Řeka

Z průvodních materiálů je zřejmé, že se jedná o zakladatelský film lyrického žánru (Krška, Vláčil) a současně i o jeden z prvních svébytných projevů tehdy vznikající české kameramanské školy. Vazba na filmy Machatého nebo Fričovy a později i Vávrovy je tu víc než zřejmá. Kromě jedinečné "krajinné" kamery zaujmou nejen herecké výkony (Jaroslav Vojta), ale i dokumentární hodnota filmu (vystupování a jednání venkovského učitele v podání Rudolfa Deyla staršího). Velký úspěch, který ŘEKA sklidila na tehdy počínajícím filmovém festivalu v Benátkách, jen dokresluje pozoruhodnost díla, jež dobová veřejnost přijala se zřetelným váháním. V Rovenském - i v jeho opřehlížené citovosti zaměňovaníé - ztratila česká kinematografie hraného filmu výraznou, mimořádně talentovanou osobnost. i (14.01.2014)

Snad kdykoliv, když vidím vodu nebo o ní slyším, si vybavuji báseň v próze Roberta Desnose, která svědčí o tom, že voda ve vodovodním potrubí naříká. V Rovenského Řece ta šťastnější, svobodná voda vypravuje o krajině, o lidech, kteří v ní žili a kteří jí procházejí. A nejen pro to je tento snímek vzácný. Znázorňuje totiž svět takový, jaký je v jejím svědectví: celistvý, nedělitelný a bezejmenný. Jen zdánlivé hranice odlišují naše těla i jednotlivé prvky toho, co jsme si navykli jmenovat přírodou, abychom se od ní více odlišili a nadřadili se jí, jakkoliv jsme si tím odťali tu lepší část nás samých a zbývá nám navěky už se jen před ní stydět a ukrývat… Tak se tedy celý svět jako ve vodním víru slévá a prolíná: úsměvné s tragickým, venkov s městem, emoce kladné i záporné jako by navzájem ze sebe vyvěraly a i řeč, slitá s bezpočtu promluv, cizích, porozumivých i nerozumějících. Vše, i to nejmalichernější, se vyjevuje jako nezastupitelné, jako klíčový prvek, bez něhož by se celá stavba zhroutila. (02.02.2019)

Podlehne syn Pavel Sychra (V. Jalovec) rodové vášni svého otce bohatého sedláka a pytláka (J. Vojta)? Jeden z nejlepších starých českých filmů o tehdejší člověkem ještě téměř nedotčené a nádherné přírodě (tuším že někde v Posázaví) co jsem kdy viděl. Příroda zde není pouhým dekorativním prvkem sloužícím k dotvoření atmosféry filmu. Je to samostatný zosobňovaný subjekt schopný zasahovat do lidských osudů. Až na pár scén je celý tento příběh snímán velmi jednoduchým způsobem. Myslím si že herec a režisér J. Rovenský neměl moc jiných příležitostí projevit takhle naplno svůj talent a především svou filmařskou osobitost. Jedno malé velké překvapení. Pro Svika: Je to od autora J. Snížka. Krásný lyricko-poetický film, který nám posloužil také jako jako přírodní oslava krás české země: malebné krajinné záběry, vykreslují např. ranní rozbřesk, kdy se nad poklidnými vodami Sázavy trhají cáry ranní mlhy, v jiné podobě se tu zjevuje stejná scenérie v čase večerního soumraku. Na tento film a vůbec na tento žánr jakési ho přírodního lyricko-poetického filmu, později v návaznosti a v jakési tradici, navazovali svými velkými filmovými děly takový režiséři jako byli F.Čáp a V.Krška či Vojtěch Jasný (Touha). Námět, realismus, časté lyrické přírodní záběry v nádherné kameře Jana Stalicha, a poetické kouzlo to jsou nejsilnější faktory tohoto velmi úspěšného mezinárodního filmu. (28.05.2006)

Rovenského Řeka je perlou v prvorebublikové tvorbě. Je žánrově čistší než Machatého Extase, originálně pojaté poetické drama. Zní to jako rozpor, ale skutečnost takové je. V českém luhu není ojediněná, známe řadu poetických tvůrců. Teď už chápu, proč se líbila Vojtěchu Jasnému - je totiž nezapomenutelná. Její příběh se na první pohled může zdát tucovým, ale není. Je osobní, vypravěný bez klišé, zasahuje do hloubky. I závěr filmu je decentní, je lidsky přirozený nikoliv natočený pro efekt. Kdo se chce podívat na parádní kousek československé kinematografie, s Řekou nesáhne vedle. (08.10.2017)

S chutí a s přitakáním jsem si přečetl pozitivní komentáře - málokde je vidět tak zřetelně, jak ty negativní pokulhávají. Kromě toho, co zde bylo již popsáno, není možno se zdržet úvahy nad tím, kolik sázavské vody se za posledních 84 let přelilo, a co všechno vzalo s sebou. V podstatě celý, po celá staletí tradovaný zůsob bytí. Tehdejší berzboté existenci se dnes sice jen lehce uchichtáváme, ale bolelo by to, kdyby nás všechny naše boty koply do zadku... Kluka poslali do města, aby se odnaučil lesu; asi se to odnaučení naučil dobře. Pozn.: Řeka je jedním z filmů, na který navazoval lyrický proud nové české vlny, který se jasně vydělil od filmů sarkastických, ironických a holedbavých, které nakonec převládly. (05.05.2017)