Tokyo Vice

první epizoda nastavila laťku hodně vysoko a zbylé epizody tu a tam obsahují hlušší místa, ale nic to nemění na tom že je Tokyo Vice zajímavá sonda jednak do fungování japonských novin devadesátých let a jednak do fungování yakuzy a policie. Policie se tu úplně nepřetrhne protože ví, že by v mnoha ohledech měla stejně smůlu a yakuza bude vděčné téma vždycky. Všechno pak propojuje zprvu naivní, ovšem postupem času oči otvírající Elgortův Adelstein, který je rovnoměrně sympaťák i na pěst. Vzhledem k otevřenému konci bych uvítal druhou řadu co nejdříve...80% (27.05.2022)

Brilantní neo-noirová záležitost inspirovaná dle skutečných událostí, která je zároveň sugestivní sondou do japonské společnosti (která je k mýmu překvapení hodně hierarchická, konzervativní a korporativní) a Tokijských kriminálních struktur. Ansel Elgort zde herecky exceluje a jen potvrzuje, že je jedním z největších talentů svý generace, přičemž Ken Watanabe mu perfektně sekunduje. (22.05.2022)

„Zkurvení Japonci!“ Verbal, ČSFD, Ostrava 2022. Tak tohle bylo první, co se mi projelo mezi ušima po zhlédnutí tohoto skvělého seroše, pojednávajícího nejen o brutálně otapetovaných japonských vířivých vanách, ale zejména o totálně jeblé japonské fašistické kultuře a bezvýhradné otrocké hierarchické podřízenosti. A ne, nejednalo se při tom průjezdu o hodnocení Japonců či kvality díla, jen se mi okamžitě vybavila veselá historka s filosofickým přesahem, která se odehrála koncem devadesátých let na exkluzivním mezinárodním školení vrcholových nenažerů v Mnichově. (Mongololidé a přitroublí mileniálové mohou v této chvíli s neurovegetativním klidem přestat plýtvat urputným slabikováním a odebrat se slintat si na rozštěpy, nebo co to vlastně mimo rozbíjení atomu takhle přes den obvykle děláte, protože by je následující text mohl zacyklit a tutově jej nepoberou ani chápavými končetinami!) V závěrečné části školení lektor povídá: „Pánové, k vlastnostem top managera patří nejen odborná erudice, ale také všeobecný kulturní přehled. Proto si vás na konec ještě trochu vyzkouším. Budu citovat úryvky z děl světoznámých klasiků a vy se pokusíte rozpoznat autora. Takže: „Radosti, ty jiskro boží, dcero z ráje zrozená ...“ Někdo?“ Naprosté ticho, klopení očí, když tu se najednou v první lajně vymrští Japonec, vypne se do pozoru, freneticky se ukloní a zařve: „Friedrich Schiller, Óda na radost, Weimar 1785.“ Pár lidí uznale zamručí a lektor pokračuje: „Matka vece: Zvonu hlasy volají tě k sobě, nepůjdeš-li, brzo asi zvon si přijde k tobě ...“  Zase chvilku rozpačité ticho, paxe ale opět vymrští onen ťaman a bez zaváhání vypálí: „Johann Wolfgang Goethe, Putující Zvon, Erfurt 1805.“  Pár frajerů pohrdlivě zakroutí hlavami, lektor se blahem vysemení a pokračuje: „Sobě hledejme spíš dobro, žijme sobě ze svého, ač v širé jámě té tu bez účtů a volni ...“ Naprosto stejná situace a jen ťaman strojeně zaječí: „John Milton, Ztracený ráj, Londýn 1667.“  Načež se vzadu jeden chlápek přikloní ke druhému a povídá: „Zkurvení Japonci!“  A vymrštivší se hujerský ťaman bez zaváhání kulometně kontruje: „Max Grundig, CeBit, Hannover 1998.“  Téměř osm plnotučných hodin mě tihle rýžožrouti a Ansel, který překvapivě vyrostl z prkenného divergentního slizáka do přirozeného a sympatického herce, parádně zabavili a byl jsem velmi zvědav, jakpak se to asi celé vysvrbí. Jenže ono to vysvrbělo akorát tak do zasraného útesovisce, a já si teď budu nejmíň rok okusovat nehty jak čurák, jestli to vůbec nějak dopadne a jestli to náhodou pohlupavá většina zase blahoslaveně nezařízne ve prospěch nějaké pastelově oelasťákované svištivé superpičoviny. Vidíte, jak jsem říkal - „Zkurvení Japonci“! (21.05.2022)

V roce 2009 napsal Jake Adelstein jakousi knihu o Japonsku (prý memoáry) o které se už tenkrát pochybovalo jak moc se zakládá na pravdě. No a podle toho se teď uplácal na HBO seriál. Na osm epizod je to celkem rozvleklé a se spoustou zbytečných odboček. No a aby toho nebylo málo, série není solidně ukončena a bez pokračování (které HBO odkleplo teprve před třemi dny) působí jako dost nedotažený polotovar. Ano, má to atmosféru a jako sonda do japonského podsvětí super. Ale nějaká konzistence ve vyprávění tedy ani omylem. Prakticky bez toho, aby člověk hledal po internetu další informace, nedává seriál jako takový (po první sérii) vůbec smysl. Seriál se proto vyplatí sledovat najednou (a pouze) obě řady najednou. Lituji tedy všechny, co čekali dva roky na dokončení poloviny příběhu.  Podrobněji u jednotlivých epizod. (10.06.2022)

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním (v první sérii, v druhé se to obrací). Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami "zpočátku bych to neřekl, ale nejsou mi jedno". Kráčí to v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (16.04.2024)