Kdyby tisíc klarinetů

Umlknou-li na tom nejméně pravděpodobném místě zbraně a rozezní-li se tam hudba co řeč, která spojuje každého s každým, jediný pohled do záře toho míru probarví vše, co tam odehrává, rajsky. Zatímco však ti, kteří jsou lásce otevřeni, citliví k životu a vážní ve všem osudovém, radostně rozšiřují jas kolem sebe, utěšují bezprostředně i na dálku a polidšťují i to, co o život člověka usilovalo, ti světsky prozíraví hledají podloudně cesty, jak se do té cizí radosti vpít (lží reklam a peněz) a kořistit, a ti, jimž nezbývá nic než nicota, to zlé a hlučné málo roztřásají všude okolo. Ráj je tak stále podrýván i ostřelován, ale potud, pokud sám v sebe nepřestane věřit, popluje na svých vlnách dál. Snad takové je poselství semaforské alegorie, která v sobě spojuje existenciální drama v novovlnné adjustaci s velkolepou a nevšední revue. Dlouhá léta jsem si ji skládal z ojediněle postřehnutých ukázek a klipů, a když jsem později vstupoval do tohoto nekompromisně odzbrojeného areálu, zahřála mě celá ta křehká pospolitost skoro stejně silně jako má modrá knížka. – Již ve svých starších komentářích na tomto fóru jsem se, myslím, vyznával ze své lásky a úcty k Jiřímu Suchému, jeho humoru a obrazotvornosti i řeči, a budu se tedy opakovat, když to znovu připomenu: ovšem nelze nepřipomenout způsob, jakým se (s Jiřím Šlitrem) zachytil v tomto filmu, protože jej dokonale vystihuje – sebeironický, nepatetický, bdělý, oslnivý i nenápadný parašutista – v pádu i v letu, vždy hotov k sobě někoho přibrat. Od dětství mě tato otevřenost uchvacovala a svým způsobem i iniciovala – a přirozeně i přispěla k mému pacifismu. (22.02.2024)

jestli něco nesnáším, tak jsou to estrády, a tohle není nic jiného, bohužel. Párkrát jsem se zasmála, ale na dvě hodiny dost málo. Děj veškerý žádný, pouhá výplň mezi jednotlivými hudebními výstupy, které jsou na svou dobu asi perfektní, ale pro mě archaické a navzdory spoustě energie až moc umělé. Karel Gott už zde dokazuje ve srovnání s ostatními, že je jen fasáda, skrývající prázdný vnitřek. Místy pár zajímavých nápadů, ale většinou jsou jen nahozeny a obvykle vyšumí do ztracena (speciální zásahová jednotka, záškodnický plán bunkristů). Jindy a jinde působivá a silná dvojka S+Š se tu ztrácí mezi ostatními a jejich výstupy jsou daleko za jejich možnostmi (Na co myslíte padaje? Na svou ženu. A vy? Na jeho ženu. Hahaha, fakt vtipné.). Pro zachování rodinného klidu snad ani raději nehvězdičkuji. (18.03.2015)

Muzikály si moje srdce nikdy moc nezískaly, ale i přes to jsem si doplnil vzdělaní o klasický český muzikál. Hudba Suchého a Šlitra mi nevadí, některé písničky se mi i docela líbí. Takže to docela vypadalo nadějně Ale zklamalo. A to hlavně kvůli jednoduchému příběhu. Až moc jednoduchému. Zápletka je prostá a ještě nevím proč by se na ni měl dívat něco přes dvě hodiny. Pak už i békání všech ostatních umělců bylo moc dlouhé. Prostě střihač mohl v pohodě hoďku zpěvů a ,,vtipných" keců a skečů ustřihnout. Možná kdybych se narodil o něco déle a oblíbil si tenhle skalní film Suchého a Šlitra, držel bych se ho zuby nehty. Ale takhle mi to prostě přišlo moc zdlouhavé, takže 60% (24.06.2014)

Přes podivné střihy a leckteré zvláštní písně si s chutí přiznám, že tato hudební kompilace s velice půvabnou zápletkou má něco do sebe, zvlášť když přihlédneme nejen k Gotttovi ale samozřejmě i k pravému Bohu Matuškovi, s nímž každá sekunda stojí za to. Tak abyste to veděla, je to skvělé dílo, jen škoda recyklované Terezy, na závěr nás - mílovníky věcí pro pamětníky mohl ohromit nějakým dalším skvělým kouskem. (23.10.2019)

Postaveno na velmi originálním nápadu. Ten se mi líbil. Změnu zbraní v hudební nástroje jsem nečekala. Hodně jednuduchý děj. Taky proč něco zbytečně zamotávat. Písničky jsou skvelé i po letech. Nic ze svého kouzla neztratily. Tolik hvězd se snad neobjevilo ani v později natočeném Trháku. Pouštím si jako příjemnou vzpomínku, když je venku pekelně hnusně. (10.09.2020)