Po úradných hodinách

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Tak tu som teda nepríjemne narazil, hotová studená sprcha, ktorú som od tohto režiséra veru nečakal. Absolútne nezáživné, nudné a banálne. V príbehu úradníčka Paula skrátka nie je nič, čo by nejak výraznejšie nadchlo. No tak mal trocha smoly, a? Naviac niektoré situácie na mňa pôsobili umelo a akosi priškrtene, čo ma po čase začalo trochu iritovať. Jediné na čo sa tu dá ako-tak upnúť je výborná osemdesiatková atmosféra a mladučká R. Arquette (škoda, že tu nemala väčší priestor). Podpriemer. 40/100 (14.11.2017)

Scorseseho bravurně podaná absurdita, která mě od začátku až do závěrečného konce nenechala klidným a také v podstatě nenudila, divákovi by se skoro až mohlo zdát, že se patrně jedná o snový příběh, což by podle nelogičnosti chování postav mnohé napovídalo. Po skvělém Mysu hrůzy druhý film, který mě od Scorsese skutečně zaujal. (08.03.2010)

Noční můra (možná) každýho (možná některého) průměrnýho člověka je zažít bizarní noc v bizardním artovým světě šílených umělců... Scorsese tuto můru natočil perfektně navíc s dost černohumorným pohledem, což tomu jen prospělo. Celé to má skvělý spád a spoustu skvělých epizodek, které pokojného úředníčka potkávají...navíc se to všechno vyvrbí tak zábavným způsobem, že je to prostě jeden z nejzábavnějších filmů, co znám. (13.04.2009)

Zažil jsem několik hodně mizerných dní, ale za Paulovu noc bych žádný z nich nevyměnil. Paul se ve své noční můře totiž dokázal vymáchat tak svědomitě, že mi nezbývá než konstatovat, že to celé bylo divné, ale jistou dávku zábavy jsem v tom taky našel. Zejména se sochařkou Kiki bych si patrně docela rozuměl, ale sympatičtí mi byli i barman Tom či "neúplatný" vyhazovač z klubu. A navíc jsem si potvrdil, že čím je umělecké dílo hnusnější, tím je cennější a to je informace k nezaplacení. (27.10.2015)