Polnočný kovboj

Ukázka té většiny zlobivé mládeže šedesátých let, které byly celospolečenské ideály šuma-fuk, a která by ráda pomohla akoráť tak sama sobě. Voightův životní postoj je jednoduše kouzelný, myslím si, že naivity je tu až nestravitelně moc. Ale jako studená sprcha pro rozbíjení ideálů to působí spolehlivě. To Hoffmanova postava je už trochu rozporuplnější a tím pádem i mnohem více živoucí. Naprosto skvělé jsou pak vzpomínkové reminiscence, které se úžasně prolínají s přítomnými fantaziemi a budoucími sny. (12.12.2004)

Film je to zprvu zvláštní (zmatené vzpomínky), postupem času se však začíná rýsovat úžasně dojemné - a místy absurdní - drama o jednom hodně podivném přátelství a o nenaplněných snech. Upřímně SMEKÁM před výkony obou hlavních představitelů, a kdybych si měla vybrat "toho lepšího", odpověděla bych stejnak OBA JSOU STEJNĚ OKOUZLUJÍCÍ - Voight svou dobrosrdečností a naivitou, Hoffman mimikou těla a roztomilou otevřeností. Amen.:-( (01.01.2011)

Kovboj s lesklými čižmami a rovnako vylešteným naivným idealizmom vpáli zo západu na východ ako vidiecky buranský gigolo do New Yorku loviť ženy. Žiarivý úsmev postupne vystrieda neradostná realita, súlože s postaršími večne nespokojnými zazobanými frndami nekončia očakávaným zbohatnutím. Priateľom sa stáva mrzácky rozkašľaný zlodejíček, domovom nevykúrený dom určený na demoláciu. Sen, zúfalcov, naiviek končiaci ustrašeným upotením. Bad trip roztancovaného idealizmu. Bezhraničné možnosti strieda solidarita ľudí na okraji. Obraz vystihuje nevypovedané, zaznamenávajúc spomienky, sny, drogové opojenie. Znepokojivo výstižne je i poukázanie na vädnúcu revoltu sixties rozpustenú v halucinogénnych večierkoch znudenej umeleckej society. (03.10.2005)

(1001) Kvůli Dustinovi se mi srdíčko sevřelo, ale jinak to šlo zcela mimo mě až do té míry, že jsem měla dojem, že je to i špatně udělané. Nesedla mi hudba ani zapojení avantgardních snů. Na tak nekonzistentní náladu jsem se nebyla schopná vůbec naladit. Jestli je to tím, že žiju v době, kdy ideály už jsou dávno zničené, takže nemůžu pochopit, co film svým zjevením rozbil a jak rezonoval společností... (06.05.2014)

Půlnoční kovboj je v mém případě jeden z těch filmů, na které jsem schopen nekriticky pět ódy a tvrdit o nich, že mě zasáhly přímo do srdíčka (a v tomto případě je to obzvláště pravda :-)). Půlnoční kovboj je nepřekonatelný film o nesplněných snech, velkém přátelství, beznaději i doufání... Je to velmi dojemný, ale současně místy vtipný příběh, který nabourává tradiční představy o americkém snu a odhaluje v nich pouhé klišé. Skutečný život je totiž někde úplně jinde. Ratso Rizzo a Joe Buck vědí své... Málo filmů americké produkce té doby (ale opravdu jen té?) má tak neuvěřitelnou hloubku a současně skvělou formu, působivou atmosféru a dokonalé herecké výkony (Dustin Hoffman tuhle roli snad už nikdy nepřekonal). Navzdory dobovým reáliím (hippie party) jde o silný nadčasový film, který má rozhodně co říct i v dnešní době. "I'm walking here! I'm walking here! " (04.05.2006)