a i přes to všechno je energie seriálu neuvěřitelná a každou minutu drží diváka v napětí, protože nikdy nevíte, co přijde dál. Třešničkou na dortu pro mě byl pohled na představitele Conella, kterého hraje mladý a dle mého velmi perspektivní Paul Mescal. (18.01.2021)

Normálne o nenormálnych ľuďoch...lenže otázka znie, čo je normálne a čo nie....trieda, gender, TOXICKÉ VZŤAHY....strhujúce v pocitoch, v uvedomení si, aký som lucky, že nič podobné neriešim...a že si síce z detstva nesiem traumy, ale menšie a znesitelnejšie...silný seriál a konečne, Íri chválim, odvážny v zobrazení intimity. Skvelí herci, Daisy a Paul, fantastickí. A Sarah Greene, wow. (06.11.2020)

Bez sebemenšího povědomí o předloze jsem od takto pojmenovaného seriálu čekal nějaký twist. Jak příjemné tedy bylo překvapení, že Normální lidé vypráví o úplně normálních lidech a jejich úplně normální romanci, a to tak přesvědčivě, že si málem nezadá ani s mou srdcovní (taky úplně normální) Aférou. Překvapení tak příjemné, že jsem si pohrával i s označením dosavadního osobního objevu roku. Stejně jako ten úplně normální vztah má ale i seriál své ale. Velké ALE. Náhlé časové posuny ještě byly v pořádku, ústřední dvojice je tak dobře obsazená, že jsem jim věřil jak úvod na střední, tak i průběh vysoké školy a proměnu, kterou si sami prošli. Pro jejich autenticitu jsem byl ochotný přejít mávnutím ruky i karikatury mužů v životě Marianne (i když to s každým dalším šlo hůř a hůř). Samotný vynucený závěr, který přišel odnikud a nevím jestli má sloužit jako cliffhanger nebo jako uspěchaná tečka, ve mě ale nechal tak hořkou pachuť, že mám chuť si ji zkusit opravit knižní předlohou. Snad se nespálím i u ní. (02.05.2020)

Já si ani nejsem jistý, na co jsem po těch dvanácti dílech vlastně koukal. Šlo o kritiku dnešní lehkovážných vztahů? Šlo jednoduše od příběh dvou zamilovaných lidí v 21. století? Šlo o nějaké dílo plné jinotajů, jako kdyby šlo o literární preromantické dílo? Nebo šlo třeba jenom o jinak natočené soft core porno bez soft core prvků, takže bylo špatně natočené? Kdo ví. Já totiž ne. I když mi byl ze začátku seriál lehce sympatický, tak se v něm nakonec nedělo nic, co by mě nějak zaujalo nebo prostě, že by šlo o něčím zajímavý příběh. I to se stává. Osobně proti tomu nic nemám. Ale obešlo mě to jako program SPD. (28.05.2020)