Cenzorka

Povinnost pro každého, kdo vyrostl na hororech z videopůjčovny, byť o vyloženou pecku nejde. Tématizování filmového násilí a jeho vlivu na lidskou psychiku, rozostřování hranice mezi realitou a filmem, nebo znepokojivá pátrání po uměleckých dílech (Devátá brána, 8 mm, Cigarette Burns), to vše mi velmi konvenuje už od Videodromu a tady je to navíc krásně propojeno s fenoménem britských videonasties. A hrdinka má nejen neokoukaný job, ale pro hororového fanouška je vlastně nepřítelem, když mrzačí díla jeho oblíbeného žánru, zároveň mi přijde zábavná ta každodenní konfrontace upjatého člověka s šokujícím brakem, kterým pohrdá. Výčet pozitiv bych uzavřel tím, že Censor je dějovější, méně artový a tedy koukatelnější než podobné Berberian Sound Studio a že Niamh Algar v hlavní roli je výborná. Bohužel, slibně rozehraná znepokojivá zápletka se postupně rozředí nedostatkem napínavého děje a výraznějších scén a vlastně to svá zajímavá témata nijak zajímavě nerozvíjí. Ze závěru mám smíšené dojmy. Super plakáty s hrdinkou přepůlenou videokazem. (27.11.2021)

Někdy si připadám jako z jiný planety a přemýšlím, jestli jsem neviděla jiný film, než ostatní. Censor pro mě byl prostě nějaký způsobem nekoukatelný, už jen to zpracování pro mě bylo strašně nesympatické, hlavní postava ve mně vyvolávala až znechucení a asi jsem prostě byla v tu chvíli na totálně jiný vlně. Britské horory většinou buď miluju nebo nesnáším a tohle je ten druhý případ. Už i ten příběh byl pro mě vlastně ve finále naprosto debilní. Nic mi to nedalo, uspávalo mě to, hororově to absolutně zklamalo a z toho závěru jsem taky nevěděla, co si mám odnést. Prostě, škoda, že jsem to vůbec viděla a kazím tomu hodnocení. (17.08.2021)

Cenzuru jsem nikdy neměl rád a táhne se to se mnou dodnes. Neměl jsem rád tu někdejší socialistickou a je pro mě těžkým zklamáním, že je ta současná, politicko- korektní, ještě horší. Přesto mám paradoxně v hlavě krátký (relativně) seznam filmů, u nichž si myslím, že by byl jejich zákaz pro diváckou obec přínosem. Ale mlčím, protože i tyto snímky mají své příznivce a bylo by špatné, kdyby jim jejich radost kazil jakýkoliv cenzor (mě nevyjímaje). A o tom, že filmy plné násilí inspirují budoucí násilníky si taky myslím své. V tom případě by měly na diváckou obec působit i snímky plné pravdy, lásky a nezištné pomoci bližním, ale to asi příliš nefunguje, že? Jestli to spíš nebude tak, že záleží na tom, co má ten který divák v hlavě. Sakra, jsem se nějak rozjel... Musím, bohužel, přiznat, že mě Cenzorka bavila víc v prvních dvou třetinách, protože se mi celá záležitost ve finále poněkud táhla, a nezachránily to ani nevystříhané násilné scény. Abych řekl pravdu, byla mi závěrečná třetina více méně ukradená včetně osudů všech zúčastněných. Čekal jsem gradaci, ale místo ní se u mě dostavila nuda, která mi pokazila výsledný dojem. / Poučení: Pokud se ti dělá nevolno, zkus to prodýchat. 3*- (08.10.2023)

Parádní psychologický thriller s naprosto lahůdkovou atmosférou jakési podivné až snově působící reality a příběhem, který sice diváka hodně mate, ale po zamyšlení většina střípků do sebe zapadne. I díky tomu, že tvůrci házejí dostatek detailů a vizuálních vodítek k rozklíčování. Pojetím přesně ten typ atmosférického slow-burn hororu, jaký mám rád. (28.08.2022)

Záměr chvályhodný a dobře myšlený, provedení ale nešťastné. Strašně pomalý a nevzrušivý průběh, který navíc v závěru sice naplňuje jedno z možných logických vyústění, ale zrovna to nejméně žádoucí a divácky uspokojivé. Film, který chce rozebírat téma násilí ve filmech a jeho vliv na diváky, od naivního tvůrce, který neumí ani jen gradovat obyčejnou thrillerovou kostru, natožpak se k něčemu komplexně vyjádřit. Dejte si raději vyspělejší a autorsky pozoruhodnější Barberian Sound Studio. (18.11.2021)