Láska pod kapotou

Vždycky považuji za příjemný divácký zážitek, když něco rozkoukám s nulovým očekáváním a pak o tom dva týdny vyprávím, v tomto případě na to vzpomínám i po půl roce. Láska pod kapotou je mimořádně dobře natočený dokument. Závodění je zábavnější než v Rychle a zběsile (Jitka válí), protože je reálné a bolí každý ohnutý plech, který bude nutné zase spravit. Jaroslav má obrovskou duši, do které se vejde víc, než by předsudky dovolovaly. A jeho interakce s maminkou a rodinou si nezadá s Dědictvím od Věry Chytilové. Až na ty chybějící miliony :) Pěkná sonda někam, kam nezavítáme každý den a je to pohodová zábava, u které se dobře přemýšlí o tom, kde kdo vlastně v životě jsme ukotvení a jak s tím umíme žít. (10.12.2021)

Miro i Remo proste vedia! Super práca s muchami. Tie slúžia ako metafora problémov. Mucha ako niečo otravné, ktoré by sme najradšej tu a teraz zlikvidovali. Často sa nám to však nedarí a ak áno, čoskoro príde ďalšia. Je to večný kolobeh. Presne ako situácia nášho protagonistu. Jeho problémy sú ako muchy. Stále sa vracajú a neraz možno aj tie isté. Muchy ako démoni jeho minulosti i prítomnosti. Vyrovnávanie sa s minulosťou, dobrý nostalgický soundtrack, už tradične umný strih a dobré postavičky zo života. (20.09.2021)

Vyborna vec. Krasne civilne, obdivuhodne citlive a rovnko tak vtipne a pocas zavodov vkusne adrenalinove. Toto nie je tradicny dokument a pokojne ho vdaka jeho pribehovosti a dramaturgickym oblukom zvladnu aj divaci mimo tradicnej cielovky. Velmi pekna praca a jedna z najlepsich tuzemskych "filmovych" dvojic za dlhe roky. (25.08.2021)

Hustší už tenhle dokument snad ani nemohl být. Obnažuje syrový život svých hrdinů až na dřeň a tak trochu jim dává příležitost poznat sama sebe. Panímáma Jiřina (asi moje nejoblíbenější postava) glosuje jednotlivé situace neskutečně přesně, ovšem padesátník Jaroslav se svou přítelkyní Jitkou si s ní v ničem nezadají. Jedná se o sociologickou sondu v našich končinách dosud nevídanou. Vše je navíc zpečetěno absolutně masakrózní hudbou. Ač s Jaroslavem nesdílím stejný pohled na svět, tak připouštím, že některé jeho poznatky a názory nejsou daleko od pravdy. (85%) (26.03.2022)

Trochu víc než variace na oblíbené téma: Kdo může za můj podělanej život. Jarda chce tvořit něco pozitivního a neutopit se v alkoholu jako táta. Výborně zpracovaný dokument, který dává zapomenout na suchopárnost a působí jako kompletně hraný film. Divák může vstoupit do Jardova světa, do světa někoho, kdo se rozkmotřil s rodinou, protože nejspíš obě strany se zabejčili natolik, že zadupali do země možnost dohody a teď se vláčí po soudech. Přitom na jedné straně, on by stál o hezké vztahy, ale nedokáže překročit svůj horizont. Jak to bylo doopravdy s údajně ukradeným autem těžko říct. Každopádně Jarda neustupuje a pere se nejspíš celkem zbytečně. Uzavírá si tím víru v budoucnost, protože líp už podle něj bylo. Na konci smutná pachuť z toho, že na takto zacyklených lidech si živí kariéru ti, kdo dokážou najít zástupné viníky – viz popěvek od Ortelu. Podobně i Jardova matka – syn nemohl za komunistů na obor, který ho strašně lákal, páč neměl správný původ, ale stejně bylo za komunistů líp. (01.09.2021)