Karel

Jak pravila kolegyně při odchodu z kina: „Bylo tam moc Ivany.“ Ano, kdybych chtěl bejt cynickej, tak řeknu, že producentka filmu (Ivana Gottová) vytěžila z poslední životní fáze svého manžela maximum. Všechny použité starší záběry já znám zpaměti, takže pro mě nic novýho. V nově natočeným materiálu se motá nemohoucí stařík na hranici svéprávnosti, kterej trousí křečovitá životní moudra a nepříliš podařené vtípky, neumí to moc s dětma, ale pořád má obdivuhodnou touhu zpívat. Náležitě jsou zdůrazněny momenty s cílem vylepšit Mistrův morální kredit. Ale jak už kdysi v jednom dokumentu řekla k Antichartě Eva Pilarová: „Jestli někdo tvrdí, že neví, co jsme podepisovali, tak normálně lže.“ Plus alibistický rozhovor s Martou Kubišovou, aby všichni věděli, že se na něj nezlobí, že on mohl a ona ne. Jedinej, kdo doopravdy pobavil, byl dvěma třema hláškama Ladislav Štaidl. Celkově srovnání Karla na vrcholu v narvaných sportovních halách, kdy výborně zpívá a rozdává se publiku, s dědečkem, kterej na chalupě osamoceně sosá čaj z puntíkovanýho hrnku, má určitou výpovědní hodnotu, ale já jsem z toho zas až tak urvanej nebyl. A to říkám z pozice znalce a celoživotního fanouška, kterej byl v širokém časovém rozpětí sedmkrát na jeho koncertě. (15.10.2021)

Přemýšlím, jak napsat tenhle komentář a oddělit hodnocení samotného dokumentu od osoby Karla Gotta a nejspíš to nejde, jelikož dokument stejné kvality o někom jiném by byl prostě nezajímavý průměr. Všechno kouzlo tohohle snímku pak tedy padá na bedra samotného zpěváka. Každý z nás určitě nějaký ten čas s písněmi Karla prožil, ať už to bylo na začátku večera s trezorem, k ránu, kdy chce být každý stále mlád a nebo ráno, kdy končí bál, naposled. Já rozhodně nejsem fanynkou a nikdy si doma z nudy jen tak Goťáka nepustím a i přesto jsem všechny výše zmíněné situace zažila a stály za to. V tom je to kouzlo, Karel byl člověkem na správném místě, rozdal lidem tolik radosti a věřím, že ještě dlouho rozdávat radost bude. I přesto, že většina stopáže v dokumentu je o tom jak Karel rekapituluje svůj život a připravuje se na onen svět je paradoxně radost právě ten pocit, který jsem během sledování dokumentu měla. Lidé odcházejí běžně, ale to, že život prožijí na maximum, s pokorou, pílí a odhodlaností už tak běžné není. Krásně na mě dejchla atmosféra černobílých záběrů z 60tých a 70tých let a kdybych mohla ihned na sebe nahodím pouzdrové minišatičky, načešu velký nafoukany účes a do těch šedesátek se alespoň na jednu noc transportuju.  Dokument měl i slabší chvilky jako například shledání s fankubem a na můj vkus až moc sentimentálních komentářů nad starými fotografiemi. To jsou ale jen malé výtky a celkově to byl příjemně užitý večer v přímí kinosálu zakončený velice hezky. Celý sál zatleskal, což jsem v životě v kině nezažila a už je mi jedno jestli to bylo vzdání díku zpěvákovi a nebo krásná naivita starších návštěvníků kina. (06.10.2021)

Když si zde čtu komentáře zdejších pseudo odborníků, tak nestačím žasnout. Jakožto nejlepší a absolutně nezaujatý uživatel této databáze musím žasnout nad výkřiky do tmy typu "oslavný dokument". Je mi těchto lidí bytostně líto, protože evidentně tento dokument absolutně nepochopili a viděli v něm jen něco, co si přáli vidět. Tento dokument rozhodně neukazuje Karla Gotta v roli nadčlověka, boha, génia, modlu a kult osobnosti pro mnoho navlhlých důchodkyň. Tento dokument ukazuje Karla Gotta jako obyčejného, spořádaného, slušného, vděčného a nesmírně empatického člověka. Bohužel se dokumentem necítím nějak závratně obohacen, protože jsem si Karla Gotta na základě mnoha vystoupení v TV takhle nějak představoval v soukromí. Karla Gotta si osobně více vážím za jeho charakter, postoj k životu a šíření dobré nálady a nesmírně příjemné aury, než za hudební díla, která po sobě zanechal. Celý dokument byl nesmírně divně, řekl bych až nešikovně sestříhaný a dokument rozhodně nepůsobil silně jako celek, ale spíše jen v určitých pasážích. Velmi mě překvapilo, že takto cenná značka neskončila v rukou někoho podstatně zkušenějšího a šikovnějšího. [65 %] (25.12.2021)

S úctou natočené, decentní a nekonfliktní rozloučení se starým pánem, který svou duší zaplatil za to, že mohl zůstat největší Československou hvězdou. Kontroverze se nehrotí, spíš se nad nimi taktně mávne rukou, hodně se vzpomíná, lichotí a ukazuje Gottova profesionalita jako zpěváka i jako hvězdy, která si váží svých fanoušků. Přes ten smutný podtón umírání je to laskavé a milé. (25.01.2022)

Největší Čech (hned po Cimrmanovi) z jehož odchodu jsem cítila beznaděj, že odešel člověk, který náš národ spojoval. I když jsem neměla všechny jeho nahrávky srovnané podle abecedy na osobním, přísně střeženém oltáři umění, na svém ošacení jsem nenosila jeho podobiznu s nápisem I♥Karel a neměla autogram z každičkého koncertu, přesto jsem k němu cítila bezmeznou úctu a jeho hlas z rádií a z pohádky o psychicky týraném děvčátku, jež ke královskému štěstí přišla, mi vždy zněl jako balzám na duši. Jeho smrt jsem skutečně obrečela a i závěr tohoto vydařeného dokumentu mi znovu vehnal slzy do očí. Karel Gott měl neskutečně bohatý život, spoustu toho zažil a je nemožné vše dostat do "normální" stopáže celovečerního dokumentu. Takže děkuji alespoň za ty důležité střípky z jeho kariéry i z nahlédnutí do jeho soukromí. Moc pěkně natočené a dojemné. (08.01.2022)