Plechový bubienok

Tak o tomhle filmu jsem neměl ani páru. Takže tímto o5 musím poděkovat uživatelce Ratchetka, protože bez jejího doporučení bych na tenhle kousek možná nikdy nenarazil. Jde o hodně zvláštní a těžko zařaditelnej snímek. Film je to ale bezesporu silnej, místy nechutnej(pro někoho určitě) a taktéž tak trochu absurdní. Popravdě ani nevím co bych k tomu víc dodal. Snad jen to, že David Bennent v roli Oskara předvedl jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů. (14.03.2023)

Známa predloha (ale nečítal som ju), zopár známych hercov, výborná výprava, dobre vybraný hlavný predstaviteľ a priemerný výsledok. Pod ten sa podpísala najmä prehnaná stopáž, zbytočné epizódy a dejové odbočky. Mohlo to byť lepšie. Určite si tento film nebudem pamätať ako výnimočné dielo, iba ako pokus, ktorý ostal niekde na polceste. (09.05.2019)

Kdo zná mé hodnocení, ví, že s radikálními a špatnými hodnoceními šetřím. Nerad dávám odpady a hodnocení pod 3*, protože se vždy na filmu snažím najít něco dobrého, něco, zač si zaslouží alespoň ty 2*, když už ne víc. U Plechového bubínku nechť se na mě nikdo nehněvá, ale zde nemohu dát hvězdičku žádnou. Snímek jsem doslova přetrpěl a těšil se, až skončí. Výsledný, mizerný dojem nespravil ani finální masakr. Hlavní hrdina - Oskar - mi byl tak nesympatický, že bych jej okamžitě vyliskal za to jeho ječení, kterým si vypištěl, co chtěl. Obdivuji herecký výkon představitele této postavy, ale to je tak celé. Mario Adorf (nejvíce známý jako Mr. Santer z Vinnetoua) taktéž nezahrál špatně, ostatně herce není důvod nechválit, samotné zpracování rovněž není špatné, ale jak jinak chcete ohodnotit film, který je pro vás totálně mimo mísu? Do toho zavání pedofilií. Příběhově mě absolutně nezaujal a rádoby nechutná scéna s úhoři a koňskou hlavou na mě nikterak zhnuseně nepůsobila. Hodnotím tedy jako odpad (být tu možnost dát půl hvězdičky, dám ji), kašlu na všechna ocenění, které tento snímek získal, včetně Oscara (Když mohlo získat Oscara tohle, tak proč ne Želary nebo Tmavomodrý svět? Pro mě neporovnatelně lepší filmy.), a všem uživatelům, kteří jsou tímto prapodivným filmem uchváceni, upřímně přeji jejich zanícenost a intelekt, díky kterému plně pochopili tuhle hrůzu, která se (světe, div se!) ocitla (asi nedopatřením) v seznamu 1001 filmů, které musíme vidět, než zemřeme. 0,5* (20.02.2015)

