Větrná hora

Vcelku koukatelné, byť opět budovatelské a s temnými živly. Tento film bych řekl, že je mnohem lépe obsazený než ostatní dobové budovatelské sníky, kde hrají stále ti samí herci. Možná to byl důvod, že se na něj koukalo lépe než na ostatní rozjásané agitky. Navíc tady na diváka alespoň toho mladšího musel dýchnou tak trochu divoký západ. Desperáti, pohraničníci na koních, stará štola se svým tajemstvím... Tohle je asi jediný film z padesátek, který ode mne dostal za 3 hvězdy. * * * (06.02.2016)

Vzorově a jistě pod dohledem předepsané charaktery všech postav tu sehrávají docela slušnou kriminální zápletku i něžnou romanci. Jednoduchý scénář a osudy brigádníků ze všech vrstev obyvatelstva, v sobě skrývají docela pestré herecké obsazení. Nejvíce mne pobavil Robert Vrchota, který se zde nepochybně nevědomky připravoval na roli holiče v povídce majora Zemana - Studna. Jen ty kila mu chyběly. Napoprvé určitě dobrá kriminálka s rychlým dějem. (03.02.2016)

"To jsou mi teda posily. Jeden tu přišel malovat, jiný fotografovat, a havíře aby tu pohledal…" Na tomhle socialistickém "thrilleru" mě asi nejvíc bavilo to, co sem žánrově vlastně ani nepatřilo. Parta mladých brigádníků (viz třeba Josef Vinklář s kytarou, Stanislav Fišer s frajerskou patkou či polepšený "kriminálník" Rudolfek Hrušínský) sem přináší trocha té mladistvé rozvernosti. A díky přítomnosti několika mladých dam či dívek (nejvíc asi mladičká Marie Kyselková) to má i nádech romance. Burácivě dramatická  hudba Miloše Vacka dává hned v úvodu jasně najevo, že tu půjde někomu o kejhák. A vskutku jedna pořádná přestřelka nás nemine, jakož i obligátní odhalení nekalých praktik zápaďáckých diverzantů. Přesto ale "já vím o Větrný hoře sví…" (10.02.2023)

Větrná hora, jak to popsat... Napínavé socialistické akční krimi, které jsem hodnotil, jak se dnes říká, bez předsudků. Pozor, dvakrát zaznělo slovo "soudruh", a jednou dokonce... no, bojím se to říct - "sovětské". Užíval jsem si nejen detektivní atmosféru, ale i skvělé obsazení. Za všechny musím zmínit Rudolfa Hrušínského, bezvadně vystupujícího v období růstu k moudré dospělosti, a Roberta Vrchotu, kterého byste si zde těžko spojili s henleinovcem Reichmanem z Uloupené hranice. (07.02.2023)

Jako holka jsem u tohoto filmu učůrávala strachy. Bála jsem se o všechny ty starečné muže v unformách, co na koních statečně honí lumpa uhánějícího v Pragovce. Já se bála a tatínek v křesle se uchechtávál. Jo to byly časy! A dnes? Atmosféra je vychytaná, hudba dramatická, příroda malebná a příběh přitažený za vlasy. Z mého pohledu je snímek cenný hlavně pro ilustraci, jaké filmy se točily v 50. letech. (03.02.2016)