Tento snímek jsem se rozhodla zhlédnout po roce znovu - a vyplatilo se. Když jsem se totiž s Oskarem a spol. setkala poprvé, nebyla jsem schopna sledovat film s úplným zaujetím či porozuměním - prostě jsem se celé téměř 2 a půl hodiny moc nechytala. Navíc se dá říct, že na onen první pohled jsem většinu postav přímo nesnášela - a nejvíc samotného Oskárka. Ovšem jak říkám - naštěstí jsem Bubínku dala ještě jednu šanci - a tentokrát jsem se už od prvních minut rozplývala blahem, ať už nad všudypřítomnou kritizující symbolikou nebo nad naprosto neuvěřitelným Davidem Bennentem. On tady předvádí jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděla - né-li ten úplně nejlepší! Krom jiného opravdu nezapomenu na jeho "erotické" scény - až jsem si říkala, jestli tvůrci filmu tak trochu neporušují zákon - a samozřejmě hlavně z paměti už nikdy nevymažu ten jeho mrazivý, naprosto nedětský výraz v očích. Kromě dokonale ztvárněné postavy Oskárka je jednou z největších zbraní filmu jeho naturalismus - a to myslím naturalismus v ryzím slova smyslu - například takové chytání úhořů na návnadu v podobě koňské hlavy nejspíš opravdu není podívanou pro každého. Toto nesmlouvavé obrazové ztvárnění diváky nejspíš rozdělí do dvou skupin - na ty, kteří zhnuseni nepochopí "proč", a na ty, kteří budou uznale pokyvovat hlavou a užívat si obrazovou sílu výpovědi (já osobně jsem samozřejmě v té druhé skupině, neboť podle mě zde snad není jediný zbytečný záběr - a je jedno jak nechutný se ten který může zdát). Jak jsem již řekla, film (tedy samozřejmě kniha, podle které byl natočen - ovšem tu jsem bohužel nečetla a pravděpodobně se v nejbližší době ani nechystám, neboť její rozsah je opravdu enormní a navíc film je podle všeho knižní předloze dosti věrný) je plný symbolů a kritiky nejen té doby - ať si však každý sám přijde na to, co ten který záběr či konání hlavní postavy znamená pro něj osobně. . . . . Tento snímek je sice místy vtipný, místy smutný, místy pro někoho nechutný - avšak celkově je to především jedno z nejsilnějších filmových děl s naprosto specifickou, nádhernou a lehce depresivní atmosférou, hořce pravdivými myšlenkami a geniálními hereckými výkony, v čele s nezapomenutelným a jedinečným originálem Davidem Bennentem. . . . . Člověk nemůže zůstat navždy tříletým dítětem, neboť okolní svět je příliš krutý a zkažený na to, aby v něm takto bylo možné přežít... (14.05.2006)

Děj filmu Plechový bubínek dle stejnojmenné předlohy Güntera Grasse sleduje část život Oskara, který se rozhodne nevyrůst. K tomuto rozhodnutí se dopracuje během oslav svých třetích narozenin, kdy dojde k poznání toho, že do života dospělých nehodlá vstoupit. Tento fakt je spuštěn chováním dospělých během dané oslavy, kde je plně ukázána  problematika milostné trojice - matky Oskara, jejího zákonného manžela, bratrance - a ostatních příbuzných zpodobňujících klasickou podobu maloburžoazie té doby, podobně jako je dalším spouštěcím faktem i nově nastupující ideologie nacismu a s ní spjaté negativní vyhlídky do budoucnosti.            Rezignaci na společnost a okolní události Oskar reflektuje skrze svůj bubínek, jehož bubnováním místo slov projevuje svůj odpor a nesouhlas. Druhým obraným reflexem fungujícím jako protest vůči nastálým okolnostem je Oskarův vysoký hlas, kterým dokáže rozbíjet sklo. Tak je činěno například při prvním dnu ve škole, nebo při vysypání skla z oken divadla - u obou případů jde však o protest osobní, negativní reakcí k pro Oskara negativním  příčinám. Jednou z událostí, při které Oskar naruší společenskou událost, se kterou nesouhlasí, je shromáždění nacistů, při kterém svým bubnováním do rytmu valčíku (a připojením zbytku přítomného orchestru) změní politicky zaměřené setkání v obyčejnou tancovačku. Na pozadí konfliktu mezi německými a polskými obyvateli města Gdaňsk se prohlubuje krize a sociální napětí, které ústí při globálním vypuknutí války. I přes pokročilý věk šestnácti let během začátku války, s Oskarem je v rodinném kruhu stále zacházeno jako s tříletým. Později se Oskar setkává s liliputy, jež dříve poznal v cirkusu, a zde se mění přístup okolí k Oskarovi, i on sám. Nyní je do určité míry mezi svými a není svazován předstíráním, jemuž se zavázal při rezignaci na svět dospělých ve věku tří let. Tato plná participace ve společnosti nemá dlouhého trvání a Oskar je nucen k návratu do rodného města, kde se však jeho rozhodnutí nevyrůst stává zlomovým. V období druhé světové války jsou lidé vychylující se normě perzekuováni odvodem do koncentračních táborů, což se týká i Oskara. (24.10.2022)